... primitivní středověký hlupák BIJEC je v ha*zlu, jak se nikomu intelektem ani nepřibližuje :)))

Renomovaný kanadský institut Fraser nedávno zveřejnil žebříček ekonomické a podnikatelské svobody za letošní rok. Mezi tři nejsvobodnější ekonomiky světa patří Hongkong, Singapur a Nový Zéland. Desátou příčku obsadila Velká Británie, USA jsou šestnácté, Německo je 29. a Česká republika drží 42. pozici ze 157 hodnocených ekonomik.

v tomto žebříčku obsadila Ruská federace 99. místo, čili se nachází ve spodní polovině.
Krásně to uvedl server Patria Online, že současné Rusko je v podstatě zločineckým syndikátem, který se schovává za stát.

... neexistuje nic víc ubohého než primitiv se slovní zásobou 20 slov, kterou si ohlasuje :)))

... čau, debílku, není důvod dělat z trosky ještě větší trosku, protože jsi absolutně na dně :)))

Stoupenci Putina jsou hlavními viníky fašizace ruské společnosti, ve které jsou názoroví oponenti kriminalizováni, zastrašováni, přepadáváni, vyhazování z práce a také vražděni. Výrazně se na atmosféře strachu podílí hnutí Naši.
Dánsko-ruský dokument Polibek do Putina, který včera odvysílala ČT 2, ukazuje pravou tvář současného Ruska na příběhu mladé novinářky Máši Drokové a opozičního žurnalisty Olega Kašina. Máša kdysi dala pusu samotnému prezidentu Vladimíru Putinovi, v 16 letech se stala nadšenou mládežnického hnutí Naši, které je těsně spjato s vládnoucí stranou Jednotné Rusko, udělala v něm kariéru, stala se jeho tiskovou mluvčí, měla auto, dostala krásný byt v Moskvě, zkrátka na ruské poměry Dolce Vita.

Byla však přemýšlivá a začala mít pochybnosti. Jako inteligentní děvče pochopila, že hnutí Naši má dvě tváře, jedna představuje radující se mládež na setkáních, táborech atd., ta druhá je však daleko horší a odkazuje, že putinovská sekta je ve skutečnosti křížencem SA a Hitlerjugend. Tito fanatičtí mládežníci napadají opoziční demonstrace, mlátí jejich účastníky a přepadávají nepohodlné lidi. To vše se souhlasem Kremlu a samotného Putina. Atmosféra stejná jako v Německu ve třicátých letech minulého století před uchopením moci Hitlerem.

Úplně mrazilo ze scény, kdy zfanatizování putinovští mládežníci kráčeli ve velkém průvodu Moskvou s hrdě vztyčenými cedulemi, na nichž byla fotografie a jména údajných zrádců Ruska. Jednou došlo i na novináře Kašina, kterého před jeho domem surově zmlátili a téměř zabili „neznámí pachatelé“, i když je obecně známo, že za tímto zbabělým a zákeřným útokem stojí hnutí Naši. Jenomže má to nejvyšší možné krytí a tak ruská policie jaksi viníky neumí dopadnout.

Je to důkaz otřesného stavu ruské společnosti, ve které vládnou totalitní a fašistické prvky. Neonacisté nejsou u moci na Ukrajině, ale v Kremlu. Jak se však říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Brutální přepadení jejího oponenta, avšak zároveň kamaráda Olega Kašina bylo pro Mášu poslední kapkou pochybností a impulsem k tomu, aby se s hnutím Naši definitivně rozešla a přidala se k opozici.

Rozhovor Parlamentních listů s poslankyní kurské oblastní dumy Olgou Liovou nemá chybu. Natvrdo řekla, že v čele Ruska stojí gangsteři, země chudne, nemocnicím chybějí léky a policie s justicí jsou součástí kriminálních struktur.

Úryvek z rozhovoru ke zdravotnictví ani nepotřebuje dalšího komentáře. „A lékařství? Nemocnice jsou bez léků, obvazových materiálů a injekčních stříkaček. Všichni pacienti si je musejí kupovat. Chybí odborníci. V okresních nemocnicích bývá zpravidla minimálně deset lůžek na jednom pokoji. Lékař specializovaný například na neurologii přichází jen jednou za týden. Ruší se stanice lékařské pomoci. V některých oblastech není ani chirurg. Dokonce i městské nemocnice připomínají spíše noclehárny. V poliklinikách jsou fronty od pěti hodin od rána. Čtyřicet procent absolventů lékařské fakulty nejde pracovat do oboru z důvodu nízké úrovně platů.“ Jednoduše děs a hrůza.

Rusku chybí peníze a mohutně se škrtá. Aby ne. Okupace Krymu, Abcházie a Podněstří něco stojí. Moskva do těchto oblastí posílá stovky miliard rublů, které pak zoufale scházejí jinde. Tak například silnice s mostem z ruského Simferopolu na Krym má stát přes sto miliard rublů. A do zdravotnictví dává Rusko asi 400 miliard rublů ročně, takže pak se nelze divit jeho tragickému stavu. Průměrný věk dožití mužů činí kolem šedesáti let, což je zhruba na úrovni Bangladéše.

Výsledkem je také chudnutí obyvatel a prudký pokles jeho kupní síly. Žít v Rusku, kde 75% obyvatel má v přepočtu měsíční plat sedm tisíc korun a méně, není žádný med.

... seeru smíchy, jak ze sebe bezmocný primitiv ochotně nechá dělat absolutního hlupáka :)))

Podnikání v Rusku se stává nebezpečnou záležitostí. Tamní firmy patří mezi největší dlužníky České exportní banky. A nezměnilo na tom nic ani setkání Miloše Zemana s Vladimírem Putinem. Dluhy stále nikdo neplatí.

Této problematice se věnoval výborný článek ve včerejší MF DNES, „Hora dluhů v exportní bance roste. Kvůli Slovákům a Rusům.“ Pravdou je, že na Slovensku je také jeden sporný projekt, nicméně hlavními dlužníky státní České exportní banky jsou Rusové. Ke kritickým odvětvím patří energetika a sklářství. Nejhorší je situace u výstavby paroplynové elektrárny Polarnaja, za kterou Rusové dluží české straně 5,5 miliardy korun, které nikdo nesplácí. Její stavba stojí už rok a půl, na dokončení jsou potřeba čtyři miliardy korun, které nikdo nechce dát. Otrokovická firma PSG International jako hlavní dodavatel už odstoupila od smlouvy a přestala udržovat staveniště, za což utopila 121 milionů korun.

Miliardové pohledávky zbyly také českým investorům do ruského sklářského průmyslu, který se nachází v těžké krizi. Nelze se tedy divit tomu, že Česká exportní banka silně omezila poskytování úvěrů českým společnostem na investice v Rusku.

... lezou sem ty nejposlednější krysy a to je moc dobře, neotravují nikoho na věřejnosti :)))
... v klidu odcházím, odporný póvle :)))

Vedení Sovětského svazu zachvátila po německém vpádu v červnu 1941 panika. Stalin byl po úvodních drtivých porážkách Rudé armády zoufalý, nabízel nacistům v podstatě kapitulaci a rozsáhlé územní ústupky.

Dobrých publikací o masovém vrahu gruzínského původu není nikdy dost. Ta z dílny bohužel už zesnulého Václava Vebera Rudý car s podtitulem Stalin v čele Sovětského svazu v letech 1924 – 1953 k nim bezesporu patří. Historik Jan Slavík vyznával tezi. „Rusko není třeba milovat ani nenávidět. Rusko je třeba studovat a znát.“ K poznání historie Ruska respektive Sovětského svazu výrazně přispívá kniha docenta Vebera, který patřil k největším českým odborníků na ruské dějiny.

Ten si všímá velkého rozporu mezi komunistickou teorii a praxi. Sovětský svaz se prohlašoval za stát dělníků a rolníků. Ve skutečnosti ovšem na tom byli sovětští pracující hůře než jejich kolegové v ostatních evropských zemích. Ti běžně bydleli ve chlévech a brali žebrácké platy. Za zmínku stojí citace z Dějin Ruska 20. století, dílu I., které editoval Andrej Zubov. „Dělník v Petrohradě si v roce 1913 mohl za průměrnou měsíční mzdu koupit 314 kg chleba, v roce 1932 jen 13 kg, masa v roce 1913 43 kg, ale v roce 1932 jen 7 kg, másla v roce 1913 18 kg, ale v roce 1932 jen 3 kg atd.“

Nutno dodat, že v Rusku byl teprve v letech 1935 – 36 zrušen přídělový systém na potraviny, tedy čtrnáct a patnáct let po skončení občanské války. To přesvědčivě dokazuje fakt, že Rusko životní úroveň většiny svých obyvatel za socialismu nezvýšilo. Dobře se v něm žilo jen úzké skupině komunistických papalášů. „Rusko odstranilo cara, ale nikoliv carismus,“ prohlásil T. G. Masaryk. Jak je ovšem patrné, v éře posledního ruského panovníka z dynastie Romanovců Mikuláše II. na tom byli dělníci lépe než za Stalina.