👍

Nejde o nominaci. Jde o Oppenheimerovu roli při vývoji a prvním použití atomové bomby. Nechtěl bych být na jeho místě.

V Oppenheimerově filmu je mrazivá scéna, v níž špičkoví vojenští a vědečtí představitelé Spojených států diskutují o tom, jak a kam svrhnout atomovou bombu. Oppenheimer sice sympatizoval s argumentem Nielse Bohra, že hrozba bomby by měla nastolit věk otevřenosti a spolupráce, ale v praxi se postavil na stranu vojenských špiček a zdůvodnil to tím, že vědcům nepřísluší rozhodovat o způsobu použití zbraně. Odmítl podpořit pokusy Lea Szilarda zabránit svržení bomby na Japonsko a na klíčovém setkání v tichosti požehnal rozhodnutí zaměřit bombu na japonské civilisty. Oppenheimer "hrál v této kritické diskusi nejednoznačnou roli", píší Bird a Sherwin. "Nic nevyhrál a se vším souhlasil." Velká část této scény je převzata přímo z oficiálního záznamu z jednání. Nicméně moment, kdy je Kjóto vyškrtnuto ze seznamu cílů, protože tam ministr zahraničí strávil líbánky, byl do scénáře přidán na poslední chvíli a inspiroval ho vlastní výzkum herce Jamese Remara k jeho postavě. "Má to byrokratický charakter skupiny mužů, kteří diskutují o masivní destrukci a o tom, jak se chystají udělat ty strašné věci. A vy najednou vidíte lidskou tvář těchto jednání," řekl Nolan serveru Vulture.

Ačkoli Oppenheimer nebyl pacifista, byl zásadový člověk. Během svého působení na Berkeley ve 30. letech 20. století sháněl finanční prostředky na podporu loajalistů ve španělské občanské válce a účastnil se schůzí levicových organizací. Jako syn německo-židovských přistěhovalců je zděšen zprávami o Hitlerovi před invazí do Polska a jako fyzik, který se částečně vzdělával v rodném národě svých rodičů, zná schopnosti vědců, kteří nyní mohou spolupracovat s nacisty. A v roce 1939 - díky slavnému dopisu Alberta Einsteina a Lea Szilarda - zná "tajemství" i prezident Roosevelt. Zatímco nacisté pokračují v ničivé cestě Evropou, Oppenheimer nevidí jinou možnost než vést projekt Manhattan. Je nemyslitelné, aby Hitler měl bombu jako první, a této skutečnosti využije k tomu, aby přesvědčil vysněný tým vědců , aby se s rodinami přestěhovali do Nového Mexika a začali pracovat na bombě. Práce je tak složitá a náročná, že v době testu Trinity v červenci 1945 je Hitler mrtev a Německo je v troskách. Válka v Tichomoří přesto zuří dál, protože Japonci nejeví známky kapitulace ani poté, co USA vybombardovaly Tokio a zabily nejméně 100 000 civilistů. Oppenheimer, zbavený své původní a osobnější motivace, poněkud ztrácí sám sebe. Na schůzce ve Washingtonu s vládními a vojenskými představiteli vyjadřuje pochybnosti vědecké komunity o použití tak ničivé zbraně na císařské Japonsko - které někteří považují za menší globální hrozbu než nacistické Německo -, ale nic nenamítá, když plánovači odhalí města plná civilistů, na která se zaměří - viz Ethics on Film: Discussion of "Oppenheimer".

Film upozorňuje na to, že lidské bytosti mají schopnost masového ničení, a Oppenheimer se nakonec domníval, že skutečně spustily řetězovou reakci, která nakonec zničí celý svět: závody v jaderném zbrojení. Máme štěstí, že od dob Trumana žádný vůdce nepoužil jaderné zbraně proti jiné zemi; ať už si někdo myslí, že použití atomových zbraní je správné, nebo ne, už to samo o sobě je vítězství. Nolan si však myslí, že hrozba jaderné války je nejhorší, jaká kdy byla; není jasné, zda je to pravda, ale zdá se, že je nejhorší od dob studené války. A právě to je součástí Oppenheimerova odkazu, který z něj (v Nolanových očích) dělá nejdůležitějšího člověka, který kdy žil. Hrozba, kterou umožnil, nikdy nezmizí; film nám připomíná, že je to něco, co je třeba neustále zvládat - viz Why Oppenheimer Is a Philosophical Film.