O něčem to vypovídá, ale o humoru určitě ne. Každopádně mejvíc mě zařáží ta stenografie západních "novinářů", kteří nemají problém protlačovat v médiích něco, co je v civilizovaných právních státech (což není náš případ) minimálně na hraně. Možná to vypovídá právě o té naší degenkracii. Ono když se na crowdfundingových stránkách lidi skládají na granáty s podpisem (což je naprosto jednoznačně proti pravidlům těchto webů), tak je to v pořádku, dokonce i Facebook povolí oslavování neonacistů. Zkuste ale poslat granáty do země, kde vraždí a okupuje USA, aby se tomuto agresorovi mohli bránit. Co se asi stane.😂

...je vidět, že ukrouši ... to je opravdu ruský národ na druhou:-)!!

" A na druhém obrázku se usmíval sytý žralok: „Já vím.“ Objevily se i obrázky s žralokem vykřikujícím „Sláva Ukrajině!“ 

No jo, ale na té fotce se žralokem je napsáno Baťko náš, Bandera. (baťko = otec).

"Pomníky Stepana Bandery najdete na západní Ukrajině všude. Pro místní je hrdinou a nic na tom nezměnilo ani 45 let sovětské propagandistické masáže. Jsou ovšem místa, kde mu memoriály nestaví. Patří k nim Kupičov, malá vesnice nedaleko polské hranice, kde dřív žili hlavně volyňští Češi.

Z tísnivé atmosféry jako by tady něco zůstalo. Obec je jako vylidněná, po návsi občas projede koňský povoz. Před obchodem popíjí shluk chlapů láhvové pivo. Zdejší nejstarší pamětnice, devadesátiletá Marie Novotná, má z banderů, jak je nazývá, strach dodnes: „Voni se ještě někde skrývají v lese. Hrozný lidi. Nedívali se, jestli je to dítě, nebo starej člověk, stříleli do všech,“ vzpomíná na doby druhé světové války. Místní Češi si tehdy koupili od Němců pušky a na každé straně vesnice postavili provizorní bunkry.

Banderovci zaútočili na Vánoce 1943, speciálně si k akcím vybírali katolické svátky. Pálili stromky, ubíjeli lidi přímo u štědrovečerní večeře: „Přivezli traktor, postavili ho na pole a stříleli přímo do oken. Kostel plný lidí, všichni hned utíkali domů. Nakonec je odsud vyhnali polští partyzáni. Kdyby ti nepřišli, asi by nás všechny pobili,“ vzpomíná paní Marie. V Kupičově se volyňští Češi spojili s polskou Zemskou armádou. Na Poláky totiž mířily banderovské pogromy především, násilné akce je měly donutit k odchodu z ukrajinského území. Poláci zase podnikali odvetné údery na Ukrajince. Masakrům padlo za oběť přes 100 000 lidí. Stahování lidí zaživa z kůže, brutální znásilňování či rozřezávání břicha těhotným ženám, to je jen zlomek ze seznamu krutostí, které vojáci Ukrajinské povstalecké armády UPA páchali na nevinných lidech. Bez sebemenšího ohledu na věk či pohlaví.

„Dnes se o tom nesmí mluvit,“ ošívají se další pamětníci, sestry Anna a Františka Hoffmanovy z Lucku. Mezi volyňskými Čechy bylo obětí „jen“ asi 300, díky tomu, že se většinou snažili zachovávat neutralitu. Banderovce přesvědčovali, že rozhodně nebudou překážet a po válce odejdou do původní vlasti. Německá správa proti excesům prakticky nezasahovala a ani příchod Rudé armády nic nezměnil.

Asi zapomněli na přísloví: Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe.

stejný tupouni jako jinde , co kdyby žralok sežral Ukrajince , stejnej humor?

Tak tomu se opravdu muže smát jen nízké IQ.

Ukrajině pomáhá kde kdo, stojí nás to všechny peníze a výsledek ? No výsledek žádný, to samé si zde budeme spát ještě za deset let !