Vašík uměl kvalitně chrchlat do dupy. *14*

To, že u nás vojáci Rudé armády rabovali a kradli, je historickou pravdou, i když se to některých soudruhům nemusí líbit. Potvrdil to i významný prvorepublikový politik a ministr financí v londýnské exilové vládě Ladislav Feierabend. „Rusové si nic nepřivezli sebou a žijí ze země. Vybíjejí dobytek, hlavně dojnice, a hromadně porážení prasata. Kdyby to tak šlo delší dobu, nebude ani maso, ani mléko, ani hnůj.“

Vedení Sovětského svazu zachvátila po německém vpádu v červnu 1941 panika. Stalin byl po úvodních drtivých porážkách Rudé armády zoufalý, nabízel nacistům v podstatě kapitulaci a rozsáhlé územní ústupky.

Dobrých publikací o masovém vrahu gruzínského původu není nikdy dost. Ta z dílny bohužel už zesnulého Václava Vebera Rudý car s podtitulem Stalin v čele Sovětského svazu v letech 1924 – 1953 k nim bezesporu patří. Historik Jan Slavík vyznával tezi. „Rusko není třeba milovat ani nenávidět. Rusko je třeba studovat a znát.“ K poznání historie Ruska respektive Sovětského svazu výrazně přispívá kniha docenta Vebera, který patřil k největším českým odborníků na ruské dějiny.

Ten si všímá velkého rozporu mezi komunistickou teorii a praxi. Sovětský svaz se prohlašoval za stát dělníků a rolníků. Ve skutečnosti ovšem na tom byli sovětští pracující hůře než jejich kolegové v ostatních evropských zemích. Ti běžně bydleli ve chlévech a brali žebrácké platy. Za zmínku stojí citace z Dějin Ruska 20. století, dílu I., které editoval Andrej Zubov. „Dělník v Petrohradě si v roce 1913 mohl za průměrnou měsíční mzdu koupit 314 kg chleba, v roce 1932 jen 13 kg, masa v roce 1913 43 kg, ale v roce 1932 jen 7 kg, másla v roce 1913 18 kg, ale v roce 1932 jen 3 kg atd.“

Nutno dodat, že v Rusku byl teprve v letech 1935 – 36 zrušen přídělový systém na potraviny, tedy čtrnáct a patnáct let po skončení občanské války. To přesvědčivě dokazuje fakt, že Rusko životní úroveň většiny svých obyvatel za socialismu nezvýšilo. Dobře se v něm žilo jen úzké skupině komunistických papalášů. „Rusko odstranilo cara, ale nikoliv carismus,“ prohlásil T. G. Masaryk. Jak je ovšem patrné, v éře posledního ruského panovníka z dynastie Romanovců Mikuláše II. na tom byli dělníci lépe než za Stalina.

hele cígler, kampak, ty debílku na tohle chodíš:
"Tak tohle Kreml jen tak nerozchodí. Jeho chráněnec Edward Snowden chce zpátky domů do USA a prosí amerického prezidenta Baracka Obamu za odpuštění."

... lezou sem ty nejposlednější krysy a to je moc dobře, neotravují nikoho na věřejnosti :)))
... v klidu odcházím, odporný póvle :)))

Vašík byl dobrej lízač.Kolikrát mi dobře nachrchlal do dupy, achh. *14*

Rozhovor Parlamentních listů s poslankyní kurské oblastní dumy Olgou Liovou nemá chybu. Natvrdo řekla, že v čele Ruska stojí gangsteři, země chudne, nemocnicím chybějí léky a policie s justicí jsou součástí kriminálních struktur.

Úryvek z rozhovoru ke zdravotnictví ani nepotřebuje dalšího komentáře. „A lékařství? Nemocnice jsou bez léků, obvazových materiálů a injekčních stříkaček. Všichni pacienti si je musejí kupovat. Chybí odborníci. V okresních nemocnicích bývá zpravidla minimálně deset lůžek na jednom pokoji. Lékař specializovaný například na neurologii přichází jen jednou za týden. Ruší se stanice lékařské pomoci. V některých oblastech není ani chirurg. Dokonce i městské nemocnice připomínají spíše noclehárny. V poliklinikách jsou fronty od pěti hodin od rána. Čtyřicet procent absolventů lékařské fakulty nejde pracovat do oboru z důvodu nízké úrovně platů.“ Jednoduše děs a hrůza.

Rusku chybí peníze a mohutně se škrtá. Aby ne. Okupace Krymu, Abcházie a Podněstří něco stojí. Moskva do těchto oblastí posílá stovky miliard rublů, které pak zoufale scházejí jinde. Tak například silnice s mostem z ruského Simferopolu na Krym má stát přes sto miliard rublů. A do zdravotnictví dává Rusko asi 400 miliard rublů ročně, takže pak se nelze divit jeho tragickému stavu. Průměrný věk dožití mužů činí kolem šedesáti let, což je zhruba na úrovni Bangladéše.

Výsledkem je také chudnutí obyvatel a prudký pokles jeho kupní síly. Žít v Rusku, kde 75% obyvatel má v přepočtu měsíční plat sedm tisíc korun a méně, není žádný med.

Myslím, že záminkou tohoto humbuku byl jakýsi Dalajláma. Jakási mýtická, téměř nadpřirozená bytost, ztělesnění dobra, pravdy, lásky, čistoty a čestnosti. Proč vůbec, ale vůbec nikdo neřekne, co je to skutečně za člověka? Je to opravdu tak dobře střežené tajemství? Např. že po vítězství komunistů v Číně a včlenění Tibetu do ČLR Dalajláma skládal oslavné básně na Mao Ce-tunga a hrdě prohlašoval, že je prvním marxistickým dalajlámou. Akceptoval čínskou komunistickou vládu a ona akceptovala jeho. Co se vlastně stalo, že "z ničeho nic" akceptovaný a uznávaný činitel Čínské lidové republiky byl nucen k emigraci? Odpověď je taková, že Američané v rámci boje proti komunismu po celém světě organizovali v Tibetu, tehdy již regulérní součástí Číny, převrat a povstání proti čínské vládě a tajnou "miniinvazi" svých vojsk, aby tyto aktivity podpořili. Dalajláma se s Američany spojil, těchto aktivit se účastnil a kolaboroval tak s nimi proti své zemi. Číňané se to tzv. "domákli" a tak logicky prvnímu marxistickému dalajlámovi nezbylo nic jiného, než zmizet po anglicku. Někdo namítne, že na tom není nic špatného spojit se cizí (ne)přátelskou) mocností, aby ochránil a osvobodil svůj národ od cizí nadvlády, bezpráví a útlaku. Navíc účel světí prostředky. Je to věc názorů a já bych s tímto přístupem dokonce i souhlasil. Otázka je, jak to vypadalo s útlakem, nesvobodou a "demokracií" před anexí Tibetu? Ukázání pravdivého obrazu "svobodného" Tibetu před anexí Čínou by bylo pro naše "demokraty a bojovníky za svobodu" krajně nepříjemné a vůbec by se jim to nehodilo do krámu. Byl to stát zkorumpovaných mnichů, kteří žili v přepychu a drželi si své otroky. Ano, čtete dobře, tehdy byl v Tibetu otrokářský řád. Život v Tibetu byl tehdy tak otřesný, že to ani nebyl život, ale živoření a valná většina Tibeťanů strávila život, který nebyl nikterak dlouhý, přípravou na smrt, jelikož věřili, že tak konečně dosáhnou nirvány, budou se mít tam kdesi skvěle a uniknou pozemskému utrpení. Těžko tedy soudit, jaké hodnoty vlastně obhajují ti, co vyvolávají hesla jako "svobodný Tibet" a "ať žije Dalajláma". Chtějí aby se Tibet vrátil do poměrů před anexí, kdy tu byl ještě doma první marxistický dalajláma? Co je to za lidi, kteří si návrat těchto poměrů přejí a tyto poměry adorují? Jsou to demokraté? To snad ne, nebo přeci ano? Abych se přiznal, přestávám v poslední době v souvislosti se společenským vývojem ve společnosti rozumět významu slova demokracie a demokratům samým. Možná to přece jenom nejsou demokraté, slovem demokracie se jen ohánějí a ve skutečnosti je to jen horda sobeckých, nenažraných, egoistických a arogantních jedinců, kteří mezi sebou uzavírají, někdy dočasně, někdy trvale, výhodné a různě se prolínající aliance a děsí se, že by přišli o své elitářské výsady, postavení a nakradený majetek a museli se živit poctivou prací. Pro většinu z nich je to příšerná představa a proto otravují atmosféru ve společnosti, šíří nenávist a rozdělují společnost a navíc z toho ještě obviňují prezidenta. Mimochodem, předpokládám, že pan Bartoška je příznivcem Dalajlámy, takže by mne zajímalo, jestli je zastáncem otrokářství, marxismu, nebo demokracie. Anebo je to jen parazitující oportunista, který se ničeho neštítí? Škoda ho, jako vynikajícího herce jsem ho měl opravdu rád a na každý film s ním jsem se těšil. Bartoška jako člověk je k ..., raději bez dalšího komentáře.

Celej staromák byl protiústavní

Česká tvořivost nezná mezí. Asi to složil taky nějaký umělec.

Danův strejda Brady nevěděl si rady, byl by velmi rád, kdyby dostal řád.
To je přece jasná věc, zařídí to synovec. Ministroval zamlada, ministruje dnes,
intriky on ovládá, tam už dávno kles.
Pak však zjistil, že snad není na seznamu jmen, vyzval všechny reky slavné z pražských kaváren, aby řádů více bylo, vymysleli lest. Zjistili, co všem je milo: zabrnkat na čest.
České zemi dárek dali, prezidenta poplivali, na svátek si nepočkali, řádů plno posbírali.
Kolik oslů, tolik řádů, medailí a cen. Nečekal jich tolik strejda, sám byl překvapen.
Dobrá práce, strejdo Jirko, synovec se tlemí, Je to radost, rozeštvati tuhle českou zemi!