Krásný příklad teorie o nevyčerpatelnosti přírodních zdrojů, tedy teorie, při které ekologistům naskakují fialové skvrny a klikaté žíly na spáncích. Poptávka po přírodninách vyvolává hledání nových nalezišť a efektivnějších metod těžby, čímž trh bojuje proti zvyšování ceny této komodity. Tento proces pokračuje tak dlouho, dokud přirozený technický pokrok tuto surovinu nenahradí zase něčím jiným, a tedy vzácná surovina přestane být vzácnou a stane se znovu mořským bahnem. (Třeba zde zmiňovaný neodym a terbium se používaly ve skleněných obrazovkách a plazmách, ale už ne v LCD panelech. Spotřebuje se jich hodně v úsporných zářivkách, ale jen nepatrný zlomek v LEDkách).
Tedy nic nebude nikdy vyčerpáno do posledního kubíku a po ničem nebude poptávka věčně.
Paradoxně, suroviny budou ohroženy vydrancováním mnohem víc, kdyby byl ohrožen vědecký výzkum, technický pokrok a volný trh.