Kdo to sakra je? Socha zpěvačky baví český internet
-
Paní Špinarová byla osobnost. Socha se někdy vydaří, jindy ne.Její zparchantělý synáček se ovšem maximálně nevydařil. Permanentně dělá vlny. Chce být - on věčná nula vidět.Prý dává akci socha advokátovi.To už se absolutně zbláznil. Tady toto NIC nikdy nic v životě nedokázalo.Zatím dokázal jen dědit a trapně rozhodovat kdo bude na pohřbu matky a kdo ne.Kdyby mu dal někdo na Ostravě pár facek, jen tak aby se vzpamatoval, jistě by mu to lidsky moc prospělo.
-
-
Inu asi jsem taky zparchantělý - ale zadat sochu významné populární zpěvačky umělci, který musí lidem "vysvětlovat" sochu je až socialisticky trapné. A vedení městské části se svým tvrdým postojem "my jsme rozhodli a tak to bude!" staví rovněž do role bývalé "věrchušky". Zažil jsem "věrchušku" v kultuře a dost mě děsí, jak rychle se normální lidé dostanou do role vrchnosti. Syna Věrky Špinarové Adama Pavlíka jsem viděl ještě jako malého kluka, ale ať je významným nebo nevýznamným umělcem, je to přece jen její syn. A to, že socha nevznikla na základě veřejné soutěže už navždy bude vystaveno podezření, že zadání nebylo čisté. Pro starostku i pro radu městské části.
Osobně se mi socha také hrubě nelíbí, není podobná ani originálu fyzicky a ani "esenciálně" - s Věrou Špinarovou jsme se tu a tam profesně potkali - ale to není podstatné. Podstatný je přezíravý postoj Ing. Petry Bernfeldové, její neochota přiznat, "že se to nepovedlo."
-
-
prostě ŠMÍRA
-
Umělecké dílo, které je třeba vysvětlovat, aby blbá veřejnost pochopila, jak to umělec myslel, nepatří do veřejného prostoru, ale na autorovu výstavu, příp. do galerie, kde je možné nad dílem debatovat, rozebírat onu esenci zleva i zprava. Na ulici na takové úvahy není čas - tam musí být dílo naprosto akceptované buď jako estetické dotvoření prostoru, nebo jako jasný portrét ztvárněné osobnosti. Obzvlášť, vznikne-li dílo jako ocenění zásluh, nemůže budit rozpaky a už vůbec ne odpor.
Už okolnosti zadání a vzniku díla svědčí v tomto případě o tom, jaké lze při nevelké troše fantazie hledat v oné esenci složky...
Věra byla moje kamarádka, a tak si troufám říct naprosto přesně, jakými slovy by na tu sochu reagovala. Napsat je tady ale nemůžu, protože nechci být zablokován...
-
-
Kdo někdy neudělal něco špatně, stačí se podívat na Hrad. Ve srovnání s tím feťákem a kazisvětem, mi ta socha připadá docela povedená. Blbá veřejnost dodnes nechápe ani sochy na Kuksu. Kdyby se vkus měl přizpůsobovat jí a podle toho vybírat díla do veřejného prostoru, stáli by všude sněhuláci s ksichtem V.I. Lenina.
-
-
Tak tohle si opravdu pani Vera nezaslouzi...
-
Opravdu se na Internetu lidé tímto baví? Mně to moc zábavné nepřipadá. Věra byla PANÍ ZPĚVAČKA!
Rozsah, intonace bezchybná. Myslím, že by se v Mekce soulu, blues a rocku vůbec neztratila, oproti jiným našim "světoznámým" hvězdičkám.
Trochu mne mrzelo, když jsem ji viděl kdysi v Tv pořadu a tam si dělala i ze sebe legraci, ovšem málokdo to pochopil, včetně redaktora, bohužel.
-
-
Měla jednu smůlu, protože vrchol své kariéry proživořila za vlády KSČ, žádná Mekka soulu se nekonala. To by musela lézt soudruhům do zadele, jako to dělala Vondráčková, F.R Čech nebo Bohdalka, aby ji nechali aspoň občas vyjet za dráty, třeba do SRN.
-
-
Já si naopak myslím, že ji sochař dobře vystihl. Mně se její výraz vždycky jevil ordinérní. Po pěvecké stránce však byla na výši.
-
Kdybych byl ten sochař tak se zastřelím.
-
-
Na to můžeš být i popelář.
-
jak za něco takového mohlo město zaplatit.
-