Urážkami a tapetami pravdu nezakryješ. A můžeš tu smrdět sám o5 nonstop, se svou partičkou virtuálních nicků, nevzdělaný Semjone. *3*

Můj pes zvednul nožičku. Myslel jsem že pro vás také hlasuje ale chtěl se jen vymočit.
Musím ho utratit. je to imperialistický agent. *13*

Všechny palce nahoru.

Stojíme za naším teploušem zlým BTW Semjonem trolle.
Máme pendreky a on zadek. Budeme si hrá na mámu a tátu.

26. ledna 1934 to bylo právě Polsko, které jako PRVNÍ z evropských států podepsalo smlouvu o vzájemném neútočení s Hitlerem. Této smlouvě se říká – Pakt Pilsudski-Hitler.

V říjnu 1938.Polské tanky vjíždějí do českého města Těšín.

Sovětsko-německý pakt o neútočení byl podepsán až 23. srpna 1939!!!

A teplouš Semjon Gayínek historii nezmění i kdyby imrvere teplil s Cíglerem!!!

YEAH !!!

Však oni je už Amíci naučí, prý budou IT borci *8* Budou makat pro blaho amerických turistů jako to bylo za Batisty.

Kdo je ten Tomáš Chalupa, autor řady komentářů. Není to nakonec ten bývalý ministr životního prostředí za ODS ? *8*

Ale stejně být tebou už bych raději vyučoval ruštinu...

Báchorkou nejsou ani kubánští Balseros, tedy lidé, kteří na primitivních vorech prchají přes karibské moře na Floridu. To je smutná realita „ostrova svobody“, odhaduje se, že za padesát let trvání Castrovy diktatury jich takto opustilo ostrov asi sto padesát tisíc. Tisíce nespokojených Kubánců také v dubnu 1980 obsadily peruánské velvyslanectví a vynutily si odchod do emigrace. Pravda Fidel Castro k nim přidal duševně nemocné a kriminálníky, kterých se takto zbavil. V současné době žijí mimo Kubu dva miliony Kubánců.

Taková je tedy pravda o komunistických režimech, jejich obhajoba je buď důsledkem hlouposti spojené s totální nevzdělanosti anebo zlého úmyslu, nic jiného není možné

Na závěr ještě pár slov, já tady nehodlám ztrácet čas s psychopaty, kteří tady šíří nesmysly vyčtené kdysi z Rudého Práva. Činím tak naposledy, protože můj čas je příliš drahý na to, abych se jimi pro příště zabýval. Nestojí mi za to, fakt nemám čas se zabývat nesmysly. O člověku, který vraždy lidí nazve typicky bolševicky odstraněním, si nic dobrého myslet nemůžu.

Kuba

Zajímavé zkušenosti z návštěvy Kuby má Jan Sochor, který je popsal v MF DNES. Zvláště mladí lidé už jsou vůči Fidelovi velmi kritičtí. „Jsme IT analfabeti, nikdo neumí zacházet s počítačem, používat internet,“ stěžuje si mladík Alesandro. Donedávna bylo na Kubě zakázáno vlastnit počítač. Teď si ho lidé mohou koupit, ale nemají na něj. Platy jsou nízké. „Školství je sice zadarmo, ale k čemu mi to je, když pak jako inženýr pracuju za 15 dolarů měsíčně a nikdy neopustím Kubu?“ dodává.“…..

Zajímavou zkušenost také udělal v obchodě, kde na něj prodavačka vyštěkla slovo lístky. Tam se dozvěděl, že základní potraviny jsou na Kubě na přídělové lístky a on, že si má nakoupit jídlo ve valutovém obchodě za konvertibilní peso.

Samostatnou kapitolou je rovněž kubánské zdravotnictví, kterému zoufale chybí léky a jednorázové injekční stříkačky se používají vícekrát, žloutenka a AIDS zajištěny. Pacienti také leží v nemocnici v podmínkách přímo hrozných, jedna kamarádka se potají dostala do jedné z havanských nemocnic, kde nemocní leželi v suterénu v tmavé místnosti bez oken a světla.
Komunistická Kuba je rovněž místem politických represí a odhaduje se, že od roku 1959 bylo zastřeleno na až 30 tisíc lidí z politických důvodů a sto tisíc lidí uvězněno. Podmínky v kubánských věznicích jsou děsivé a političtí vězni jsou záměrně vystavováni teroru od obyčejných kriminálníků.

Vietnam

Jestliže někdo cestoval z Hanoje do Saigonu, tak to neznamená, že poznal Vietnam, on Julius Fučík také kdysi vandroval po Sovětském svazu, a víme co z toho vzniklo.

Dvoudílná Černá kniha komunismu je špičkovou vědeckou prací kolektivu renomovaných historiků, kterým jistý ctěný kolega bloger ze severu nesahá ani po kotníky. Tito lidé mají své závěry podložené důkazy a ty jsou jasné.
Jen v rámci pozemkové reformy bylo v padesátých letech, tedy ještě před vypuknutím vietnamského konfliktu, popraveno na padesát tisíc rolníků a dalších sto tisíc bylo uvězněno. To samozřejmě nejsou jediné oběti bolševických represí v Indočíně. Další má na svědomí hladomor, který vypuknul v severním Vietnamu na konci padesátých let v důsledku nezodpovědných pokusů tamních komunistů, které připomínaly neblahý čínský Velký skok
Oběti represí vietnamských komunistů se dále staly zdejší katolíci, z nichž šest set tisíc uteklo ze severu na jih. Je rovněž pravdou, že v rámci ofenzívy Tet povraždil Vietkong v bývalém císařském hlavním městě Vietnamu Hue v únoru 1968 nejméně tři tisíce lidí (kam se hrabe My-lai) včetně vietnamských kněží, francouzských řeholníků, německých lékařů úředníků, některé z obětí byly dokonce pohřbeny zaživa.
Po sjednocení Vietnamu pak komunisté poslali do koncentračních táborů na pět se tisíc až milion lidí, zdaleka to nebyli jenom stoupenci jihovietnamské vlády. Obětí řádění bolševických hord byli rovněž lidé, kteří patřili k odpůrcům jihovietnamského režimu, avšak rovněž odmítali nadvládu severovietnamských komunistů nad jihem.

Terorizování nevinných lidí bylo bolševikům vlastní a rozpoutal jej už Lenin, v žádném případě neplatí vytrvale šířená lež o tom, že Lenin byl hodný a teprve Stalin zloduch. Například v roce 1921 oddíly NKVD a Rudé armády nasadily proti povstalým rolníkům v Tambovské oblasti letadla a otravné plyny, Ve 20. století neznám jiný případ, že by vláda některé země takto brutálně postupovala proti vlastním obyvatelům.

Loni jsem navštívil muzeum věnované lágru zřízenému bolševiky v jednom z nejvýznamnějších ruských pravoslavných klášterů na Soloveckých ostrovech, kde bylo celkem uvězněno na sto tisíc lidí z toho padesát tisíc zahynulo. Mimo jiných zločinů tu také dozorci znásilňovali vězenkyně, když pak některá z nich přišla do jiného stavu byla lodí odvezena na sousední Zajajčij ostrov, kde ji čekala smrt hladem.

Vyhlášený svoji bestialitou byl tábor Cholmogory na řece Dvině nedaleko Archangelska. Vězni se zde likvidovali hromadným topením, když byli shazováni z člunů do řeky se svázanýma rukama a kamenem kolem krku. Takto jich tady zahynuly tisíce.

Statisíce lidí včetně žen a malých dětí byly deportovány ze svých domů, a přesídleny do nehostinných oblastí Sibiře, kde umíraly v třeskutých mrazech zimou a hladem.
Bolševický režim neváhal tvrdě zakročit ani proti dělníkům, kteří měli tvořit hlavní oporu jeho moci a kterými se tak rád zaštiťoval. Jen v únoru 1921 byly v Petrohradě pozatýkány tisíce dělníků a desítky jich byly při nepokojích zastřeleny oddíly Čeky. Dělníci se bouřili proti hladu a demonstrovaly za svobodu tisku, projevu a další občanská práva. Myslím si, že dalších svědectví není potřeba.

Někteří méně vzdělaní jedinci se snaží trvale zpochybňovat zločiny spáchané ve jménu komunistické ideologie, které se těm nacistickým vyrovnají anebo je dokonce i předčí - počtem zavražděných lidí určitě. Ty je potřeba opakovaně cejchovat jako lháře a darebáky.

Pěkně to vystihl ve své knize Rusko plné křížů Alexandr Jakovlev, který píše o neokainismu, což značí zabíjení lidí ve velkém. V Osvětimi pro příslušnost k méněcenným rasám a táborech Gulagu pro méněcennost třídní. Lenin, Stalin a Hitler jsou podle něj nejstrašnějšími zločinci 20. století. Ano, Jakovlev byl komunistou a dokonce za Gorbačovovy éry tajemníkem ÚV KSSS, ale o to je jeho svědectví cennější, že se dokázal se zločinnou ideologií rozejít a se svoji minulostí upřímně a vnitřně poctivě vyrovnat. Koneckonců kdo zná Bibli, ví, že ze Šavla se stal Pavel.

Rovněž spisovatel Vasilij Grossmann přirovnává ústy své hlavní postavy v románu Panta rhei stalinské vyvražďování dětí ukrajinských rolníků hladem k nacistickému vyvražďování dětí plynem. Pro Grossmanna a nejen pro něj spočívá podobnost obou tragédií v masovém zabíjení celých skupin obyvatel, v jednom případě z důvodů třídních, v druhém z rasových.

Je jasné, že ukrajinský hladomor, při kterém podle asi nejobjektivnějších historických údajů zahynuly tři až čtyři miliony lidí byl chladnokrevně naplánovaným zločinem spočívající ve vědomé likvidaci rolníků. S Irskem o osmdesát let dříve se to nedá srovnat. Irsko nemá tak dobré klimatické podmínky pro zemědělství jako obilnice Evropy Ukrajina a navíc sovětští bolševici místo pomoci postiženým rozsah katastrofy cynicky tajili, kdežto hlad v Irsku byl bez zlehčování medializován a Irům byla z ciziny poskytnuta pomoc. Není pravdou, jak se tady snažil namluvit jistý primitiv, že sovětské Gulagy byly div ne rekreačními tábory. To v žádném případě a mají na svém kontě více obětí než nacistické koncentráky.

*1* To zlo a teror je teď u tebe a v tvojí naději že Nato zabije Putina. V čem jsi jiný než oni?

Skvělé vidět teplouše Semjona Gayínka ubrečenýho na kolenou, vždycinky ho dostanem, tam kde ho chceme mít, jeho dva slovní obraty nikoho neohromí, tak MUSÍ tapetovat a to nás všechny zde vždy velice pobaví!!!

PCHE !!! WOW !!!

Rusové v Polsku masívně rabovali, olupovali místní lidi, vybíjeli hospodářská zvířata, odváželi ze země zařízení továren a drancovali i po válce jeho přírodní zdroje. Tato válkou těžce zničena země musela dodávat sovětskému Rusku v letech 1946 – 1950 třináct milionů tun uhlí ročně za cenu jednoho dolarů a třiceti centů za tunu, což byla šestina světové ceny!

Čili Noční vlci by se měli vůči Polákům chovat slušně a s pokorou a omluvit se jim za násilí a zločiny, kterých se jejich předkové v této zemi dopustili. Pokud toho nejsou schopni a hodlají se držet zfalšované komunistické historie, nemají v civilizované společnosti co pohledávat.

Koneckonců chtít po tomto motorkářském gangu, který se v devadesátých letech minulého století vyznačoval mafiánskými praktikami, jehož členové brali výpalné, unášeli a mučili lidi, slušnost, je asi hodně naivní.

Polská premiérka Ewa Kopaczová řekla jasně, že pokud budou Noční vlci urážet Polsko, nemohou počítat s povolením průjezdu. Právem také označila jejich jízdu za provokaci
Urážky Polska se dopustil zástupce tohoto motorkářského gangu tím, že polské odpůrce jejich jízdy označil za potomky nacistických kolaborantů. To je jasné hrubé a urážlivé zjednodušení. Ono může jít třeba o děti a vnuky těch, kterým Rusové zavraždili táty či dědy v Katyni nebo jejichž mámy a babičky zahynuly při deportacích do komunistických gulagů.

Bylo to sovětské Rusko vedené masovým vrahem Josefem Stalinem, které se spojilo s nacistickým Německem, aby společně napadly Polsko. Rudá armáda bez přechozího vyhlášení války 17. září 1939 začala okupaci východního Polska. Jednalo se také o hrubé porušení polsko-sovětské smlouvy o neútočení z roku 1932. Německo podobnou smlouvu s Polskem z roku 1934 vypovědělo na jaře 1939, kdy Polsko po půlročních jednáních razantně odmítlo vstup německé armády na své území.

Sovětský svaz pak uzavřel v srpnu téhož roku smlouvu s Německem o neútočení, známou jako pakt Ribbentrop-Molotov. Při té příležitosti vzkázal Stalin právě po německém ministru zahraničí Joachimu von Ribbentropovi pozdrav Adolfu Hitlerovi, kterého si prý nesmírně váží. Německý vůdce pro změnu připustil, že inspirací pro nacistické koncentráky byly ruské lágry neboli gulagy. Rudá armáda pak společně s německým Wehrmachtem uspořádaly vojenskou přehlídku po porážce Polska v Brestu-Litevském.

Je třeba říci naplno, že Rusové Polsko dvakrát okupovali. Poprvé v roce 1939 a po druhé v letech 1944-45. V obou případech rozpoutali komunističtí vetřelci z Východu v Polsku brutální teror. V prvním případě povraždili přes dvacet tisíc důstojníků v polské Katyni, deportovaly celé polské rodiny na Sibiř v transportech, které s i s těmi nacistickými nezadaly. Desetitisíce lidí včetně žen a dětí při nich zahynuly hladem a zimou nebo byly zavražděni surovými dozorci.

Polsko neslaví 8. května vítězství nad nacismem a má k tomu pádný důvod. Na bodacích Rudé armády přišla nová, tentokrát místo německé nacistické ruská komunistická okupace. Zemi byla proti vůli většiny národ a vnucena Kremlem komunistická vláda a jednotky sovětské politické policie NKVD zatýkaly hrdiny polského protinacistického nekomunistického odboje. Některé Rusové zavraždili rovnou, jiné po vykonstruovaných procesech, desítky tisíc lidí poslali do sibiřských lágrů.

Hurá na tapety a douč se. Jinak tu budeš všem pro smích, nevzdělaný Semjone. *3*

Ona sama válku přežila, z komunistických myšlenek byla nadosmrti vyléčena, a do konce života v roce 1989 žila v západoněmeckém Frankfurtu nad Mohanem. Celou tu dobu veřejně odhalovala skutečnou pravdu o Sovětském svazu, že socialistický režim tamních bolševiků není žádným rájem na zemi, ale ve skutečnosti je to ztělesnění teroru a zla.

Němci si převzali své občany na mostě v Brestu Litevském a většinou se zachovali velkoryse. Pochopili, že tito lidé jsou z komunistických snů nadosmrti vyléčeni (v drtivé většině oprávněně) a tak je poslali domů, s tím, že se jednou týdně musí hlásit na gestapu. To štěstí, ale bohužel jako vdova po komunistickém činiteli neměla paní Neumannová, která skončila v koncentračním táboře Ravensbrück.

A tam zažila další šok, všude mezi bloky bylo čisto, uklizeno a ve vězeňských barácích byly dokonce evropské splachovací záchody. Jejím prvním jídlem byl oběd a k němu sladká kaše s ovocem. Vězněné ženy pak ještě dostaly velký porci bílého chleba, kus salámu, asi pětadvacet gramů margarínu a lžíci sádla. V špinavém sovětském gulagu si o něčem takovém mohla nechat jen snít. Samozřejmě tohle bylo ještě na začátku války a později se i situace v Ravensbrücku zhoršovala. Navíc i tady byly vězenkyně terčem brutálních útoků surových dozorců, docházelo k masovému vyhlazování lidí, takže o procházku růžovým sadem samozřejmě nešlo.

Greta Neumannová také v knize pěkně popisuje přátelství s Češkou Milenou Jesenskou, přítelkyní Franze Kafky, která byla rovněž vězněna v Ravensbrücku.

S kým však nedokázala vyjít, to byly její komunistické spoluvězeňkyně. Ty ji nenáviděly, protože byla podle nich zrádkyně socialismu a trockistka. Tyto soudružky také svým chováním dokazovaly, že nacisté a komunisté toho mají hodně společného. Komunistky často patřily k táborovým kápům a mnohé z nich mlátily vězenkyně stejně krutě jako nacističtí dozorci.
Závěrečný verdikt Neumannové je proto jasný, mezi komunistickými gulagy a nacistickými koncentráky není prakticky žádný rozdíl!