Ty jsi spadl šikovně na hlavičku

Simon je kuřbuřtík a teplej kretéén..hi..hi.. doufám, že už brzo chcípneš, idiiote..hi.. *2* *2* *2*

Zneužívání ruské menšiny v Pobaltí

Pravdou je, že ruský prezident Vladimír Putin se zhlédl v Adolfu Hitlerovi a v případě pobaltských republik kopíruje nacistického diktátora v jeho agresivitě vůči Československu na podzim roku 1938. Zásadním shodným znakem je v obou případech zneužívání národnostní menšiny. Je známou skutečností, že hitlerovské Německo mohutně šířilo nesmysly o útlaku Němců v Sudetech a teroru vůči nim ze strany české většiny. Současná putinovská propaganda si počíná naprosto stejně ohledně Rusů v Pobaltí.

V dalším kole začaly ze strany Německa výhružky vůči naší vlasti. K tomu samému už sáhli také Rusové, kteří rovněž hrozí Litevcům, Lotyšům a Estoncům násilím.

V českém pohraničí později začala hybridní válka, kdy jednotky tzv. sudetoněmeckého Freikorpsu (něco jako dobrovolnické sbory, v nich sloužili i němečtí vojáci z Říše bez označení) útočily na čs. ozbrojené složky a terorizovaly místní české obyvatelstvo. K tomu ještě v Pobaltí nedošlo, nicméně vynikající světový šachista a zásadní oponent současného Kremlu Garri Kasparov ve výborném rozhovoru pro Reflex tuto možnost připustil. Podle něj si Putin přímý vojenský útok na členské státy NATO nedovolí, nicméně vyslání nějakých těch zelených mužiků u něho vyloučit nelze. Tomu je ovšem třeba zabránit i za cenu drastických opatření vůči Rusům v Pobaltí.

Vyzkoušejte: sázíme se tady, kolik těch nesmyslů, teplouš Semjon Gayínek, naplácá za minutu!!!
Já prohrál, myslel jsem, že toho stihne víc!!!







PCHE !!!

výklad historie nikdo nečte nudááá

Rusové se v komunistické éře vůči Litevcům Lotyšům a Estoncům dopustili v Pobaltí zločinu genocidy. Jejím důkazem jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů z celkového počtu obyvatel, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%.

Nelze se tomu divit, vždyť výsledkem pouhé roční ruské okupace Litvy, Lotyšska a Estonska v letech 1940-41 bylo ruskými komunisty 170 tisíc zavražděných lidí, což v poměru k počtu obyvatel předčí ztráty Československa za nacistické okupace v letech 1939 – 1945.

staré nudááá

blábol

minulé století nudááááá

Pro srovnání to ještě porovnejme s chováním Rusů v poválečném Československu. To například přiblížil ministr financí v čs. exilové londýnské vládě Ladislav Feierabend v knize Politické vzpomínky, díl III., kterou vydalo brněnské nakladatelství Atlantis, takto. „Rusové si nic nepřivezli sebou a žijí ze země. Vybíjejí dobytek, hlavně dojnice, a hromadně porážení prasata. Kdyby to tak šlo delší dobu, nebude ani maso, ani mléko, ani hnůj.“

Ministr zahraničních věcí Jan Masaryk také ještě v květnu 1945 protestoval u sovětského velvyslance Valerije Zorina proti tomu, že vojáci Rudé armády demontují a odvážejí strojní zařízení československých továren, které v žádném případě nespadají do kategorie válečné kořisti. A na ústřední čs. orgány v Praze došly stovky stížností místních národních výborů na bezohledné chování ruských vojsk, rabování a svévolně zabírání soukromých majetků.

A Američané nás na rozdíl od Rusů nikdy neokupovali.

Ten perfektní text koluje po Facebooku a sdílí jej hodně lidí. Na nezpochybnitelných faktech dokazuje, jak to bylo v našich dějinách s Rusy a Američany. Z Ruska pro nás nikdy nevzešlo nic dobrého.
Rusofilie je buď nebezpečnou duševní poruchou, nebo kolaborací a vlastizradou. Jiné vysvětlení neexistuje a uvádím onen text.
Zatímco Amerika dle požadavků TGM prosadila vznik Československa, tou dobou se komunisti v Rusku snažili za všech sil zmasakrovat naše legionáře. Zatímco Amerika nám nabídla Marshallův plán, SSSR odvlekl tisíce našich občanů na Sibiř a ON rozhodl, že MY americké peníze nechceme.
Zatímco SSSR rozjezdil tanky pražské jaro, Amerika přijímala tisíce našich uprchlíků.
Zatímco SSSR se nikoho na nic neptal a nastěhoval k nám jaderné hlavice, USA u nás chtěly postavit radar a nepostavily, protože naši současní bolševici ho tady nechtěli.
Zatímco země na západ od nás osvobozené USA 50 let vzkvétaly, ty východní obsazené SSSR šly od deseti k pěti.
Zatímco před 89 utíkaly tisíce lidí na západ, na východ dneska nikdo neprchá.
To je přece naprosto čistá pravda, žádná rusofobie. Když se někdo neumí smířit s pravdou, je to jeho problém. A ještě dodám další fakta. USA nám po roce 1945 poskytly pomoc v rámci akce UNRRA. Jak uvedl brněnský historik Libor Vykoupil v publikaci Slovník českých dějin, například Československo z ní získalo od května 1945 do konce roku 1947 zboží za 270 milionů dolarů, přepočteno na dnešní ceny se jednalo řádově o desítky miliardy korun.

Protože ta pussy Simona nikdy v životě nic nedokázala a zase je evidentně sama .Nudí se a prudí na netu.Naštěstí to nikdo nečte.Jen jí mínusujem a nahlásíme :D
Běž zase šlapat chodník úspěšná návrhářko *1* *1*

roce 1956 napadli Rusové Maďarsko, kde pomocí brutálního násilí svrhli zákonnou vládu. V roce 1979 pak za Brežněvovy éry vpadli do Afghánistánu, kde se zbavili nepohodlného prezidenta a dosadili svoji loutku. Při této agresi zahynulo během následujících deseti let na milion lidí. Dále nesmíme zapomínat na ruskou podporu tzv. národněosvobozeneckých hnutí v Asii a Africe, ve skutečnosti se ovšem jednalo vrahy a teroristy. Dokazuje to i příklad alžírské tzv. Fronty národního osvobození, francouzsky Front de Liberation Nationale (FLN), kterou slušní Francouzi právem pokládali a pokládají za zločineckou organizaci. FLN údajně v padesátých a šedesátých letech minulého století zápasila za svobodné Alžírsko zbavené francouzské vlády. Její boj se však rovnal masovému vraždění francouzských civilistů bez rozdílu věku a pohlaví žijících v Alžírsku a také Alžířanů, kteří ji odmítali.

V srpnu 1955 hrdlořezové z FLN v Ain-Abid u Constantine doslova rozsekali na kusy 37 Evropanů, z toho deset dětí mladších patnácti let. Muži měli useknuté ruce a nohy, děti roztříštěné hlavy a vyhřezlé mozky, ženy rozpáraná břicha a vyvrhnutá střeva. Jedna běloška měla rozříznutou dělohu, do níž vrahové nacpali její pětidenní rozřezané novorozeně. To bylo horší jak řádění SS za II. světové války, ovšem komunistům a jejich stoupencům nevadí. A dokonce tyhle zločince obdivují.

Nicméně pro komunisty jsou jakékoliv zločiny legitimní, pokud slouží jejich zvrhlým cílům a tak se Vojtěchu Filipovi nelze tolik divit. Jenomže tolerování lháře na vysokém postu v Parlamentu, který podle tvrzení některých obyvatel Českých Budějovic, kde žije, udával jako podnikový právník Sfinxu StB lidi za tři stovky měsíčně, rozumné není.

U soudruha předsedy KSČM už nemůže nic překvapit, nicméně tato zcela drzá lež je hodně za hranicí. Je smutné, že někoho takového si naši poslanci zvolili za místopředsedu Poslanecké sněmovny.

V jednom rozhovoru pro Parlamentní listy šéf českých komunistů Vojtěch Filip prohlásil, že SSSR nikdy nikoho vojensky nenapadl. To, že náš vrchní soudruh je usvědčeným lhářem, je známou věcí. Už dříve mu redaktoři MF DNES dokázali, že jeho řečí o tom, že za komunistické vlády u nás nebyl nedostatek toaletního papíru, jsou pouhými výmysly a doložili to zprávou ze zasedání předsednictva ÚV KSČ, které se tímto problémem zabývalo.

Nyní si ovšem dovolil dost. To, co řekl, je tak nehorázným výmyslem, za který by měl být citelně potrestán. Kdyby někdo řekl, že hitlerovské Německo nikdy nikoho vojensky nenapadlo, ale bylo vyprovokováno k válečným akcím, asi by si vykoledoval přesun do psychiatrické léčebny. A soudruh Filip v podstatě řekl něco hodně podobného.

Komunistické Rusko (SSSR vznikl až v roce 1922) hned zkraje své existence začalo válku proti pobaltským republikám a Polsku, v tomto případě však nakonec bylo v roce 1920 chvála Bohu poraženo. Dále vojensky napadlo Ukrajinu, Gruzii a některé země ve střední Asii, které násilím opět připojilo ke své říši. Sovětský svaz v září 1939 jako spojenec hitlerovského Německa společně s ním napadl Polsko bez vyhlášení války. O něco později rovněž bez řádného vypovězení nepřátelství vojensky přepadl Finsko. To, že v obou případech navíc hrubě porušil mezinárodní právo, je jasné.

Slavíme a o zábavu se nám stará teplej blbec Semjon Gayínek!!!

Musí!!!






CHICHICHI !!!

Za komunistů do nás Rudé Právo cpalo horem dolem zkazky o údajných sovětských ekonomických úspěších. Ve skutečnosti však sovětské hospodářství po celou dobu trvání SSSR charakterizovala bída, chaos a trvalý nedostatek většiny druhů spotřebního zboží.

Nevýkonné zemědělství bylo příčinou opakovaných hladomorů, přičemž se nejednalo jenom o předválečné období. Ještě v šedesátých letech za Chruščova panoval v SSSR v některých oblastech hlad.

Smutnou sovětskou skutečnost drsně a bez příkras vystihuje rovněž Zvláštní zpráva 4 z šedesátých let minulého století od českých cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, kteří tuto zemi poznali dokonale. A ti otevřeně napsali o tom, že produktivita práce v SSSR je oproti USA ani ne poloviční. Jinak to být ani nemohlo, když například v Kazachstánu zůstávaly nesklizeny i dvě třetiny obilnin, atak tomu bylo i jinde v celé zemi.

Dále oba cestovatelé viděli na vlastní oči, jak na cestě mezi Alma-Atou a Taškentem potkali 84 kombajnů, z čehož jich v akci bylo jen 14, ostatní ve dne a ideálním počasí stály.
Další zápisy jsou rovněž tristní. „V roce 1950 byl otevřen železniční most přes Angaru na tamní nové trati. Ale o pět let později byla trať i s mostem odsouzena k zaplavení. Překotně se postavilo 240 km trati Bratsk-Železnogorsk, po níž však rychlík nemůže jet rychlostí větší než 25 km/h....

Další sovětskou lží byla údajná péče o chudé a vyrovnávání tzv. třídních rozdílů. To vyvrací spousta děl ruských autorů. Tak například v knize Mechlis Jurij Rubcov přibližuje přepychový život komunistického funkcionáře a Stalinova poskoka Lva Zacharoviče Mechlise. Ten bydlel s rodinou v přepychovém čtyřpokojovém bytě v centru Moskvy a v létě třiadvacátého roku poslal svoji ženu na chatu do Stříbrného Boru - luxusního letoviska, kde, jak Rubcov výstižně napsal, starou šlechtu vystřídala nová.

Obyčejní chudí lidé v komunistickém ráji ale hladověli a po milionech umírali. Otřesné svědectví podává bývalý vězeň gulagu Ivan Soloněvič, autor vynikající knihy Koncentrační tábor Rusko. Hned v úvodu píše: „Vzpomínám si na strašnou moskevskou zimu v letech 1929 – 1930, kdy Moskva, samozřejmě ta obyčejná, neoficiální Moskva umírala hladem a umírala zimou.“

Asi nejděsivější horor popisuje Soloněvič v kapitole Děvčátko s hrncem zmrzlé polívky. „Hned od samého rána, ještě před odchodem trestanců do práce, a večer, během jídla, postávaly před našimi stany desítky otrhaných vesnických děcek, žebrajících o zbytky. Bylo to absurdní vidět děti „svobodných občanů“ žijící ještě ve větší nuzotě a chudobě než my, vězni na nucených pracích, kteří jsme přece jen každý den dostávali svých půl funtu (1 funt = asi 400g) chleba, zatímco vesničané neměli ani těch půl funtu.“

Autor dále popisuje scénu jak malá holčička po něm muklovi zoufale žadonila o hrnec zmrzlé polévky, který se pokoušela zahřát na holém podvyživeném těle s ostře vyčuhujícími žebry. „...najednou mně došlo, že děvčátko chce teplem vyhládlého těla rozehřát půlpudovou (1 pud = 16,38 kg) kouli zmrzlé odporné polívky, a i když to bylo spíše žrádlo pro prasata, pro ni představovalo alespoň nějaké jídlo....Ne, ani kdyby se opravdu podařilo vybudovat takový ráj na těchto kostřičkách, tak tento ráj nechci“

A jak takové sovětské zemědělství ve skutečnosti vypadalo? Stačí se začíst do knihy V zajetí Stalinismu, ve které brněnský spisovatel Čestmír Jeřábek přibližuje čtenářům formou deníků své zkušenosti z let 1948 – 1958.

V roce 1956 mimo jiné popisuje své zážitky z cesty do SSSR a je to vážně síla. Tak 11. srpna jeho výprava cestovala vlakem po široké matičce Rusi a Jeřábka zaujala šedivá dřevěná stavení s doškovými střechami. Ovšem bomba přišla později! „Naši horliví pozorovatelé u oken vagonu glosují výkřiky spontánního údivu, když spatří na kolchozním lánu ženy, sekající obilí srpy, nebo skupinu venkovanů, mlátících na otevřeném poli obilí cepy – to jsou pro naše lidi první neočekávaná překvapení.“

To nepotřebuje komentář, čeští návštěvníci byli hodně překvapeni, když se setkali se skutečným Sovětským svazem. Jeden můj známý navštívil onu zemi, kde, v podání rudého lháře Julia Fučíka „zítra již znamená včera“, na počátku osmdesátých let a byl vyděšen z velkého množství žebráků, kteří se houfovali hlavně před několika málo funkčními kostely, které ještě zbyly. Obchody byly prázdné, ruské hospodyňky stály fronty na oporně vyhlížející flaksy masa. Náměstek ředitele brněnského Lacrumu a komunista tehdy prohlásil, že Sovětský svaz je jedna velká katastrofa.“

Znovu se člověk musí ptát, v čem, že na to měl být SSSR vzorem? Snad v tom, jak přivést kdysi obilnici Evropy Ukrajinu ke hladomoru a v padesátých letech sklízet obilí srpy a mlátit je cepy. A prosím vás nezkoušejte na mně rudoši vaše povídačky o II. světové válce, bylo už jedenáct let po ní a takovou otřesnou zaostalost to neomlouvá.
Ten kdo obdivuje nouzi a neschopnost je mimořádný idiot, a o komunistech to tedy platí měrou vrchovatou. Ve skutečnosti pravdivé bylo heslo: „Se Sovětským svazem přišla bída na zem.“

25. leden

současné Rusko je stejně nebezpečné svému okolí, jako býval SSSR. Dokazují to okupace Podněstří, Abcházie, Jižní Osetie a Krymu, dále pak rozpoutání konfliktu na východě Ukrajiny a opakované provokace vůči Pobaltí. Poslední z nich je únos důstojníka estonské tajné služby Estona Kohvera, který měl mimo jiné dokázat, že ruská tajná služba FSB je spojena s mafiánskými kriminálními pašeráckými gangy. Ale tomu se budu věnovat v některém z příštích blogů.

Varující rovněž je, že Moskva se snaží falšovat své dějiny a hájit komunistickou éru. Jedním z důkazů toho je, že ruská státní televize natočila dokument, který obhajoval srpnovou okupaci naší vlasti, při které bylo jen v prvním měsíci zavražděno více než sto československých občanů. Tuto neblahou skutečnost potvrzuje i statečný bojovník s rudou totalitou Michas Kukobaka, který v médiích protestoval proti proměně muzea gulagu v Permu, kde průvodci nyní nesmí mluvit o politických vězních v éře socialismu.