Pravdou je, že syrští Arabové otevřeně sympatizovali s hitlerovským Německem a po vyhlášení nezávislosti v roce 1946 ukrývaly tamní vlády nacistické válečné zločince včetně těch nejhorších masových vrahů. Důvod byl jasný - protižidovská nenávist.

Sýrie vytrvale podporovala teroristická hnutí, jako jsou Hamás a Hizballáh, schvalovala zločinné útoky proti izraelskému obyvatelstvu včetně vražd žena dětí a nezastavila se ani před podporou radikálních islamistů, která využívala jak proti židovskému státu, tak proti křesťanům v Libanonu. Je to také Sýrie, která se podílela na rozvrácení a zničení kdysi nádherného Libanonu.

V roce 1948 se tato země podílela na arabské agresi vůči Izraeli, naštěstí byla poražena. O necelých dvacet let později se rovněž zúčastnila proslulé šestidenní války s Izraelem, při které byla zase na hlavu rozdrcena. Tento konflikt vyprovokoval Egypt uzavřením Tiranské úžiny, což se rovnalo z hlediska mezinárodního práva vyhlášení války Židovskému státu. Sýrie přišla v tomto konfliktu o Golanské výšiny, ze kterých trvale odstřelovala území Izraele včetně důležitého vodovodu, který spojoval severní a jižní část země. Od roku 1970 vládne v Sýrii klan Asádovců, ovšem v nenávistné protiizraelské politice se nic nezměnilo. V roce 1973 v tzv. jomkipurské válce Sýrie společně s Egyptem překvapivě zaútočila na Izrael, nicméně opět se dočkala zdrcující porážky.

Po válce byl pro změnu několikrát zatčen komunistickou StB, vyslýchán a krátce vězněn. Z armády ho komunisté v roce 1950 vyhodili a vystěhovali z Prahy. Když jsem se ho ptal, jestli tohle nebylo horší než na gestapu, tak souhlasil: „No pravda, tam to byli nacisti, naši nepřátelé, ale za komunistů nás mučili a věznili naši lidé.“ On nakonec dopadl relativně dobře. To mnozí jeho kolegové, kteří strávili roky v jáchymovském koncentráku nebo v lágru na Bytízu, skončili mnohem hůř. Někteří jako třeba Josef Bryks v komunistických kriminálech dokonce zemřeli.

Mně je hrozně smutno z toho, jak se Československo k těmto lidem po komunistickém puči v roce 1948 zachovalo. Tito lidé měli nárok na úctu a oslavování, protože hrdinně bojovali za svou zemi. Místo toho se dočkali urážek, očerňování, věznění, vyhazovu z armády, degradací a podřadných zaměstnání. Přitom je mučili a týrali v lepším případě zbabělci, kteří válku přežili při usilovné práci pro Říši nebo v horším zrádci, kteří si vylepšovali kádrový profil s legitimací KSČ. Třeba takový Karol Pazúr, který byl členem Hlinkových gard a výstavní ukázkou kolaboranta, v padesátých letech s rudou knížkou v kapse předsedal svazu protifašistických bojovníků. Skuteční protinacističtí hrdinové však byli komunisty zavíráni do lágrů. Naši letci v RAF přinášeli velké oběti v boji za svobodu svého milovaného Československa, bohužel ale nemohli tušit, že nacistickou diktaturu vystřídá o několik let později ta komunistická.

Naši letci ve Velké Británii patřili k Těm, kteří pomohli vyhrát II. světovou válku nad nacistickým Německem. V srpnu 1945 se vrátili do vlasti, ovšem to ještě netušili, jaká hrůza – rudý teror je čeká o pár let později.

Dnes tomu bylo přesně 70 let, co se po dlouhé anabázi vrátili domů naši letci, kteří v barvách RAF dávali nacistům pořádně zabrat. Respektive vrátili se z Velké Británie do vlasti už o dva dny dříve, ale na tento připadá výročí oficiálního slavnostního přivítání, kterého se v Praze zúčastnily desítky tisíc lidí. Celkem v řadách britského královského letectva bojovalo na dva a půl tisíce Čechoslováků, z toho téměř pět set jich padlo. Ti dokázali sestřelit přes 200 letadel a zhruba dalších dvě stě poškodili nebo pravděpodobně sestřelili.

Měl jsem kdysi tu čest potkat se těmito hrdiny na jedné akci nedaleko zámku Červená Lhota na Jindřichohradecku. Osobně jsem mluvil s generály Fajtlem, Peřinou, Šiškou a dalšími. Všichni na mně zapůsobili jako úžasně skromní a pohodoví lidé. Přitom to byli váleční hrdinové, kteří neváhali jít bojovat za svobodu své vlasti. Dokázali víc, než některé tzv. rádoby hvězdy šoubyznysu, které nosí frňáček nahoru a myslí si, že nad ně není.

Skutečnými hvězdami jsou ale tito lidé, kteří tam kdesi nad Anglií riskovali své životy v boji s německou Luftwaffe. Mnozí z nich v boji s krutým nepřítelem padli. V 311. bombardovací peruti bojoval také Alois Šiška, který je známý tím, že při jednom operačním letu v prosinci 1941 musel jako velitel přistát s poškozeným bombardérem Wellingtonem v Severním moři. Dokázal přežít šest dnů na záchranném gumovém člunu, než byl spolu s dalšími dvěma přeživšími členy osádky z původních šesti zajat u nizozemských břehů německou pobřežní stráží. Léčil se v nemocnici, kde mu kvůli omrzlinám hrozila amputace, po uzdravení byl v Praze vyšetřován gestapem, a zbytek války prožil v zajateckém táboře.

Sýrie.
Jak už to tak bývá v záchvatu vášně, USA začne ničit obětní zemi (v tomto případě, Irák), ale také okolní země. 24. června Pentagon oznámil, že možná zničili Saddáma Husajna nebo jeho nejstaršího syna Udaye. Podle vedoucího americké armády, dron Predator zasáhl podezřelou konvoj. Jak se ukázalo, při honbě za představitelem bývalého iráckého režimu, americká armáda působila v Sýrii. Americká vojenská jednotka uznala střet se syrskou pohraniční stráží. Byli použiti parašutisté. Ze vzduchu kryla přistání speciálních sil letadla a vrtulníky.

Sami ruští letečtí experti i přes bombastické propagandistické výlevy přiznávají, že ruské vojenské letectvo je převážně zastaralé, a proto také jeho letadla padají častěji než jinde. A mrtvých také není zrovna málo. Ano, Rusko vyvíjí nové typy letadel, ale těch zatím v činné službě moc není. Navíc vzhledem k ekonomické krizi ač nerado škrtá i ve vojenském rozpočtu, takže modernizace jeho armády se celkově prodlouží minimálně o léta. To ani za bolševické éry nebývalo. Miliony lidí sice umřely hlady, ale na vojáky a kosmonauty peníze vždy byly.

Kromě zastaralých typů letadel a vrtulníků je v Rusku problém s všeobecným lajdáctvím. Údržba strojů se zanedbává také kvůli masivní korupci, kdy peníze na nákup opravárenské techniky končí v kapsách vyvolených. Dalším problémem je také v Rusku masivně rozšířený alkoholismus a na opilé opraváře se dá těžko spolehnout.

Převrat v Gruzii.
Přímou pomoc gruzínské opozici poskytoval americký velvyslanec v Tbilisi, Richard Miles, to znamená, že to bylo provedeno se souhlasem Bílého domu. Mimochodem, Miles byl už dlouho nechvalně známý jako hrobník režimů: byl velvyslancem v Ázerbajdžánu když k moci přišel Hejdar Alijev, byl v Jugoslávii při bombardování a při svržení Slobodana Miloševiče, byl v Bulharsku, když parlamentní volby vyhrál dědic trůnu Simeon Saxe-Coburg Gotha, který zůstal v čele vlády. Kromě politické podpory, Američané podporovali opozici i finančně. Například Sorosova nadace přidělila 500 000 dolarů radikální opoziční organizaci „Kmara“ („dost“). Ten taky financoval oblíbenou opoziční televizní stanici, která hrála klíčovou roli v podpoře „růžové revoluce“ a říká se, že poskytoval finanční podporu mládežnické organizaci, zodpovědné za pouliční protesty. Kromě toho, podle „Globe and Mail“ právě za peníze Sorosových organizací do Tbilisi na speciálních autobusech z různých měst sváželi opozičníky, a uprostřed náměstí před parlamentem byla postavena obrovská obrazovka, před kterou se shromažďovali odpůrci Ševarnadze. Podle dokumentu byli před svržením Ševarnadze v Tbilisi speciálně studované metody organizování masových protestů v Jugoslávii, které vedly k rezignaci Miloševiče. Podle „Globe and Mail“, prezident Gruzie Michail Saakašvili, který získal právnický titul v New Yorku, osobně podporuje vřelé vztahy se Sorosem. Čečenští rebelové, přijatí do služby gruzínské armády získávají od Sorose bonus k platu.

Tomu by odpovídaly i výsledky průzkumu veřejného mínění, podle nichž 56% Čechů má kladný vztah k Američanům, 21% k Rusům a 71% Čechů hodnotí negativně ruského prezidenta Vladimíra Putina. Když k tomu připočtu fakt, že po českých, moravských a slezských hospodách se hrají americké country hity a nikoliv ruské častušky, tak je jasné, že Američané jsou u Čechů oblíbenější než Rusové.

Už je to ohraný evergreen. Nepřátelé všeho amerického a nadšení stoupenci Ruska vyhrožují masovými protesty proti průjezdu amerického konvoje přes Česko, ale když mají slova proměnit v činy, nějak se jim to nedaří.

Tak si říkám, že příznivci Ruska v Česku jsou už téměř něco jako Yeti, všichni o nich mluví, ale nikdo je vlastně ještě pořádně neviděl. Pan respektive soudruh Kašuka se mýlí, když tvrdí, že vítání amerického konvoje a demonstrace proti němu nemají větší význam. Já si spíš myslím, že je stále psychicky rozhozen z toho, že protiamerické akce v souvislosti s americkými vojáky v Česku jsou opakovaně zcela bezvýznamné.

Nedávno na pražský Klárov dorazilo několik zoufalců, na začátku akce dokonce měli přítomní novináři proti účastníkům protestu proti nynějšímu americkému vojenskému konvoji přesilovku. Profláklá Lenka Procházková si stěžovala, že vláda jim nenaslouchá a varovala před vyprovokováním konfliktu s Ruskem, na což se prý chystá NATO. Nějak sice zapomněla na to, že je to Rusko, které okupovalo Krym, vyprovokovalo konflikt na východní Ukrajině a ohrožuje své sousedy. Upřímně řečeno, nevidím jediný důvod, proč by se naše vláda měla s touto sqadrou vůbec bavit. A za to Sobotkův kabinet chválím, že to nedělá.

Nyní se budu věnovat Kašukovým omylům nebo snad vědomým lžím? Ono u komunistů je lhaní trvalou součástí jejich existence. Není pravdou, že příznivci Ruska prostě zůstali doma, kdežto stoupenci Američanů vyšli do ulic vítat vojáky pod vlajkou hvězd a pruhů při minulém průjezdu amerického vojenského konvoje. Na Facebooku to chvílemi vypadalo tak, že rudá chátra chystá novou revoluci, a proti Američanům vyrazí do ulic mnohatisícové davy. Jenomže realita naše komunisty a Putinovy souvěrce pořádně rozhodila. Zhrzený Jiří Vyvadil chtěl rozpustit FB skupinu Přátel Ruska a komunistu Cvalínovi přišlo na jeho plzeňskou demonstraci třináct lidí. Nyní na Klárově se účast vyšplhala na téměř třicet kusů, čili proti Plzni více než dvojnásobný nárůst. Blahopřeji.
Není to o tom, že by příznivci Putina úmyslně nepřišli, protože jejich naštvanost, kterou projevili veřejně na sociálních sítích, to vyvrací. Oni se neobjevili na veřejnosti proto, že téměř neexistují a jsou pouhou virtuální realitou.

Jen v letech 1661-1774 byl z Afriky do USA dovezen asi jeden milion živých otroků a více než devět milionů zemřelo po cestě. Příjmy otrokářů z této operace v cenách poloviny 18. století byly nejméně 2 miliardy dolarů, což na tu dobu byla astronomická částka.

Rusko letecky zaútočilo v Sýrii, i když s poněkud problematickými výsledky. Teroristy to příliš nebolelo, ale při náletech zemřelo přes třicet civilistů. Podle ruských zdrojů přišli Rusové o tři letadla.

Je třeba udělat všechno pro zničení islámského terorismu v oblasti, o tom není sporu. Potíž je ale v tom, že syrský diktátor Bašár Asad sám podporuje fanatické islamisty z hnutí Hamas a Hizballáh hlavně proti Izraeli. Obě tyto radikální muslimské teroristické organizace podnikly nespočet zákeřných útoků proti Židovskému státu, při kterém umíraly i ženy a děti. A Basad je svoji podporou muslimských zabijáků za tyto zločiny zodpovědný. Podrobnosti se dají najít například na eretz.cz. Izrael je nejslušnější stát v oblasti a je třeba ho bránit proti muslimským fanatikům a zločinným státům, jako jsou Irán a Sýrie.

Pravdou také je, že jako první rozvrátily tuto oblast Sovětský svaz a jeho komunističtí satelité, kteří sem už před desítkami let dodávali v rámci tzv. národněosvobozeneckého boje různým arabským teroristickým partám zbraně. Dostalo se i na radikální islamisty. I proto mají bojovníci IS ve výzbroji tolik kalašnikovů.

V Sýrii není jenom islámský stát, ale i další muslimští radikálové, které naopak podporuje Asadova vláda. Syrský diktátor je zodpovědný za vraždy desítek tisíc civilistů. To dokazují vyšetřovací komise OSN a také bývalý syrský policejní fotograf, který nafotil přes padesát tisíc snímků lidí umučených syrskými vládními silami. To, že Asadův režim použil proti civilistům zakázané barelové bomby, je rovněž dokázané. Čili není důvod držet u moci válečného zločince Asada. Zločiny islámského státu jsou odporné, ale nelze jimi omlouvat zločiny Damašku.

Tak jakýsi ruský web sputniknews napsal, že Česká republika prý přišla kvůli sankcím o sto tisíc pracovních míst. To je samozřejmě nehorázný nesmysl, protože čísla dokládají něco jiného. Nezaměstnanost v Česku klesá.

Ruský web údajně vychází ze studie rakouského ekonomického institutu WIFO. To je sice fakt, ale kremelští propagandisté zapomněli dodat, že se jedná o pouhý matematický model, který nemusí mít absolutní pravdu.

Pravdou je, že určité problémy některým českým firmám sankce zavedené Kremlem vůči zemím Evropské unie způsobily. Avšak fakta ruské lži vyvracejí. Vzhledem k tomu, že letos se náš vývoz do Ruska snížil na dvě procenta českého zahraničního exportu, ale česká ekonomika dosahuje čtyřprocentního růstu a nezaměstnanost poklesla na 6%, což je nejméně od roku 2009, je jasné, že ruské sankce nám nijak výrazně neubližují. Počet lidí bez práce ubývá, takže kde je těch ztracených sto tisíc míst?
Česká ekonomika roste nejvíc v Evropě, ovšem ta ruská naopak klesá, podle posledních údajů zatím ruský HDP letos klesl 4,6%, což je dost. Ukazuje se, že hlavním problémem nejsou sankce, ale velká závislost Ruska na exportu ropy a plynu. A pokud cena těchto komodit výrazně klesne, ruská ekonomika jde lidově řečeno do kopru. Když k tomu připočteme výrazný pokles rublu, tak je jasné, že Rusku se prodražují dovozy a také zahraniční dovolené. To logicky znamená, že Rusové si mohou méně dovolit importovat, méně častěji jezdit na dovolené do ciziny a méně na nich utrácet. To všechno se také děje.
Celkově český export ovšem za prvních osm měsíců stoupl o 6,7% ve srovnání se stejným obdobím minulého roku a úbytek ruských turistů se také daří nahrazovat návštěvníky z jiných zemí. Čili ruské sankce nás vážně nijak výrazně neohrožují, čísla mluví jasně.
Je tedy vidět, že takové výtvory ruské propagandy dokazují míru mimořádně velkého kremelského zoufalství nad ekonomickou situací vlastní země.

Masakr u Wounded Knee známý též jako bitva u potoka Wounded Knee, byl poslední větší ozbrojený konflikt mezi Siouxy - Lakoty a Spojenými státy, který Generál Nelson A. Miles označil za „masakr“, ve svém dopise komisaři pro indiánské záležitosti.

Dne 29. prosince 1890 500 vojáků 7. kavalerie armády Spojených států, podporovaných lehkým dělostřelectvem, obklopilo skupinu indiánů kmene Sioux, na území indiánské rezervace Pine Ridge s rozkazem převést je na železnici k transportu do Omahy.

Podle mínění českého etnografa Miloslava Stingla způsobil masakr plukovník James W. Forsyth. Jeden z indiánů postižený hluchotou jménem Černý Kojot neslyšel totiž rozkaz odevzdat zbraně. Plukovník Forsyth kvůli této neposlušnosti proto nařídil postřílet indiánský tábor s bezbrannými a od únavy polomrtvými lidmi.

Stoupenci Putina jsou hlavními viníky fašizace ruské společnosti, ve které jsou názoroví oponenti kriminalizováni, zastrašováni, přepadáváni, vyhazování z práce a také vražděni. Výrazně se na atmosféře strachu podílí hnutí Naši.

Dánsko-ruský dokument Polibek do Putina, který včera odvysílala ČT 2, ukazuje pravou tvář současného Ruska na příběhu mladé novinářky Máši Drokové a opozičního žurnalisty Olega Kašina. Máša kdysi dala pusu samotnému prezidentu Vladimíru Putinovi, v 16 letech se stala nadšenou mládežnického hnutí Naši, které je těsně spjato s vládnoucí stranou Jednotné Rusko, udělala v něm kariéru, stala se jeho tiskovou mluvčí, měla auto, dostala krásný byt v Moskvě, zkrátka na ruské poměry Dolce Vita.

Byla však přemýšlivá a začala mít pochybnosti. Jako inteligentní děvče pochopila, že hnutí Naši má dvě tváře, jedna představuje radující se mládež na setkáních, táborech atd., ta druhá je však daleko horší a odkazuje, že putinovská sekta je ve skutečnosti křížencem SA a Hitlerjugend. Tito fanatičtí mládežníci napadají opoziční demonstrace, mlátí jejich účastníky a přepadávají nepohodlné lidi. To vše se souhlasem Kremlu a samotného Putina. Atmosféra stejná jako v Německu ve třicátých letech minulého století před uchopením moci Hitlerem.

Úplně mrazilo ze scény, kdy zfanatizování putinovští mládežníci kráčeli ve velkém průvodu Moskvou s hrdě vztyčenými cedulemi, na nichž byla fotografie a jména údajných zrádců Ruska. Jednou došlo i na novináře Kašina, kterého před jeho domem surově zmlátili a téměř zabili „neznámí pachatelé“, i když je obecně známo, že za tímto zbabělým a zákeřným útokem stojí hnutí Naši. Jenomže má to nejvyšší možné krytí a tak ruská policie jaksi viníky neumí dopadnout.

Statistiky jsou neúprosné, a lži Kremlu i jeho stoupenců jsou na ně krátké. Ruská ekonomika stále padá, a ve třetím čtvrtletí meziročně klesla o 3,4%. V zemi přibývá chudých a v minulém roce ji opustilo přes 300 tisíc lidí.

Vojenské operace na Ukrajině a v Sýrii, dále nízké ceny ropy, táhnou kremelskou říši prudce dolů. Rusko si bude muset brzy vybrat, buď válečná dobrodružství, nebo zhroucení ekonomiky, protože mu jinak dojdou peníze. To, že mu v příštím roce hrozí vyčerpání ropného rezervního fondu, potvrzují domácí i zahraniční experti.

Reálné příjmy ruských obyvatel klesly za poslední rok téměř o 10%, rubl atakuje hranici inflace třiceti procent. V brzké době budou ruské domácnosti vydávat více než půlku svých výdělků za potraviny. „Stáváme se znovu zemí chudých lidí,“ přiznává bývalý náměstek ruského ministra financí Ivan Starikov. A je pravdou, že počet těch nejchudších nyní v Rusku strmě roste.

Současný stav je rovněž důkazem zaostalosti Ruska, které minimálně 50% svých příjmů získává prodejem ropy a plynu. To proto, že není schopné ve větší míře vyrábět špičkové konkurenceschopné technologie. Ceny ropy se však stále udržují na relativně nízké úrovni.
Velkým problémem této země je také obrovská korupce, proti které je ta česká skoro neškodná. To je důvodem toho, že státní stavby jsou silně předražené a proto se v zemi moc nestaví. Důsledkem toho je, že dálnice dosud nespojují dvě největší ruská města Moskva – Sankt Petěrburg, natož centrální dopravní trasu země Moskva – Vladivostok. Jestliže jsem tedy už dříve kritizoval Česko za pomalou stavbu dálnic, tak v Rusku je situace ještě horší. Vysokorychlostní železnice jsou v Putinově carství snem nikoliv realitou. Rusové sice slibují výstavbu ca 700 km vysokorychlostní železnice mezi Moskvou a Kazaní k mistrovství světa ve fotbale v roce 2018, ale to se jim s velmi vysokou pravděpodobností určitě nepovede. Obecně dopravní infrastruktura je v Rusku v příšerném stavu.

Gnadenhüttenský masakr (anglicky Gnadenhutten massacre), známý také jako Moravský masakr (Moravian massacre) je pojem používaný v souvislosti s povražděním 96 křesťanských amerických indiánů americkými milicemi z Pensylvánie dne 8. března 1782 během války za nezávislost. Incident se udál v misijní vesnici moravských bratří Gnadenhütten, která se nacházela poblíž dnešního města Gnadenhutten v Ohiu.

Renomovaný kanadský institut Fraser nedávno zveřejnil žebříček ekonomické a podnikatelské svobody za letošní rok. Mezi tři nejsvobodnější ekonomiky světa patří Hongkong, Singapur a Nový Zéland. Desátou příčku obsadila Velká Británie, USA jsou šestnácté, Německo je 29. a Česká republika drží 42. pozici ze 157 hodnocených ekonomik. To není nejhorší, ale ani k chlubení. Asi nemá cenu psát o překážkách, které u nás brání větší podnikatelské svobodě. Jistě k nim patří třeba poměrně zdlouhavé zakládání firem. Máme zkrátka, co zlepšovat.

Nicméně v tomto žebříčku obsadila Ruská federace 99. místo, čili se nachází ve spodní polovině. To jasně dokazuje, že podnikání v Rusku je rizikovou záležitostí. Proto je pro mě těžko pochopitelné, že někteří jedinci a to včetně těch ze Strany svobodných občanů, pro které je údajně svoboda jednotlivce tou nejvyšší hodnotou, vzhlíží s nadšením k Rusku, které prokazatelně svobodu lidské individuality dusí a slušné podnikatele likviduje.

Vysvětlení je několik. Buď jsou vážně tak neinformovaní, ideologicky zaslepení bývalým rudým režimem nebo šíří lži vědomě, a to je horší. Anebo jsou spjati s mafiemi, které likvidují slušné lidi, a tento styl jim vyhovuje. To je také vysvětlení.

Je obecné známou skutečností, že v Rusku dosahuje korupce tragických rozměrů, justice soudí podle příkazů mocných a právní ochrana podnikatelského prostředí de iure neexistuje. Pokud člověk nemá v kremelské říši za sebou starosty, gubernátory či šéfy místní policie, pak je jeho podnikání stejně rizikové, jako hrání si se sirkami na benzínové pumpě.

jo u nás jsou poloprázdná prumyslová města.lidi dostavají nákupy za lístky.náš světoví dluh přesáhl 111% hdp.ale to se nám to žere když nám svět půjčuje.

jak říkala ekonomka švihlíková my to už nevrátíme a jediné co nám pomůže je válka

Nicméně je potřeba si přiznat pravdu, že ruské letectví není v nejlepší kondici. Příčina neštěstí francouzského stroje A-321 zatím není známá, ale vypadá to na technický problém zaviněný špatnou údržbou. Piloti si totiž už delší dobu stěžovali na potíže s motory. Nelze se divit problémům v ruském letectví, když je všeobecně známo, že údržba nejen letadel je špatná a tamní letečtí dispečeři i někteří piloti holdují alkoholu. Nejvíc problémů je právě mezi menšími leteckými společnostmi, mezi které patří i Kolavia/Metrojet. Naopak je třeba přiznat, že největší ruská společnost Aeroflot patří mezi ty solidní.

Statistiky Úřadu pro civilní letectví hovoří jasnou řečí. Podle nich v USA na jednoho cestujícího, který zahyne při leteckém neštěstí, připadá 13 milionů bezpečně dopravených lidí, kdežto v Rusku je tento poměr 1 ku 370 tisícům!

Samotní ruští experti vystavili své zemi v letecké dopravě velmi nelichotivé vysvědčení. V odborné studii (viz link dole) mimo jiné napsali. „Rusko překonalo Černou listinu zemí pro leteckou dopravu. Lety civilních letadel v Rusku mají 2x větší pravděpodobnost, že skončí katastrofou než v Africe, a 13x větší než je světový průměr. Od roku 1953 měla letadla společnosti Aeroflot celkem 127 nehod, při kterých zahynulo 6895 lidí.“

I mnozí Rusové si neberou servítky a obviňují své papaláše, že letecký šlendrián jim nevadí, a pouze když se něco stane, tak je na okamžik křik. Putin a Medvěděv se krátce bijí v prsa, jak zakročí, jenomže za nějaký čas to dál pokračuje ve starých kolejích. A obávám se, že ani tato tragédie na tom nic nezmění.

To, že jeho otce komunistu Miroslava Tomana staršího vyznamenal prezident republiky, je chucpe. Ovšem synovo provinění se zdá horší – vědomé tunelování věřitelů.

Je nemyslitelné, aby Miroslav Toman starší coby místopředseda Štrougalovy komunistické vlády nevěděl o porušování lidských práv, zavírání a mučení disidentů apod. Sám ovšem podle názoru skutečných odborníků není žádným expertem přes zemědělství, ale ke svému postu se dostal přes rudou stranickou knížku v době normalizace po vyházení tisíců lidí za kritiku okupace Československa Sovětskou armádou v roce 1968. Do té doby byl obyčejným místním zemědělským úředníkem.

Po listopadu 1989 se rodina Tomanů dala na podnikání, které později řídil Miroslav Toman mladší. Na tom by nebylo nic protizákonného, kdyby podle tohoto staršího materiálu iDNES, který cituje z časopisu Respekt, nezadělala jeho firma Agrotrade na stamilionové dluhy. Zkrátka, půjčovala si peníze, které s velkou pravděpodobností vědomě nevracela. Později dluhy zůstaly, avšak vznikla nová firma, která už byla čistá.

Pravda to není neobvyklá taktika, používá ji vícero podnikavců (záměrně rozlišuji od slušných podnikatelů), ale je na pováženou, že se takto chová i exministr zemědělství. Je také patrné, že morálka rodině Tomanů, kteří ihned po revoluci zahodili ideje beztřídní společnosti a stali se kapitalisty, nic neříká. Tato rodina také pomohla sponzorovat prezidentskou kampaň Miloše Zemana. Inu svůj k svému.

Masakr na Sandy Hook Elementary School je označení pro masovou vraždu, která se odehrála ráno v pátek 14. prosince 2012 na základní škole Sandy Hook v Newtownu v Connecticutu. Dvacetiletý Adam Lanza nejprve doma zastřelil svou matku a následně odjel do 8 km vzdálené základní školy, kde zastřelil 26 lidí, z toho 20 dětí ve věku 6-7 let., z nichž 18 zemřelo na místě a dvě v nemocnici. U střelce, který následně spáchal sebevraždu, byly nalezeny tři zbraně.[