2. Po nutném nastínění si nyní dovolím zlehčení přirovnáním mezinárodní situace k občanskému životu.
Řekněme, že jsem vlastníkem pozemku. Někdo ve skutečné občanské realitě dohlíží na to, aby má vlastnická práva majitele pozemku nebyla porušena. Zde v tomto přirovnání ovšem logicky nikdo takový není, pomineme-li konsensuální a povětšinou deklaratorní pravomoci orgánů OSN, které se taktéž teprve formovaly. Ta práva si tedy musím ohlídat já sám. Za konkrétních daností nyní mohu na svém pozemku chovat včely, ale sousední spolek pěstitelů mrkve by chtěl, abych tam pěstoval mrkev. Je na mně, zda se cítím dostatečně pevný v kramflecích, abych odolal žihadlům i mrkvové nati a dělal si, co chci a včelaři i pěstitelé mrkve mé svobodné rozhodnutí museli respektovat.

Já jsem si ovšem vědom (a oni též), že jak včelaři, tak pěstitelé mrkve jsou významnější a silnější než já. Vždyť tuhle při ohromné rvačce před pár lety, když jeden pošetilec chtěl nadělat úplně všude kostnici, své síly ještě jako spojenci ukázali a já jsem zjistil, že mohu být jen součástí, nikoliv nezávislou rovnocennou zájmovou silou. Naneštěstí pro mne to však nikdy nebyli opravdoví přátelé, rozdíly byly příliš veliké. Rozdělili si tedy po rvačce zahrádkářskou oblast tak, aby jeden druhému nelezli do zelí a pak se skutečně rozkmotřili. Já, díky novým danostem, které jsem musel na základě předchozích, jež byly často trpké, reflektovat, jsem se přidal ke včelařům a svou vůli jsem deklaroval připojením podpisu na zásadní dokument, který měl spolku zaručit, že se u mne budou chovat včely a nikoliv pěstovat mrkve, jestliže smlouvu náležitě předem nevypovím.

Jsem vlastníkem pozemku na pomezí. Vždy jsem viděl na obě strany, scházeli a navazovali jsme známosti vítané i nevítané tady u mne i vedle všichni dohromady, rozuměl jsem si tu s jedněmi, tu s druhými, nová situace pro mne tedy byla poměrně nešťastná, třebaže stále vycházející z okolností, které nelétají ve vzdušných zámcích, jak bych si možná mohl přát. Stalo se přece, že jsem pozapomněl na ony okolnosti, anebo je přestal brát vážně, snad že se mi zdály už nepodstatné, takže se mi zachtělo ničím nespoután mezi úly zakládat záhony mrkve. Podle úmluvy se včelaři, kterou jsem ve svém zájmu v nouzi, pamětliv oné tragické rvačky, přijal, se však moje idealistická touha jevila tak, že mrkev chce vytlačit včely a asi by to pro sebe i učinila. Jen chvíli před tím totiž pěstitelé mrkve i včelaři zahrozili na sebe tak, že žádných kompromisů nebylo možno. A já to ignoroval. Dle úmluvy tedy mí spojenci vstoupili na můj pozemek, aby zajistili, že zůstane u včel a nerozroste se vliv mrkve, které současný záhon nestačí.

Věděl jsem to, věděl jsem, co podepisuji, věděl jsem, proč to podepisuji, věděl jsem, že nemohu jinak. Jen jsem svým naivnějším já začal věřit vzdušným zámkům a nadávat na osud. A na spojence. Že nevěří na vzdušné zámky, které jsou podle mého docela dobře možné.

Historie se opakuje, i když do stejné řeky při tom podvakrát nevstoupíme. Stejný princip, jiné okolnosti. Nyní jsme členy NATO, které je někdy vnímáno jako pohrobek studené války. Což není zcela správně a argumentace, že zánikem Varšavské smlouvy mělo být rozpuštěno současně i NATO, není validní. NATO s Varšavskou smlouvou nesouvisí, vzniklo jako první. Otázkou je, jak by se nyní NATO zachovalo, jestliže by hrozil převrat ze zklamání současným vývojem, v jehož důsledku by byly upřednostněny zájmy včelařů. Měli bychom i dnes možnost odmítnout účast zahraničních poradců jako za citlivých časů dělení ČSFR, anebo bychom museli ctít nové závazky? Některé indicie nejsou příliš povzbudivé a jejich překrývání novodobou mytologií nic rozumného nepřinese.

A ty nafasuuješ pár facek, zloději nicků...

Jak přijde Putin do pekla.
Satan ukáže za sebe a povídá - tam do toho kotle šmejde. Načež Putin opatrně - ale satánku bratříčku jak já k tomu přijdu když Hitler je v tom kotli po pás, Kim po ramena Lenina ani nevidím a Stalin je tam jen po kotníky...... Satanáš se otočí a vztekle zařve. ---- Staline ty šmějde okamžitě slez Leninovi z hlavy *1* *1* *1* *1*

chrchlou tam prej mastí karty!

na hlavě Semjone!

možná nastal čas, abychom my se omluvili Rusku za všechny sprosťárny na tomto i jiných servrech psané hlupáky, a pak se můžeme, když už budeme v tom omlouvání, omluvit, Uráku, Libyi, Sýrii, Afganistánu, Srbsku.... tak šup na to

miliony Rusů se strááášně zlobí, že jim nerozkradli celé Rusko, že jim stoupla životní úroveň, že jejich nerostné bohatství patří jim a bude patřit i jejich vnukům... tůdle nudle

Apropó, jinak hlavička v pořádku po lobotomii, a co říká rodina, přestaň drahoušku s tím lezením po stropě, že.