Ale copak, řekli jste nepohodlnou pravdu a debilní teplouš Semjon Gayínek ji nesnesl???



CHACHACHA !!!

VELMI ATRAKTIVNÍ TÉMA! Kauza Ondráček zrovna před volbami!
UKAZUJE NA SCHIZOFRENII POLISTOPADOVÉ POLITIKY.
BUĎ TOHO POSLANCE ZBAVÍTE IMUNITY A ODSTAVÍTE, COŽ UKÁŽE , ŽE VŠECHNY ŘEČI O PRÁVU NA NÁZOR JSOU POHÁDKY PRO DEBILY.)
NEBO HO NECHÁTE BÝT AŤ SE ČINÍ JAK CHCE A UMÍ, COŽ UKÁŽE ŽE NEJSTE HODNI DOBRODINÍ EURO-ATLANTICKÉ CIVILIZACE A NECHCETE VÍCE PLATIT NA NATO. A tudíž dolu s ním!

Co je zajímavé, jsou ty doplňující epištoly. Je to poučné, ale tohle přece mělo být vysvětleno někdy v roce 93. Teď už za sebou máme čtvrtstoletí života v míru a rozdíly se netenčí; stále jsme na chvostě i když tady nikdo hlady neumírá. Ale stačí Vám to?

Chceme být objektivní, ale nějak nám to drhne! *7*

Nedávno zesnulý spisovatel Ludvík Vaculík kdysi napsal esej s příhodným názvem Komunismus je bití. Lépe vystihnout podstatu tohoto zločinného režimu nemohl. Když vidím, jak lidé dělali všechno možné, proto, aby utekli z komunistických koncentráků (ano, tzv. socialistický blok ve východní Evropě byl jedním velkým lágrem), tak chápu kamaráda, který řekl. „Když Vás někdo bude přesvědčovat, že komunismus byl vynikající, tak mu dejte pořádně přes hubu.“

Východní Německo opustilo v letech 1953 – 61, když ještě nebyla v Berlíně spuštěna železná opona, na 2,6 milionů lidí. Je pozoruhodné, že podle komunistů tam měl být ráj na zemi. Ale lidé jim jaksi utíkali. Tak sáhli k řešení jim vlastnímu a postavili v Berlíně velkou zeď, která měla útěkům zabránit. Normální režim se snaží o zlepšení života lidí. Komunisté staví zdi a brání svým poddaným v cestě za svobodou. Také vraždili ty, kteří s nimi v jejich koncentrácích žít nechtěli. Jen u Berlínské zdi bylo zabito kolem dvou set lidí. Oni připomínají popleteného krále z pohádky Pyšná princezna, který udělil svobodu staré chůvě tím, že jí dal pilník. Rudí zločinci, zase řeší problémy, tím, že staví zdi a zakazují lidem cestování. Nikoliv tak, že by se snažili seriózně zabývat příčinami emigrace.

že se s tím teploušem z StB zlým trollem bavíte. Seerte na něj na ruskou špínu.

Přesvědčivým důkazem komunistické zrůdnosti jsou fotografie lidí, kteří v Berlíně utíkali ze socialistického ráje na Západ. Takových lidí byly miliony. Reálný socialismus se obecně vyznačuje masovým exodem ze zemí, kde vládne.

V současnosti je klasickým příkladem Kuba. Tisíce Kubánců se každoročně snaží překonat na nejrůznějších plavidlech moře mezi „ostrovem svobody“ a americkou Floridou. Mnozí se přitom utopí, ale proudy uprchlíků nezeslabují. Nedávno hrála kubánská reprezentace na fotbalovém mistrovství severní a střední Ameriky v USA a čtyři její hráči emigrovali. A to se děje prakticky pokaždé, když kubánští sportovci vyjedou na Západ. Někdo zkrátka vezme roha, protože na Kubě odmítá žít.

Někteří pražští milovníci country jistě znají Bolestína, býval to dobrý houslista, hrál i v předních country kapelách, ale jeho konec byl smutný. Někdy v sedmdesátých letech si lidově řečeno pustil „hubu na špacír“ a v hospodě vykládal vtip o Brežněvovi, pro ty mladší, byl to ruský bolševický vůdce. Jenomže ho nějaký uvědomělý soudruh práskač slyšel, udal a on šel na půl roku do vězení, žádná podmínka, natvrdo. A svých šest měsíců si odseděl mezi vrahy a podobnými nejtěžšími kriminálníky v jednom z nejhorších vězení v Plzni na Borech. Spoluvězni ho brutálně šikanovali a mučili, protože politické neměli rádi, takže se Bolestín po půl roce vrátil jako zlomený člověk, který se z toho už nikdy nevzpamatoval a pořád trpí psychickými problémy. Tohle je naštěstí minulost a rudá sebranka už nemůže takto likvidovat lidi a to je zásluha listopadových změn.

Je hrozné, že za komunistů člověk nemohl poslouchat hudbu a číst knížky, které měl rád. To není jak nyní, že člověk jde do obchodu a může si vybrat z obrovské nabídky muziky a literatury. To za bolševika také nebylo, takového Kryla jsme si museli shánět pokoutně, a když jsem si ho přehrával, tak mě doma neustále okřikovali, ať to ztlumím, že by to mohl slyšet nějaký komunista z baráku a bude z toho průšvih. A jít do knihkupectví a chtít třeba Žert od Kundery nebo Souostroví Gulag od Solženicyna, tak to jste mohli čekat, že pro vás přijede policejní anton. V tak hnusné době jsme za bolševika žili.

A to bychom si měli neustále připomínat a myslím si, že komunisté, kteří se nezměnili a tyhle zločiny pořád obhajují, by měli být zničeni jednou provždy.

Dneska žijeme v nejlepší době v dějinách českých zemí, kdy nás nikdo nezavírá za názory. Ani komunisté si nemohou stěžovat, když jim zcela svobodně vycházejí Haló noviny, přitom oni svým oponentům takovou možnost nedali.

Že vás to baví s tím starým Stbákem alias Simonou. Kašlete na něj, vypadne sám.

Na počátku dvacátých let minulého století zachvátil Rusko vinou bolševiků obrovský hladomor. Moskevský patriarcha Tichon nabídl Leninovi, že pravoslavná církev se vzdá části svého majetku ve prospěch hladovějících. Zločinec Uljanov si to však vyložil po svém a nařídil rabování církevního majetku prý ve prospěch ubohých lidí. Tato loupež vynesla bolševické vládě podle nejskromnějších odhadů čistý zisk za ve výši asi dvě a půl miliardy zlatých rublů.

Přitom jen pomoc, kterou hladovějícímu Rusku poslala americká organizace ARA v hodnotě 137 milionů dolarů, zachránila dvacet milionů lidí od smrti hladem. Takže je jasné, že církevní cennosti mohly zemi zcela ušetřit následků hrozivé katastrofy, při které zahynuly miliony lidí.

Ale teď přijde šílené vyvrcholení. Sovětská vláda nakoupila v letech 1922 a 1923 v zahraničí obilí za pouhých milion rublů a to ještě pouze na osivo. Kam tedy zmizely uloupené miliardy?

Anglický deník The Times napsal, že britští komunisté si tehdy koupili v centru Londýna dva luxusní šestipatrové domy za šest milionů liber šterlinků a kromě toho věnovali čtyři miliony liber šterlinků na pompézní sochu Karla Marxe na jeho hrobě. Tak končily peníze, které měly údajně pomoci nešťastným umírajícím lidem.
Komunisti nejsou žádní bojovníci za práva obyčejného lidu, jsou to docela obyčejné zrůdy, technologové moci, kterou chtějí získat a udržet i za cenu milionů lidských obětí. Kdo i v současné době zůstává přívržencem rudé ideologie, ten to nemůže mít v hlavě v pořádku.

Tak sem políbil tu svou starou ropuchu a nic. hmmm

Drzost extrémistů z KSČM nezná mezí, ale Filipa usvědčil z chronického lhaní právě osud Pavla Wonky, který v dnešní MF DNES popsal ve výborném komentáři Luděk Navara. Wonka se stal mučedníkem bolševické totality jenom proto, že chtěl kandidovat do tehdejšího parlamentu, což mu zaručovala tehdy platná Ústava z roku 1960. Článek třetí, odstavec první zní jasně.

Volební právo do všech zastupitelských sborů je obecné, rovné a přímé s tajným hlasováním. Volit může každý občan, který dosáhl věku 18 let. Zvolen může být každý občan, který dosáhl věku 21 let.

Pavel Wonka splňoval všechny předpoklady proto, aby se mohl ucházet o zvolení do Federálního shromáždění, ale stát mu to nedovolil. Režim, který bez vážného důvodu a tedy protiprávně zabrání občanovi v jeho nezadatelném lidském právu, je zločinný. Proto v letech 1948- 1989 u nás protiprávně existovala komunistická totalitní diktatura.