Je třeba říci naplno, že Rusové Polsko dvakrát okupovali. Poprvé v roce 1939 a po druhé v letech 1944-45. V obou případech rozpoutali komunističtí vetřelci z Východu v Polsku brutální teror. V prvním případě povraždili přes dvacet tisíc důstojníků v polské Katyni, deportovaly celé polské rodiny na Sibiř v transportech, které s i s těmi nacistickými nezadaly. Desetitisíce lidí včetně žen a dětí při nich zahynuly hladem a zimou nebo byly zavražděni surovými dozorci.

Polsko neslaví 8. května vítězství nad nacismem a má k tomu pádný důvod. Na bodacích Rudé armády přišla nová, tentokrát místo německé nacistické ruská komunistická okupace. Zemi byla proti vůli většiny národ a vnucena Kremlem komunistická vláda a jednotky sovětské politické policie NKVD zatýkaly hrdiny polského protinacistického nekomunistického odboje. Některé Rusové zavraždili rovnou, jiné po vykonstruovaných procesech, desítky tisíc lidí poslali do sibiřských lágrů.

Rusové v Polsku masívně rabovali, olupovali místní lidi, vybíjeli hospodářská zvířata, odváželi ze země zařízení továren a drancovali i po válce jeho přírodní zdroje. Tato válkou těžce zničena země musela dodávat sovětskému Rusku v letech 1946 – 1950 třináct milionů tun uhlí ročně za cenu jednoho dolarů a třiceti centů za tunu, což byla šestina světové ceny!

Čili Noční vlci by se měli vůči Polákům chovat slušně a s pokorou a omluvit se jim za násilí a zločiny, kterých se jejich předkové v této zemi dopustili. Pokud toho nejsou schopni a hodlají se držet zfalšované komunistické historie, nemají v civilizované společnosti co pohledávat.
Koneckonců chtít po tomto motorkářském gangu, který se v devadesátých letech minulého století vyznačoval mafiánskými praktikami, jehož členové brali výpalné, unášeli a mučili lidi, slušnost, je asi hodně naivní.

Mezi hrdiny pražského povstání patřil i strýc současného předsedy TOP 09 František Schwarzenberg, který se za okupace aktivně zapojil do protinacistického odboje. V biografii, kterou o něm napsal Vladimír Škutina, se píše, že převzal kapitulaci německé posádky na pražském Wilsonově (dnes hlavní) nádraží. Původně se mu tam v uniformě československého poručíka jít nechtělo, protože velitel jednotky Wehrmachtu, major, se chtěl vzdát pouze protějšku stejné hodnosti, a poručík je jak známo šarže nižší. Tak František Schwarzenberg namítal, že se mu se stejně nevzdá a navíc on železnici vůbec nerozumí. Nakonec ho přemluvil člen České národní rady Josef Kotrlý. „Půjdeš tam, řekneš mu, že jsi princ Franz von zu Schwarzenberg a uvidíš, jak se přetrhne. Nádraží pak předáš železničářům,“ poradil Františkovi a nakonec to tak přesně dopadlo.

František Schwarzenberg také v knize popisuje situaci, kdy se stáhl s několika svými spolubojovníky asi na hodinu do jistého sklepa v centru Prahy. Tam už byl však uhnízděn komunistický spisovatel Jan Drda se svými kumpány, kteří jaksi nebojovali, ale celou dobu povstání byli zbaběle zalezlí a popíjeli víno. Soudruh Drda pak později napsal lživé dílko Němá barikáda.

Klíčovým okamžikem pro ukončení bojů v hlavním městě bylo datum 8. května! Tehdy Česká národní rada v čele s předsedou Albertem Pražákem a generálem Kutlvašrem uzavřela v 16 hodin s velitelem německých jednotek bojujících v Praze generálem Rudolfem Toussaintem dohodu o zastavení bojů a odchodu německých jednotek z Prahy směrem k americkým liniím. Drtivá většina německé armády dohodu respektovala a ještě v podvečer přestala válčit a začala se z metropole nad Vltavou stahovat.