Po válce byl pro změnu několikrát zatčen komunistickou StB, vyslýchán a krátce vězněn. Z armády ho komunisté v roce 1950 vyhodili a vystěhovali z Prahy. Když jsem se ho ptal, jestli tohle nebylo horší než na gestapu, tak souhlasil: „No pravda, tam to byli nacisti, naši nepřátelé, ale za komunistů nás mučili a věznili naši lidé.“ On nakonec dopadl relativně dobře. To mnozí jeho kolegové, kteří strávili roky v jáchymovském koncentráku nebo v lágru na Bytízu, skončili mnohem hůř. Někteří jako třeba Josef Bryks v komunistických kriminálech dokonce zemřeli.

Estonci se nakonec rozhodli ke kompromisu, sochu nezničili, ale nechali ji přemístit na vojenský hřbitov. Nicméně lůza z řad ruské menšiny vyvolala v Tallinnu násilnosti, při kterých zapalovala auta, rozbíjela obchody a ničila veřejný majetek. Razantní zákrok estonské policie byl proto zcela správný. Já si dokonce myslím, že vzhledem k okolnostem mohl být ještě tvrdší. Ano při nepokojích zemřel mladý Rus. Prokazatelně však byl ubodán nožem a zavraždil ho nějaký jiný krajan v opilecké hádce, oba byli totiž po bujaré konzumaci vodky sťati, jak zákon káže. Nicméně už tehdy ruská média vyvolala hysterickou kampaň, že dotyčného prý zabila estonská policie, což prokazatelně nebyla pravda. A stejně lžou v současné ukrajinské krizi, když zveřejnila nepravdivou a zcela idiotskou zprávu o ukřižování tříletého chlapce v Doněcku.

Estonsko tehdy čelilo mnoha ruským provokacím, od Kremlem organizovaných kybernetických útoků hackerů na estonské weby, přes napadení svého velvyslanectví v Moskvě (což bylo samozřejmě hrubé porušení mezinárodních dohod a civilizovaným světem uznávané a chráněné diplomatické imunity).

Rusko tehdy svým štvaním podněcovalo násilí a pouliční výtržnosti v Tallinnu, nicméně Estonsko nezlomilo. Naopak Estonci ukázali světu svojí velkou odvahu a národní hrdost. Stovky z nich se přihlásily jako dobrovolní pomocníci policie, aby ji pomohly zvládnout nepokoje. Milionový národ tak dal najevo, že se ruského medvěda nezalekne. Na svém území si bude rozhodovat o svých záležitostech sám, bez vměšování většího souseda! V kontextu těchto a mnoha dalších podobných událostí se pak nelze divit, že cele Pobaltí nechce mít s Ruskem nic společného a jeho obyvatelé v roce 2004 přivítali vstup do NATO, od kterého čekají obranu svého území a jakékoliv ruské zájmy odmítají.

Je to fakt, seš k zblití, saláme simčo. *7*

Východní Německo opustilo v letech 1953 – 61, když ještě nebyla v Berlíně spuštěna železná opona, na 2,6 milionů lidí. Je pozoruhodné, že podle komunistů tam měl být ráj na zemi. Ale lidé jim jaksi utíkali. Tak sáhli k řešení jim vlastnímu a postavili v Berlíně velkou zeď, která měla útěkům zabránit. Normální režim se snaží o zlepšení života lidí. Komunisté staví zdi a brání svým poddaným v cestě za svobodou. Také vraždili ty, kteří s nimi v jejich koncentrácích žít nechtěli. Jen u Berlínské zdi bylo zabito kolem dvou set lidí. Oni připomínají popleteného krále z pohádky Pyšná princezna, který udělil svobodu staré chůvě tím, že jí dal pilník. Rudí zločinci, zase řeší problémy, tím, že staví zdi a zakazují lidem cestování. Nikoliv tak, že by se snažili seriózně zabývat příčinami emigrace.

jo to byl krásný čas

Varšavské události můžeme srovnat s povstáním v Paříži, které vypuklo také v srpnu čtyřiačtyřicátého roku. Velení západních spojenců rovněž neplánovalo tak brzké osvobození francouzského hlavního města, ale podle původních operačních plánů jej měly spojenecké jednotky obejít ze severu a jihu. Nicméně když se vrchní velitel spojeneckých vojsk generál Dwight Eisenhower o pařížských bojích dozvěděl, během jednoho dne dokázal změnit operační plán a na pomoc bojující metropoli poslal 2. obrněnou divizi generála Jacquese Philippe Leclerca, kterou z jihu podpořila americká 4. pěší divize. 25. srpna pak generál Leclerc přijal kapitulaci německých vojsk od velitele obrany Paříže generálporučíka Dietricha von Choltitze. Mimochodem Choltitz se stal zachráncem metropole, protože odmítl splnit Hitlerův rozkaz ke zničení města a vzkázal spojencům, že je ochoten se vzdát, ale pouze pravidelné armádě, nikoliv povstalcům.

Polské hlavní město na tom bylo hůř, jakmile se Stalin dozvěděl, že povstání nevedou komunisté, ale Poláci orientovaní na svoji legitimní vládu v Londýně, nechal povstání vykrvácet. Ideologická hlediska zvítězila nad nutností porazit nacisty. Navíc vrchní bolševik odmítl povolit mezipřistání britským letadlům řízených polskými piloty na sovětských letištích, která létala z Itálie s pomocí pro obránce města. Rudá armáda zatím stála dlouhé týdny nečinně před Varšavou, protože prý nedokázala změnit operační plány. Nezvládla za dva měsíce to, co západní spojenci dokázali za jeden den.

Hrdinní povstalci tak zbytečně umírali a zdivočelé esesácké jednotky vedené SS-Obergruppenführerem Erichem Juliem Eberhardem von dem Bachem-Zelewskim bestiálně vraždily desítky tisíc civilistů včetně žen a dětí. Tyto oběti jdou ovšem také na komunistické konto, protože rudí nic pro tyto nebohé lidi neudělali. Jistě, Bach – Zelewski se na rozdíl od generála Choltize rozhodně nechtěl vzdát Rusům, nicméně Rudou armádu respektive ruské komunisty to neomlouvá. Navíc, když sám moskevský rozhlas vyzýval Varšavany, aby proti Němcům povstali.

Současní kremelští vládci se opět ukazují jako pilní žáci nacistického ministerstva propagandy a rovněž cosi vykřikují o útisku svých krajanů v Pobaltí. Pravdou však je, že Rusové tam mají standardní menšinová práva obvyklá i v jiných zemích. Existují zde ruské školy, ruské kulturní instituce a rusky se tady mluví zcela svobodně. Všude, kde žije ruská menšina, jsou k dostání noviny a časopisy v ruštině. Rusky vysílají i místní televize a rádia. Ruské politické strany a hnutí zcela svobodně kandidují v pobaltských zemích do parlamentů i obecních zastupitelstev.

Důležitým argumentem Čechů proti německé propagandě se stal fakt, že v čs. vládách v meziválečné éře byli i němečtí ministři. A Lotyši mohou rovněž právem namítnout, jaký je to u nás útlak ruské menšiny, když primátorem hlavního města Rigy je etnický Rus Nil Ušakov. Ruské starosty ovšem mají i další města a obce v Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Těžko tedy může být utiskovaná národnostní menšina, která je ve vládě nebo jejíž představitelé zastávají posty starostů a primátorů.

Čili Putin a jeho nohsledi se evidentně chovají jako nacisté před II. světovou válkou.

Nicméně jeden rozdíl ve prospěch Pobaltí naštěstí existuje. Zatímco nás spojenci v neblahém osmatřicátém lidově řečeno hodili přes palubu, NATO už dalo jasně a důrazně najevo, že Litvu, Lotyšsko a Estonsko bude v případě agrese bránit a to je dobře. Mnichovanství se nesmí opakovat!

V květnu 1945 byly obnoveny hranice Československa ve stavu před mnichovskou konferencí. Vzápětí dne 29. června 1945 byla pak celá oblast s pruhem území na východě Slovenska (který jednostranně obsadil SSSR) odstoupena Československem Sovětskému svazu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Podkarpatsk%C3%A1_Rus

Velká Británie a Francie jsou právem kritizovány za to, že připustily Mnichovskou dohodu, která nám sebrala Sudety. Jestliže jim tedy vytýkáme toto selhání, kdy naše území přidělily bez našeho souhlasu cizím státům, pak musíme ještě tvrději kritizovat Sovětský svaz, který východní část naši země uloupil sám, a tudíž nedodržel slib, že garantuje obnovení čs. republiky v předmnichovských hranicích.

velká, velká poklona *3*