Bloger Mrázek napsal: „Když před třemi nedělemi vystrčil novinář J. X. Doležal na Olšanských hřbitovech zadek na Noční vlky, policisté se smáli. Včera vystrčený zadek na americký konvoj ve Vyškově už ale neprošel.“

Nyní je jasné, jakými metodami u nás pracuje proruská propaganda. Lhaním a výmysly! Ondřej Mrázek ve svém blogu „Vystrčit zadek? Jde o to, na koho“ prokazatelně a vědomě lhal. Z neznámého důvodu si vymyslel, že reportér Reflexu J. X. Doležal vytrčil zadek na noční vlky na Olšanských hřbitovech a bylo to bez následků, kdežto když to udělal nějaký protiamerický aktivista ve Vyškově na americký konvoj, policisté ho zadrželi a obvinili z výtržnictví.

Jak ovšem pan Doležal přesvědčivě doložil, on na nikoho zadek nevystrčil, pouze chodil po pražských Olšanských hřbitovech v době příjezdu ruského motorkářského gangu s transparentem, na kterém v ruštině a češtině objasnil, že v našem jazyce vlk znamená rovněž zapařenou zadnici (cože je koneckonců pravda), kterou měl ale pouze nakreslenou, a na nikoho ji nevystrkoval.

To, že u nás vojáci Rudé armády rabovali a kradli, je historickou pravdou, i když se to některých soudruhům nemusí líbit. Potvrdil to i významný prvorepublikový politik a ministr financí v londýnské exilové vládě Ladislav Feierabend. „Rusové si nic nepřivezli sebou a žijí ze země. Vybíjejí dobytek, hlavně dojnice, a hromadně porážení prasata. Kdyby to tak šlo delší dobu, nebude ani maso, ani mléko, ani hnůj.“

Je rozhodnuto, do Polska, Litvy, Lotyšska a Estonska zamíří jako posily 4000 vojáků sil rychlé reakce z členských zemí NATO. Je dobře, že mezi nimi budou i Britové. Toto ostrovní království tak po Brexitu dalo jasně najevo, že svých spojeneckých aliančních závazků se nezříká a bude se dále podílet na zajištění bezpečnosti v Evropě.

Jistě tato posila by sama o sobě nestačila na zastavení případného ruského útoku, ale je to jasný signál. Své spojence budeme bránit. Jako Češi, kteří máme smutné zkušenosti se selháním našeho spojence Francie v nešťastném osmatřicátém roce, musíme toto rozhodnutí přivítat a být solidární s našimi přáteli v Pobaltí. Premiéři, francouzský Édouard Daladier a britský Neville Chamberlain, nám tehdy radili, že se máme s Němci za každou cenu domluvit, protože oni mají zájem na zachování míru v Evropě. Na druhé straně po hrůzných zkušenostech z I. světové války se jim nelze divit. Jak to však dopadlo, víme.

A současní Daladierové a Chamberlainové jako Tomio Okamura a spol. nám opět radí, musíme se s Ruskem za každou cenu dohodnout. To není řešení, ale kolaborace a zbabělost před násilníkem, který ohrožuje druhé. Správný postoj zaujalo NATO, které hodlá dále s Kremlem mluvit, ano, nemůžeme se tvářit, že Rusko neexistuje, ale také mu vzkázalo, agresi proti Pobaltí nepřipustíme. Tedy správná kombinace dialogu a odstrašování.
A údajné obavy Ruska o svoji bezpečnost jsou směšné. Jeho armáda má v Pobaltí před spojeneckými jednotkami několikanásobnou převahu a bude ji mít i po tomto symbolickém posílení sil NATO.
Jistě Severoatlantická aliance také koná vojenská cvičení v Polsku a Pobaltí. Jeho jednotky, ale nacvičují obranu před případnou agresí. To je rozdíl proti Rusku, jehož vojáci trénují útoky na Varšavu a pobaltské republiky a dokonce si zkoušeli i použití jaderných zbraní proti Švédsku. Je tedy jasné, kdo je v této oblasti zdrojem nebezpečí.
Demokraticky zvolené vlády Polska, Litvy, Lotyšska a Estonska mají jako představitelé suverénních států právo rozmístit na svém území rozmístit vojenské jednotky podle svého uvážení. Navíc, když k tomu mají souhlas drtivé většiny svých obyvatel. A buďme k sobě upřímní. Co m bychom dali za to, kdyby k nám Francie vyslala v roce 1938 své vojáky jako varování hitlerovskému Německu a důkaz odhodlání bránit svého spojence.

Vedení Sovětského svazu zachvátila po německém vpádu v červnu 1941 panika. Stalin byl po úvodních drtivých porážkách Rudé armády zoufalý, nabízel nacistům v podstatě kapitulaci a rozsáhlé územní ústupky.

Dobrých publikací o masovém vrahu gruzínského původu není nikdy dost. Ta z dílny bohužel už zesnulého Václava Vebera Rudý car s podtitulem Stalin v čele Sovětského svazu v letech 1924 – 1953 k nim bezesporu patří. Historik Jan Slavík vyznával tezi. „Rusko není třeba milovat ani nenávidět. Rusko je třeba studovat a znát.“ K poznání historie Ruska respektive Sovětského svazu výrazně přispívá kniha docenta Vebera, který patřil k největším českým odborníků na ruské dějiny.

Ten si všímá velkého rozporu mezi komunistickou teorii a praxi. Sovětský svaz se prohlašoval za stát dělníků a rolníků. Ve skutečnosti ovšem na tom byli sovětští pracující hůře než jejich kolegové v ostatních evropských zemích. Ti běžně bydleli ve chlévech a brali žebrácké platy. Za zmínku stojí citace z Dějin Ruska 20. století, dílu I., které editoval Andrej Zubov. „Dělník v Petrohradě si v roce 1913 mohl za průměrnou měsíční mzdu koupit 314 kg chleba, v roce 1932 jen 13 kg, masa v roce 1913 43 kg, ale v roce 1932 jen 7 kg, másla v roce 1913 18 kg, ale v roce 1932 jen 3 kg atd.“

Nutno dodat, že v Rusku byl teprve v letech 1935 – 36 zrušen přídělový systém na potraviny, tedy čtrnáct a patnáct let po skončení občanské války. To přesvědčivě dokazuje fakt, že Rusko životní úroveň většiny svých obyvatel za socialismu nezvýšilo. Dobře se v něm žilo jen úzké skupině komunistických papalášů. „Rusko odstranilo cara, ale nikoliv carismus,“ prohlásil T. G. Masaryk. Jak je ovšem patrné, v éře posledního ruského panovníka z dynastie Romanovců Mikuláše II. na tom byli dělníci lépe než za Stalina.

Dnes ráno vyšla na ruskom serveri rusvesna.su správa, podľa ktorej Rusi a Sýrčania zlikvidovali štvoricu vysokých veliteľov z Dzebchat an-Nusry a Dzebchat Fatch as-Sham. Záujemcovia o presné znenie správy v ruštine sa môžu pozrieť tu

Podľa informácií sýrskych a ruských vojenských i bezpečnostných expertov ruský bitevník SU-27 nečakane zaútočil na miesto tajného rokovania vysokých poľných veliteľov protiasadovských síl v Aleppe.

Vymrdanej Simone, vysloč a poséér se..hi..hi..vořechu haf, haf

Rozhovor Parlamentních listů s poslankyní kurské oblastní dumy Olgou Liovou nemá chybu. Natvrdo řekla, že v čele Ruska stojí gangsteři, země chudne, nemocnicím chybějí léky a policie s justicí jsou součástí kriminálních struktur.

Olga Liová se nebála navést přímo do nejvyššího vládce Kremlu Vladimíra Putina, a vysloužila si za to trestní stíhání pro pomluvu a extrémismus. Pokud tedy někdo tvrdí, že současné Rusko na rozdíl od Západu směřuje ke svobodě, sprostě lže. Opak je pravdou, šrouby se v něm utahují, opoziční média jsou zavírána a nepohodlní novináři často vražděni.

Stav Ruska je tristní a podle mladé političky země směřuje ke krachu. Školy jsou rušeny, fabriky krachují a nezaměstnanost přesahuje padesát procent. Pravda, oficiální ruské statistiky tvrdí něco jiného. Ale je známou skutečností, že v Rusku se běžně podvádí a statisticky falšují a sama ruská správa sociálního zabezpečení přiznává, že nemá žádný přehled o třiceti milionech obyvatelů Ruska. Zkrátka neví, co tito lidé dělají. A podle všeho je jisté, že v Kursku a jeho okolí je vysoká nezaměstnanost. Olga Liová nemá důvod si to vymýšlet.

Jedním z důkazů stavu země je i fotografie objektu krajské knihovny v Samaře. To je hrůza a čiré kulturní barbarství.

NATO ve středu 7. září provedlo komplexní provokaci Ruské federace včetně zapojení komponentu informační války. Agresivní provokaci spojenou se šmírováním ruského svrchovaného území NATO přikrylo hysterickými zprávami, „napumpovanými“ do všech redakcí plošných médií. Vojenskou část agresivní operace rázně ukončili ruští piloti Su-27, kteří Američany od své domoviny odehnali, aniž – jak utvrzuje Rusko – jakkoliv porušili předpisy.

Vymrdanej Simone, vyskoč a poseér se..hi..hi

Vôbec sa nedá pochopiť, ako náš kolega z „Reuters“ stanovil návštevnosť reštaurácii? Nečudujte sa, o tom sa tiež píše. Je to možné, ak ste ich navštívili cez deň, keď všetci ostatní sú na pláži. Na Kryme je more, takže cez deň je veľa kúpajúcich sa. Poprechádzajte sa, napríklad, večer v Alušte a pokúste sa nájsť voľne, vopred nerezervované posedenie.

Ukazovatele intenzity dopravy sú tiež vysoké. Iba letisko v Simferopoli k dnešnému dňu obslúžilo 3,5 milióna cestujúcich. Nárast v porovnaní s predchádzajúcim rekordným rokom dosiahol 5%. A to je bez prihliadnutia na koniec augusta, september a október – mesiace aktívnej rekreačnej sezón

Vymrdanej Simone, vyskoč a poseér se..hi..hi

Priemerná obsadenosť hotelov a letovísk na Krymskom polostrove je 75%.

Neustále rastie počet turistov z Ukrajiny. Tento rok sa 2,2-násobne zvýšila osobná doprava cez hraničné priechody s Ukrajinou a k 1. augustu bola 1,7 milióna ľudí. Počet ukrajinských turistov vzrástol a dosahuje 15% z celkového počtu turistov, ktorí navštívili polostrov. V minulom roku tento ukazovateľ bol 10%. Nie je jasné, ako „Reuter“, ak poznajú tieto údaje (ak si ich vôbec pozreli) mohli dôjsť k záveru, že turistická sezóna utrpela fiasko.

Vymrdanej Simone, vyskoč a poseér se..hi..hi

Krym zostáva jednou z najžiadanejších a najobľúbenejších dovolenkových destinácii Rusov a Ukrajincov (čo je, možno, veľkým sklamaním pre niekoho) ako ukazujú štatistické hodnotenia. A počet návštevníkov sa každoročne zvyšuje.

Doteraz polostrov navštívili takmer 4 milióny turistov. To je o 26,1% viac ako v minulom roku. Podľa prognózy ku koncu tohto roka počet návštevníkov dosiahne 6 miliónov. Som presvedčená, že sa tak stane, aj keď nie som odborník.

Vymrdanej Simone vyskoč a poser, se..hi..hi