Větrolamy z  padesátých let nebyly skoro nikde (s výjimkou jižní Moravy) dokončeny. Jejich základní dřevinou byl kanadský topol, který vyniká rychlým růstem a krátkým životem - proto byl použit jako (dočasná) kostra výsadby a byl vysazován i kolem silnic. Vzhledem k nesmyslné ochraně stromů "jako takových" došlo k tomu, že přestárlé kanadské topoly začaly padat samy a důsledkem byly i některé těžké nebo smrtelné úrazy automobilistů - proto je začali zodpovědní hospodáři konečně kácet, nebo alespoň prořezávat. U starých silnic jsou dochována stromořadí například lipová, často přestárlá a částečně odumřelá - štětové a dlážděné vozovky byly nahrazeny asfaltovými s mnohem menším vsakem, část kořenového systému starých stromů je tím vyřazena z provozu.

Tedy: stromy kácejí jejich majitelé nebo správci, tedy správy silnic, podniky povodí, majitelé pozemků a obce. Většinou si na tyto práce najímají firmy, které disponují potřebnou technikou a vyškoleným personálem. Výrobou sazenic se zabývají jiné firmy.

Obnova větrolamů probíhá na jižní Moravě, kde jsou pozemky větrolamů (cca 1200 ha) vedeny jako lesní půda a obhospodařují je tedy Lesy ČR. Jejich skladba je pestrá: dub zimní, dub letní, třešeň ptačí, javor mléč javor, lípa srdčitá, lípa velkolistá, habr, jeřáb, hrušeň planá a jabloň lesní. Součástí je keřové patro. Kanadské topoly zmizely v propadlišti dějin, na scénu ale vystoupily japonské topoly, vrby a paulonie jako energetické dřeviny. U nich je ale reálný předpoklad, že je sadaři přestárnout nenechají.

Výsadba je v pořádku, kácení také.

Není-li růžová budoucnost lidstva, pak je budoucnost stromů růžová automaticky.