Co se týče Polska, tak komunistický Sovětský svaz napadl tuto zemi 17. září 1939 bez vyhlášení války, čímž hrubě porušil mezinárodní právo, protože tato země v té době z právního hlediska stále existovala. Navíc Stalinovo Rusko udělalo cár papíru z rižského míru z roku 1921 a z polsko-sovětské smlouvy o neútočení z roku 1932, které garantovaly východní hranice Polska.

Aktivní sovětská pomoc německým nacistům

Pobaltské republiky okupoval SSSR v roce 1940, kdy donutil tamní prezidenty jmenovat komunistické vlády připravené v Kremlu, Poté v Litvě, Lotyšsku a Estonsku nová komunistická vedení zorganizovala volby dle sovětského vzoru, které se vyznačovaly terorem vůči nezávislým nekomunistickým kandidátům a pro jednotnou kandidátku údajně hlasovalo ve všech třech případech více než devadesát procent voličů. Pravdou však bylo, jak uvádějí historici Luboš Švec, Vladimír Macura a Pavel Štol v knize Dějiny pobaltských zemí, že v Litvě dosáhla volební účast odhadem 18 – 32% registrovaných voličů. Tyto volby byly tak dokonale zmanipulované a chybějící domácí obyvatele nahradili sovětští vojáci. Čili k regulérnosti měly hodně daleko. Sovětská okupace znamenala prudké snížení životní úrovně Pobalťanů, nastal nedostatek spotřebního zboží a potravin, před obchody se objevily pro socialismus tak typické fonty. Nelze se tedy divit, že již v prosinci prvního roku okupace stávkovali proti drahotě, vynuceným přesčasům a zrušení nezávislých odborů dělníci v továrně Rudý Krull v Tallinu.

V Pobaltí také nastaly typické brutální komunistické represe, popravy, zatýkání nepohodlných lidí a jejich masové deportace na Sibiř. Nelze se tedy divit, že většina Litevců, Lotyšů a Estonců vítala v červnu 1941 německé vojáky jako osvoboditele a v protisovětských a protikomunistických partyzánských jednotkách bojovalo celkem na sto tisíc Pobalťanů. Pravdou tedy je, že velká většina obyvatel pobaltských zemí sovětskou nadvládu odmítala.

Následně předstoupilo osm dětí, od 1. do 8. třídy. Dával jsem jim školní batohy. Mělo to obrovský ohlas. Děti nadšené. Pak se rozešly. A až později jsem se dozvěděl, co se dělo dál. Děti totiž nevěděly, že je něco i uvnitř. Prý došly na své místo a podívaly se do batohů. Začaly lovit sešity, pera a pastelky. Prý měly takovou radost, že propukly ve velký jásot! Přátelé, tak se to povedlo. My, Češi, jsme udělali obrovskou radost těmto chudým dětem v zemi války!!! Budou už navždy vědět o naší zemi, České republice! Budou si jí vážit. Vědí, že v ní mají přátele…

Clintonka už třepe hnátama, Merklovka prohrává volby, Británie jde z EU, prezident Putin vyhrál volby, Krym je ruský, ANO vyhraje další volby a pan Zeman bude opět prezidentem a ty to svým tapetováním nezměníš, dědku alias fake Simono.

A to mě baví... *15*

Tak už šup, klik klik, kvíík, kvíík. *1*

Dostal jsem slovo. Nejdříve zazněla česká stání hymna. Měl jsem trochu připravené, co řeknu, ale najednou… Nevěděl jsem, co říct. Nikdy jsem k takovému shromáždění nemluvil. Krátce se mi vše promítlo v hlavě. Pak jsem se pomalu rozmluvil. Připomněl jsem svou jarní cestu na Donbas, tři velké reportáže v novinách, naše humanitární aktivity na pomoc Donbasu… Popřál jsem dětem hodně zdaru

V půl deváté to vypuklo. Šlo o krásný hodinový program. Nejprve zazněla luganská státní hymna, pak byl slavnostní pochod s vlajkou Luganské lidové republiky. Ředitelka představila hosty – dva zástupce z radnice, tři vojáky a popa. Pak představila mě. Po projevu ředitelky pak jeden chlapec a jedna dívka provázeli dalším programem. Následovala pěvecká a taneční vystoupení a představení asi dvaceti prvňáčků, z nichž každý měl kratičké vystoupení – básničku, písničku, nebo říkadlo. Proběhlo i představení deváťáků. A pak…

Kreml tvrdí, že prý se nevměšuje do vnitřních záležitostí jiných zemí, ale skutky ho usvědčují z opaku. V roce 2007 například vyprovokoval násilí v estonském hlavním městě, když tamní úřady přemístily sochu rudoarmějce.

Své o chování současného ruského režimu ví také Lotyšsko. To v několika případech postavilo před soud komunistické zločince, kteří za II. světové války v rámci údajného boje proti nacismu vraždili civilní lotyšské obyvatelstvo. Můj názor je jasný, válečný zločin, ať se ho dopustili nacisté nebo komunisté musí být potrestán. V těchto případech lotyšské soudy postupovaly správně. Ovšem Rusku nedal nikdo právo, aby zasahovalo do nezávislosti justice v sousední zemi. To hrubé a neomalené vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí. Představme si, že by USA kritizovaly rozsudek českého soudu. To by bylo řevu.

V roce 2007 rozhodly estonské úřady o přemístění sochy rudoarmějce z centra metropole Tallinnu na vojenský hřbitov. Stalo se tak na základě zákona přijatého tamním demokraticky zvoleným parlamentem o odstranění památníků, které urážejí city obyvatelstva. A jelikož je Rudá armáda vnímána v Pobaltí jako symbol sovětské okupace z roku 1940, jednalo se o pochopitelný krok. Navíc nešlo odstranění pomníku, ale pouze o jeho přemístění, což se dalo od Estonců ocenit jako vstřícný krok.

Bohužel radikálové z tamní ruské menšiny pod taktovkou Moskvy vyprovokovali v tallinnských ulicích násilnosti, při kterých byli zranění, a lůza ničila soukromý majetek. Estonsko se také stalo terčem masových kybernetických útoků a ruská policie v rozporu s mezinárodním právem nedokázala ochránit estonské velvyslanectví v Moskvě. My to známe z vlastní zkušenosti, když hitlerovské Německo na podzim roku 1938 vyvolalo násilnosti a teror německé menšiny v Sudetech. A putinovské Rusko kopíruje v Pobaltí nacistické vzory, když popouzí své tamní krajany k útokům na místní legitimní vlády.
A pokud se tady někdo hodlá ohánět Majdanem, tak pouliční výtržnosti v Estonsku se odehrály daleko dříve. Rusofilové by si tedy měli nejdříve zamést před vlastním prahem.

Česká vlajka nad Alčevskem aneb pomoc z Česka pro děti Donbasu
Štítky: Společnost, UkrajinaAutor: Nikola Čech
Když jsme 20. července na webu Levé perspektivy zveřejnili básně desetileté „dcerky“ Bohdanky Něščeret, statečné dívky z donbaského Alčevsku a členky brigády Přízrak (ZDE), již jsme avizovali, že se v brzké době připravuje přímá materiální pomoc dětem v Donbasu, a to právě i v místě Bohdančina bydliště. Neuplynulo ani jeden a půl měsíce a můžeme konstatovat, že k předání této pomoci alčevským dětem opravdu došlo, a že šlo o po všech stránkách radostnou a milou událo

Hlas lidu v budějických hospodách byl jednoznačný a opětovně dokázal, že údajná česká rusofilie je virtuální realitou. „Ti ruští burani potřebují dostat pořádnou nakládačku, a je super, že se s nimi frantíci nemažou.“ „Nadáváme na islamisty, že se nechovají podle evropských norem a máme pravdu, ale ta ruská svoloč je stejná pakáž jako muslimští fanatici. Útoky na lidi v ulicích nemají nic společného s evropskými hodnotami.“ „Je to asiatský opad, a nechápu, když většina Ruska leží v Asii, proč hrají evropské soutěže. „Ať si hrají se severní Koreou nebo Čínou.“ „Je potřeba, aby ti ruští fašouni dostali pořádně přes hubu.

Statistiky jsou neúprosné, a lži Kremlu i jeho stoupenců jsou na ně krátké. Ruská ekonomika stále padá, a ve třetím čtvrtletí meziročně klesla o 3,4%. V zemi přibývá chudých a v minulém roce ji opustilo přes 300 tisíc lidí.

Vojenské operace na Ukrajině a v Sýrii, dále nízké ceny ropy, táhnou kremelskou říši prudce dolů. Rusko si bude muset brzy vybrat, buď válečná dobrodružství, nebo zhroucení ekonomiky, protože mu jinak dojdou peníze. To, že mu v příštím roce hrozí vyčerpání ropného rezervního fondu, potvrzují domácí i zahraniční experti.

Reálné příjmy ruských obyvatel klesly za poslední rok téměř o 10%, rubl atakuje hranici inflace třiceti procent. V brzké době budou ruské domácnosti vydávat více než půlku svých výdělků za potraviny. „Stáváme se znovu zemí chudých lidí,“ přiznává bývalý náměstek ruského ministra financí Ivan Starikov. A je pravdou, že počet těch nejchudších nyní v Rusku strmě roste.

Má Hillary Clinton Parkinsonovu nemoc? Emaily vydané Wikileaks ukazují, že se nejedná o konspirační teorii

Vytvořeno 19.9.2016 7:07 Napsal AC24

Má Hillary Clinton Parkinsonovu nemoc? Emaily vydané Wikileaks ukazují, že se nejedná o konspirační teorii
Emaily vydané Wikileaks ukazují, že Hillary Clinton se začala shánět po lécích používaných k léčbě spavosti a Parkinsonovy choroby už v roce 2011 poté, co zjevně začala trpět „únavou z rozhodování“. Clintonová poslala 19. srpna 2011 email blízké důvěrnici a poradkyni Cheryl D. Mills poukazující na text z článku nadepsaného „Trpíte únavou z rozhodování?“