Nová definice znásilnění založená na nesouhlasném pohlavním styku je velmi diskutabilní.

Ženy svému partnerovi jen naprosto výjimečně odsouhlasí, pokud by se jich přímo zeptal, zda s ním chtějí mít pohlavní styk. Je to určitá kulturní tradice ve spojení se studem v daném okamžiku. Většina žen se v dané chvíli nevyjádří nijak, nebo bude předstírat obranu, ale tato obrana nebude myšlena vážně. Pokud muž od svých návrhů upustí, je považován za slabocha, se kterým se žena rychle rozloučí.

Tady nevidím prostor pro udělení přímého souhlasu k vykonání pohlavního styku. Tak, jak je novela zákona nyní formulována, způsobí její dodržování v praxi více partnerských problémů, než kladné ochrany před vynucením nechtěného.

A obráceně to funguje jak?

Každý potentní muž dostane preventivně rok nepodmíněně.
Potvora, sice nic neudělal, ale jistě na to někdy myslí. A nástroj má.

Asi vypotí i něco užitečného... ale už Werich říkal, že všechny změny jsou k horšímu. Třeba - jak obsáhlý máme Občanský zákoník. Až sněmovna schválí zase něco nového, dojde k nárůstu právní džungle. Ani právníci většinu zákonů neznají. Specializují se. Někteří například na rodinné právo. A v případě potřeby konzultují své neznalosti u kolegů. A přitom neznalost práva neomlouvá.

Jeden náčelník kmene někde v Africe říkal, že u nich se nekrade. Protože je zloději useknuta ruka.