Režim uvázal dětem šátky a učil je lásce k socialismu
-
Malá poznámka k bodu druhému:
-------------------------------------------------------------------
- další příděl bodů byl z referátu o zaměstnání a aktivitách rodičů - každého zvlášť po 10%
-------------------------------------------------------------------
Vztahovalo se to i na rodiče, kteří spolu nežili - ať byli rozvedeni, nebo se k dítěti nehlásili, jen platili alimenty....
-
Já se jen řídím dle vzoru diskusního příspěvku nicku "jura72" - viz níže...
-
A ony "šátky + bílé/zelené/modré košile" byly i jednou - a dost významnou - kolonkou v doporučení toho kterého dítěte ke studiu na učilišti/střední škole/vysoké škole. Za ně na přihlášku do učebního poměru / ke studiu získávalo každé dítě určitý počet (20%) bodů
- další příděl bodů byl z referátu o zaměstnání a aktivitách rodičů - každého zvlášť po 10%
- další příděl bodů byl z referátu domovního důvěrníka - 5%
- další příděl bodů byl z referátu uličního výboru - 10%
- další příděl bodů byl z referátu výboru KSČ - 25%
- úplně na konci byl příděl bodů za prospěch v oné základní škole - maximálně 20%
- případně 10% přídělu bodů v oněch 20% za výsledky talentové zkoušky na školách uměleckých
-
Vážení, věcné argumenty mají cenu tam, kde je vůle diskutovat - nikoliv nadávat a vykřikovat. Kdo zažil ví, kdo ne - musí věřit tomu, co napsala nepříliš vážená paní redaktorka.
-
Víte, vážená Koloběžko, ono to bylo všechno kapinku složitější, než vyžaduje ideologická agitka.
Na vesnici, kde jsem vyrůstal, nedaleko Kladna jsme jako děti prostě chodili "do sokola." To byla tělocvična na sále venkovské hospody a nikdo tomu jinak neřekl.
Potom jsem se dočetl, že Sokol neexistoval. my jsme tam chodili celé dětství. Asi ten teror nedosáhl všude nebo nebyl důsledný. To už neposoudím.
-
To je pane Janáku věcný argument? Dá se něco takového v budoucnu očekávat? Děkuji.
Nebo zase "věc pionýrů a naše zbytečná starost?"😛
-
...jsi hňup, hňupe...
-
jsi hňup, hňupe
-
super napsané
-
No v Africe v některých zemích je mají díky britské kolonizaci taky. A byl právě dokument že děvčátko bY chtělo vzdělání ,ale nemůže do školy protože nemá na uniformu za 45usd.A její děda který ji má na starosti po smrti rodičů na to taky nemá.Tak že i ta uniforma dělá třídní rozdíly.
-
Pamätám!
Byla zde ovšem i daň: ozvučit náměstí při dvou manifestacích ročně - jmenovat je nebudu, protože jistě nemusím.
-
Školní uniformy - to je zajímavé téma. Mají je v UK, v Rusku, na Ukrajině, v Japonsku ...
V podstatě pomáhají setřít třídní / kastovní / společenské rozdíly a děti se nemusí soustředit na to, kdo má a kdo nemá značkové oblečení (ten neznačkový je samozřejmě socka a tím pádem z lepšího kolektivu vyloučený).
-
Školní uniformy - to je zajímavé téma. Mají je v UK, v Rusku, na Ukrajině, v Japonsku ...
V podstatě pomáhají setřít třídní / kastovní / společenské rozdíly a děti se nemusí soustředit na to, kdo má a kdo nemá značkové oblečení (ten neznačkový je samozřejmě socka a tím pádem z lepšího kolektivu vyloučený).
-
U nás v Praze jo
-
Pod křídly Svazarmu byli hezky schováni i přátelé vyspělé západní audio-techniky. Vznikly tzv. Hi.fi kluby, kde na kvalitních výrobcích SONY, Akai atd. byly přehrávány nejlepší výtvory západní kultury.
-
Nevím, jak u vás, ale u nás se skauti "neschovávali" pod pionýr - ti měli zcela odlišné priority - , ale registrovali se do TOM...
A sokolové v různých tělovýchovných oddílech...
-
Autorka o té době neví vůbec nic nebo se překonala, protože bylo třeba napsat zase ideologický blábol.
Pokud jde o ideologii, tak to určitě nebylo tak přísné. Prosazování tehdejšího režimu přes Pionýr nebo Jisky bylo zanedbatelné a snad jenom v hlavách těch nejvyšších. Ani rodiče ani děti samotné to vůbec takto z velké části nevnímaly. Rozhodující bylo, že to bylo skvělé naplnění dětství různými společnými aktivitami dětí. Hrály se hry, jezdilo se na tábory, prostě ty základní činnosti jako u skautského hnutí tam byly, tedy hlavně se společně bavit a mít radost ze života. A kdo tam chtěl chodit, tam chodil. Kdo nechtěl, nechodil. Takové kecy tady o nějakém trestání těch, co nemohli přijít, to se zase někdo potřeboval vyřádit na osočování všeho minulého.
Další předností také bylo oproti dnešní zkažené době to, že ty děti, které tam chodily, se neflákaly po ulicích, nebraly drogy a nedělaly bordel. Navíc se našly státní prostředky na podporu tohoto zpestření dětství. Dnes se na převážnou většinu takové užitečné aktivity dětí musí vybírat prachy a přitom v nejvyšších patrech státu se rozhazují miliardy na nesmyslné projekty a nakonec to skončí v soukromých kapsách šmejdů. Ani se takové věci nikdy nevyšetří.
A další zavádějící skutečnost mi v článku vadí. Autor si dělá srandu z té uniformity. Asi kdyby ta autorka věděla například, že v dnešních Spojených státech amerických chodí děti do škol v uniformách, že je jim vtloukána do hlav "velkolepost" USA, že oblékají mnoho dětí ve velkém počtu škol do vojenských uniforem a pochodují pak po městech s tím, že papouškují svými nevyvinutými mozečky ty mediální žvásty o nutnosti Ameriky ochránit svět, pak by asi psala trochu jinak.
Takže celkově, nelíbí se mi to zatracování Pionýra ani Jisker protože tyto organizace pod vedením nadšenců, kteří to mohli dělat zadarmo a rádi, přinášely dětem radost a rodičům to minimálně přineslo velké množství času, kdy se o jejich děti někdo staral.
A to i přesto, že tam byly určité prvky ideologické. Ale to je dnes snad ještě děsivější, kdy se dětem vymývají mozky o jedinečnosti Západu a o velmi nebezpečném Rusku
-
Skrývali se stejně, jako byli pod Svazarmem schováni automobilisté, radisté, střelci... Komunistický nátlak to byl, znemožnění pionýrského slibu bylo velkým trestem (ostudou) a využívalo se k řešení ideologický problémů rodičů i k řešení školních kázeňských a prospěchových prohřešků problematického jedince.
-
Již v šedesátých letech o žádné další vymývání mozků a degradaci národa (co to vlastně je?) nešlo.
Problém byl jinde, v personální oblasti. Vedení jisker a pionýrů bylo v náplni práce pedagogů, tedy skoro výhradně učitelek, kterým občas pomohly studentky pedagogických fakult v rámci povinné praxe. Jako klubovny byla využívány běžné školní třídy a náplň zájmové činnosti byla nulová - lze použít citát týkající se svazácké organizace (přibližně):
"A jaký je program toho vašeho SOVH?" / "Prosím žádnej." / "No tak to by se s programem SŠČSM nekřížilo?" / "To by se nekřížilo." (Marie Kubátová, Průšvihy mladého Werthera, Mladá fronta, Praha 1970).
Jelikož byla pionýrská organizace pevně spjata se školou, byly za neúčast na schůzkách vyžadovány omluvenky, což postihovalo zejména jedince věnující se jiným zájmům, než žádným, například sportu a umění. Právě v oblasti zájmové umělecké výchovy našla uplatnění snaha pionýrských vedoucích chlubit se cizím peřím a přisvojovat si výsledky práce jiných pedagogů, a to až do nucení dětí k účasti na přehlídkách zájmové činnost v pionýrských krojích atd.
Výše popsané se týká velkých měst a tedy hlavně sídlištních škol, na vesnicích byla situace pestřejší.
-
Každý režim měl své pionýry,skauty,hitlerjinge atd.