a ted je dobre si uvedomit, ze se Rusko nestiti opakovat tyto scenare na Ukrajine...

Nikdy nepřestanu litovat toho, že jsme v 89. neupálili všechny komunisty a jejich přisluhovače u kandelábrů. Věčná a neodpustitelná chyba .

Buďme rádi, že to u nás v r. 1968 nedopadlo jako v Maďarsku v r. 1956. Maďaři také chtěli žít svobodně a ne být kolonií CCCP. Rusové Maďarsko napadli a bestiálně vraždili odpůrce. Když lidé demonstrovali za svobodu, zahradili Rusové ulici tanky a z druhé strany dav zmasakrovali pod koly tanků. Jen v samotné Budapešti podle očitých svědků zmasakrovali na 50 000 civilů !!!
A spoustu lidí odvlekli do Ruska na otrocké práce

Ještě den před vstupem vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR, volal Dubčekovi z Moskvy Leonid Brežněv a doslova ho prosil, ať dá ostatním zemím socialistického bloku aspoň nějaké záruky, že v zemi zůstane socialistické zřízení, a že československý lid nezaprodá zpět do rukou kapitalistických vykořisťovatelů.

To se však nestalo, a Dubček a jeho přizvukovači, se rozhodli svévolně opustit cestu socialismu a národního hospodářství, za níž umírali stovky a tisíce komunistů a jiných poctivých lidí, kteří se zasloužili o to, že země byla vyrvána po Druhé světové válce z područí s nacisty kolaborující katolické církve a nadnárodního cizáckého kapitálu.

Co nás ještě čeká? Naložit všechny rusofily do dobytčáků a poslat je do jejich země milované. A teprve pak zase bude dobře v Zemích Koruny České, jež jsou nedílnou součástí EU, budoucích USE.

Zahraniční ohlasy
Sebeupálení Ryszarda Siwce.
Už 21. srpna se sešla Rada bezpečnosti OSN.[10] Sovětský zástupce Jakov Malik na ní prohlásil, že se v Československu nic zvláštního neděje a všechno funguje normálně.[10] Rezoluci připravenou Spojenými státy a Velkou Británií schválilo 10 zemí, tři státy (Indie, Pákistán, Alžírsko) se zdržely, proti byl Sovětský svaz a Maďarsko. Malik však následně přijetí rezoluce vetoval.[10] Spojené státy americké na tuto skutečnost nijak nereagovaly, neboť pro ně byla přednější bilaterální dohoda se Sovětským svazem a poválečné rozdělení tehdejší Evropy respektovaly. Britská vláda nechtěla ohrozit své obchodní zájmy se SSSR a dalšími zeměmi Varšavské smlouvy. Některé socialistické státy odmítly vyslat své jednotky do ČSSR (například Rumunsko), jiné (například Jugoslávie) vyjádřily vedení KSČ podporu, nabídly dokonce i materiální pomoc.
Zahraniční protesty
Za vaši i naši svobodu – transparent z protestu osmi sovětských občanů na Rudém náměstí v Moskvě
Protiokupační manifestace v Helsinkách, srpen 1968
Proti invazi protestovaly západní státy, ze socialistických pak Rumunsko a Jugoslávie.
Dne 25. srpna 1968 se na moskevském Rudém náměstí sešla k demonstraci skupinka osmi sovětských občanů (v českém prostředí známá často jako osm statečných) – Konstantin Babickij, Taťána Bajevová, Larisa Bogorazová, Natalia Gorbaněvská, Vadim Delone, Vladimir Dremljuga, Pavel Litvinov a Viktor Fajnberg – kteří nesli československou vlaječku a transparenty s nápisy Ztrácíme nejlepší přátele, Hanba okupantům, Ruce pryč od ČSSR, Za vaši i naši svobodu, Svobodu Dubčekovi, Ať žije svobodné a nezávislé Československo.[11][12] Během okamžiku byli zatčeni a následně strávili několik let ve vězeních či ústavech.
Dne 8. září 1968 se na celostátních dožínkových slavnostech na varšavském stadiónu zapálil na protest proti okupaci Ryszard Siwiec.[11] Na následky popálenin o čtyři dny později zemřel. I když jeho čin viděly tisíce lidí, režimu se podařilo přesvědčit veřejnost, že se jednalo o duševně narušeného jedince, takže pravý motiv jeho sebeupálení vyšel najevo až po roce 1989.

Á vymývání mozků pokračuje. Svět by si měl občas připomenout oběti kapitalisticko-imeprialistického řádění alespoň za posledních 25 let.

V r. 1939 nás okupovalo nacistické Německo, v r. 1945 fašistický CCCP (říkali tomu osvobožděnije) a pak v r. 1968 znovu fašistický CCCP (nazvali to bratskaja pomošč).

Ano je na čase si připomenout že nás v té době západ již po třetí v novodobejch dějinách obětoval.

nebyl ničím jiným, než přípravou na listopad 1989, byl to počin, který vnesl rozpory mezi jednotlivé státy socialistického bloku. Pak již západ jen čekal, až se jejich agentům povede do čela SSSR dosadit člověka, který nebude bránit kontrarevolucím v členských zemích Varšavské smlouvy (Gorbačova), a který nakonec přivede k zániku samotný Sovětský svaz, z kterého si západ plánoval udělat svou surovinovou kolonii (což jim nakonec díky Putinovi zatím tak úplně nevyšlo).