Odhaduji, že to především byli ti, co „byli u komunistů“, tedy ti, kteří dnes budou věřící, zítra ateisté, pozítří komunisté, další den kapitalisté a další třeba feudalisté – podle toho, kde je plné koryto. Vždyť komunisté a jejich 40 let plánovaného hospodářství mohou za dnešní ekonomický marasmus, řeknou mnozí. Je však zajímavé, kolik stovek miliard bylo po jejich špatném hospodaření k rozkradení! Ovšemže se potom díky tempu a kontinuitě rozkrádání můžete dalších dvě stě let vymlouvat na 40 let socialismu, že páni politici. Vždyť za komunistů nebyla svoboda, řeknou mnozí. Jenže svobody se nenajím, navíc dnes tu máme svobodu krást na jedné straně a svobodu se nechávat okrádat na straně druhé. Když jsem sledoval film Sama v čase normálnosti, příběh z doby normalizace, éry – jak se dnes s oblibou říká – bezčasí a šedě, kdy se strach vplížil i do snů, žádnou tíseň jsem nepociťoval, naopak jsem si říkal – jak rád bych vyměnil tehdejší starosti za dnešní. Nesnášel jsem stádovité první máje a jiné manifestace, fronty a ideologické fráze (ty, co se týče pitomosti, jak píšu výše, dnešní manažeři mnohonásobně překonali), ale to bylo vše. V rodině jsme na politiku občas zanadávali, ale vcelku jsme politikům věřili, i směru, kterým nás vedli. Na rozdíl od dnešní naprosté deziluze, kdy začít debatu o politice je spolehlivý recept, jak si zkazit náladu. Vždyť za komunistů nešlo svobodně cestovat, řeknou mnozí. To dnes nemohu také, protože na to nemám peníze. Ovšem v okruhu blízkého pohraničí je tato svoboda cestovat potřebná více než kdy jindy: abychom s nižší kupní silou mohli nakupovat levněji než u nás v zemích s vyšší kupní silou. Že to kandidát na prezidenta P. Sobotka považuje za pozitivum, je buďto ukázkou cynismu nebo hlouposti. A ty fronty za komunistů, řeknou mnozí. Nu ano, dnes se fronty na banány nestojí, dnes se stojí fronty na pracovních úřadech. Víte, že bych raději stál frontu na banány? Říkal jsem si, co se to s touto zemí stalo, když je dnes možné, aby exekutor nezaplacenou pokutu v MHD vyšrouboval na desetitisíce, aby telefonní operátoři, banky a státní úředníci neomaleně okrádali občany, aby podomní prodejci elektřiny lhali lidem o slevě, aby je přiměli uzavřít nevýhodnou smlouvu, aby důchodci na předváděcích akcích trpěli hlad a žízeň, hrozby, že nebudou dovezeni domů a další odporné praktiky, jen proto, aby byli donuceni ke koupi nehorázně předražených zbytečností? Aby byl člověk pořád ve střehu, kdo se ho chystá obelhat, okrást, přepadnout? Jenže lidé jsou pořád stejní a těchto zrůd je asi v každé době zhruba stejné procento – to jen těmto nový režim jim umožnil vylézt z děr. Nebudu už nikdy volit demokratickou stranu, za těch 22 let jste mi, páni demokraté ukázali, jak to umíte – plundrujete zemi hůře než nějací cizí okupanti. Zloději! Bezmocí a vztekem začínaly revoluce a vy děláte, co můžete, abyste si i z netečných udělali nepřátele. Nebudu volit staré tváře s novým logem, které se opakovaně vynořují, aby vše údajně napravily a následně, dostanou-li se k moci, nezmění se nic. Nebudu volit extremisty, byť některé z jejich metod by jediné na naše demokratické mocipány platily. Budu volit podle své zkušenosti – půl života jsem prožil v socialismu a nebyl to špatný život, byl mnohem důstojnější než dnes. Jak málo stačilo ke štěstí – mít práci, zabezpečenou rodinu, nebát se budoucnosti, nebát se pořídit si děti a nebýt mocnými považován a označován za lůzu. Nenávidím tento režim, který mi vzal dvě dobré práce. Budu volit komunisty.