Klement Gottwald se tak v české historii řadí k statečným hrdinům jako byli Emanuel Moravec, hrdiní novináři Emanuel Vajtauer, Vladimír Krychtálek atd.

Kokotíí, kokotííí palice je Simon.

Pořád ti vadí hoky ruský deebile?
Tak musíš být léčen nebo zplynován cvoku

Simonek a jeho kokotíí palice.

V září 1918 vyhlásili Lenin a spol. v Rusku rudý teror. Jen v Kyjevě bylo podle skromných odhadů kyjevskými čekisty za dva měsíce zavražděno a umučeno více než tisíc dětí důstojníků carské armády, žáků kadetských škol.

Na fotce je kadet Vladimirského Kyjevského sboru Ždanov se sestrou. Oba byli komunisty vyhozeni z okna na dlažbu. Zároveň bylo v hlavním ukrajinském městě rudými zločinci zavražděno na šest tisíc důstojníků carské armády.

Jeden z českých leteckých hrdinů II. světové války generál František Fajtl prohlásil moudrá slova: „Komunisté, co slovo, to lež, co čin to zločin.“ U ruských komunistů nebylo vraždění dětí v Kyjevě nic neobvyklého. Stejně ohavného zločinu se dopustili vojáci Rudé armády vedeni Tuchačevským při potlačovaní rolnického povstání v Tambovské gubernii. Ti na začátku dvacátých let minulého století použili bojové otravné plyny proti civilistům včetně žen a dětí, kteří se schovávali v tamních lesích. Tyto komunistické krutosti dokazují historici v knize Dějiny Ruska 20. století nebo Alexandr Jakovlev v knize Rusko plné křížů. Zločinná rudá diktatura má v Rusku na svědomí desítky milionů mrtvých.

Čte ty tvoje tapety, taky tvůj malilinkej kokotík.

Ty jsi neúnavné mačo, válím se smíchy *1* *1* *1*

Vyvěšujme vlajky s hákovým křížem,

Jak rozhodla policie v Semilech, symboly komunistického hnutí potlačující lidská práva jsou v pořádku. Pak tedy nemůže vadit ani veřejná propagace nacismu.
Zločiny nelze měřit dvojím metrem. Podle naších zákonů jsou komunismus a nacismus postaveny na stejnou úroveň. Jsou to srovnatelná zločinecká hnutí, která mají na svědomí desítky milionů zavražděných lidí. Dokonce je známým historickým faktem, že v sovětských gulazích zahynulo víc lidí než v nacistických koncentrácích.

V kontextu nezpochybnitelných faktů chápu rozhodnutí policie v Semilech jako idiotské. Viz zdůvodnění, které přinesl iDNES.cz. „Rudá pěticípá hvězda je považována za symbol komunismu, je to však i tradiční symbol svobody.“ Ten kdo napsal takový posudek je buď komunistou, nevzdělancem nebo uplaceným korupčníkem.
Takový nesmysl by mě nenapadl ani v té nejtěžší opilosti. Rudá hvězda není symbolem svobody, ale je na úrovni hákového kříže, protože symbolizuje hnutí, které potlačovalo a potlačuje lidská práva.
Rozumím tedy kolegovi novináři Ivanu Brezinovi, který dnes v Semilech rozvinul vlajku s hákovým křížem a pak na sebe sám zavolal policii. Chtěl ukázat na to, že se srovnatelnými zločineckými hnutími se nezachází stejně, jedno se toleruje, druhé nikoliv. Ovšem můžeme si vybrat, buď budeme tolerovat komunisty i nacisty nebo ani jedno zločinné hnutí. Jiný přístup není z hlediska práva možný. J

Malinkej Simonův čuráčíček, jeho chlouba.

Jo, vem si flintičku a jdi na ně! Takové NATO tě potřebuje hned do první linie, návrat nežádoucí *1* *1* *1*

Po válce se z Gottwalda stala troska a slaboch bez vlastního názoru, servilně sloužící Stalinovi, proti kterému se nezmohl na nejmenší odpor. Výsledkem jeho zbabělosti pak byl v roce 1952 proces s bývalým druhým komunistou ve státě Rudolfem Slánským a spol. Ne že by si dotyční soudruzi proces nezasloužili, to jistě ano, ale Gottwald dobře věděl, že to, z čeho jsou jeho bývalí rudí kamarádi obviněni, tedy ze zrady komunistického hnutí, je nesmysl. Vědomě tak sekundoval justiční vraždě.

Jenomže jako typický zbabělec mlčel, a o to víc holdoval alkohol, aby ulevil svému špatnému svědomí. Také řešení příznačné pro slabochy.

Mumifikace jeho mrtvého těla byla něčím odporným, co nemá oporu v judaisticko-křesťanské tradici. To je řešení typické pro orientální despocie, ale nikoliv pro euroamerickou civilizaci.

Úsměvná byla také vzpomínka akademika Josefa Charváta na Gottwaldův pohřeb, která byla odvysílána v nedávném díle pořadu České televize Historie.cs. Podle něj byli pražský Žofín, Petřín a další parky plné lidi nakomandovaných na Gottwaldův pohřeb, kteří z něj utekli, jenomže domů jít nemohli, protože by je udali domovní důvěrníci a hospody byly zavřeny.
Klement Gottwald se tak v české historii řadí ke zločincům jako byli Emanuel Moravec, zrádní novináři Emanuel Vajtauer, Vladimír Krychtálek atd.

v letech 1965 až 1989 se v tehdejších usa zvýšil průměrný věk dožití u mužů o pouhých 0,3 let a u žen o 1,8 let! Podobný mírný nárůst byl ve Francii, Itálii, NSR a dalších zemí západního bloku.

V mnoha zemích tzv. třetího světa to vypadá strašně, rasové, kmenové nebo náboženské války, statisíce mrtvých lidí, hladomory, obrovská bída. Viníkem této hrůzy jsou stoupenci tzv. politické korektnosti, mezi nimi hlavně komunisté, kteří neustále viní Západ z všech možných chyb a vymysleli si tzv. právo národů na sebeurčení. Ve skutečnosti však Těm, kterým chtěli pomoci, hrozně ublížili a na svém kontě mají miliony mrtvých. Pravdou je, že domorodci by měli Evropanům za kolonizaci spíše trvale děkovat.

Britský ministr vnitra v Churchillově válečném kabinetu labourista Herbert Stanley Morrison řekl v souvislosti s dekolonizací moudrá slova. „Je to jako dát desetiletému dítěti klíče od domu, pistoli a číslo bankovního konta.“ Já dodávám, že dekolonizace zemí Afriky a Asie je to samé, jako uplatnit právo na sebeurčení v dětském domově. Ty konce si umí představit každý rozumný člověk. Chovanci v lepším případě vyženou, v horším zabijí vychovatele, rozkradou, co se dá, dům zdevastují, a pak se rozutečou po okolí, které začnou teorizovat.

A tohle přesně byla dekolonizace. Umožnila nezávislost zemím, které na to nebyly připraveny, protože neměly dost lidí schopných řídit stát. Výsledkem pak nutně musel být chaos. Markantně se to ukázalo například v roce 1975 v Angole, kdy po vyhlášení nezávislosti odešlo ze země na milion Portugalců, v zemi vypukla občanská válka, která vzala život desetitisícům lidí, a nový stát se bez kvalifikovaných lidí málem zhroutil.

Komunistům v žádném případě nešlo o zlepšení života obyčejných lidí v koloniích, jim se jednalo pouze o moc a potenciální spojence v boji za ovládnutí světa. Proto podporovali tzv. národněosvobozenecká hnutí, ve skutečnosti však obyčejné teroristy.

Simon podvádí s hlasováním a přitom mrská svého malého čuráčíčka.

Stačí napsat že jsi z toho úplně psychicky vyšinutý *1* *1* *1* Bude to stručné jasné a ne tak dlouhé...

Simone doufám, že si nehoníš svého malinkého čuráčíčka před redakcí Tiscali.

Na jatkách to také vypadalo dost hrozně. „Kvičící vyděšená zvířata se mačkala v klecích, opožděným kusům se zapíchnul hák do řiti, přizvedl zadek a ubožák byl takhle dotlačen k ostatním. Prasata před omráčením viděla své podříznuté druhy, mrskající se na hácích, protažených po omráčení za šlachami. V místě, kde se strhávala kůže z ještě teplého hovězího, bylo slizu po kotníky a smradu až na půdu, občas pod nohama křuplo nějaký to oko. Když se přivezla kvalitní prasata od malých soukromníků, byla označena a jejich maso rozhodně neskončilo v běžné distribuci, ale u velmi pravděpodobně u komunistických papalášů. Samozřejmě, i zaměstnanci si přišli na své. Všichni jsme kradli, od ředitele po poslední uklízečku. Sem tam se někdo naoko chytnul, aby jako byla ostražitost. Výše platů s tím tak nějak počítala, kdo by taky za 1400 stovek měsíčně tahal coby závozník denně na hřbetu desítky metráků masa, že... Denně se na zlínských jatkách prý tzv. vypařily 7 prasat a 1 kráva,“ tvrdí Merhaut.

Čili osobní svědectví bývalého pracovníka socialistického masného průmyslu dokazuje, že povídačky o kvalitních potravinách za komunistů jsou pouhou lží a chemii se na nich také nešetřilo.

To, že komunisté de facto nutili lidi ke zlodějnám, není žádnou novinkou. Tak tomu bylo třeba na hospodách, kde platy výčepních a číšníků činily cca 1400 až 1600 Kč měsíčně s tím, že oni si dokáží přilepšit. Normálně se s takovými výdělky nedala uživit rodina. Výsledkem pak byly podměrečná piva a malé porce, po kterých měly hlad i děti. A podobně tomu bylo u lékařů (on si pomůže úplatky) a také na jatkách, kde se na nějaké ztráty také nehledělo. Tento systém byl soudruhy více méně tolerován, pouze sem tam byl někdo odsouzen, to, aby se neřeklo. Většinou šlo o toho, který začal zlobit nebo z nějakého důvodu začal být soudruhům nepříjemný.

Lži o údajných kvalitních potravinách za komunistů rozbíjí napadrť svědectví bývalého pracovníka zlínských jatek Jaromíra Merhauta. Kulinářské speciality v nich nevznikaly a pracovníci museli krást, aby uživili své rodiny.

Jaromír pracoval v mrazírnách a zlínských jatkách v letech 1979 – 1986 a to, co popisuje, se dá nazvat jedním slovem hrůza, přesněji dvěma slovy příšerná hrůza.

"Tak strategické zásoby zamraženého masa se po několika letech, v některých případech dokonce až po šesti, odesílaly do Vitany, kde se z nich vyráběla hotová jídla. Jenom ze Zlína tam posílali desítky tun masa ročně. Hovězí svíčková bývala za bolševika úzký profil a v masnách většinou nebyla k dostání. Není divu, když 90% produkce se vyváželo do SRN, za rok jen ze Zlína to bylo cca. 60-80 tun. Vepřová svíčková se v podstatě na pulty našich obchodů skoro vůbec nedostávala. Největší část se vyvezla, zbytek zůstal na místě, a skončil u kotlety s kostí jako přívěsek, u nasekaných kotlet coby medailonek."

Otřesná byla také výroba uzenin. K tomu Jaromír Merhaut vysvětluje. „Jeden zaměstnanec byl vyhrazen na zpracování tzv. vratek (= vrácené zplesnivělé uzeniny). To nejhorší se oškrabalo, ořízlo, a většina se vracela zpět k pomletí a přidání do uzenin. Měkké uzeniny se vařily a v pecích víceméně jen očoudily dýmem z pilin. O žádné uzení nešlo. Od potkanů ohryzaný kousky se jednoduše odřízly. Všechno se nacpávalo solí a dusičnany (sanitr) a dolívalo kýbly vody – do každého metráku suroviny na šunku nejmíň jeden. Pod černou vrstvou moravskýho uzenýho se ukryla kdejaká prošlá lhůta. Stačilo na nějaký ten den zaházet dusičnanem draselným, propíchat česnekovým extraktem, víc proudit, napatlat „asfaltem“. Trvanlivé salámy (selský, vysočina, poličan) se expedovaly jedenkrát týdně v pátek, čabajky a uherák pak čtyřikrát do roka, cca. 300 + 300 kilo na celý okres čtvrtletně

Simone řekni, jak si honíš tak malinkýho čuráčíčka.

Vždy se dobře pobavím, když se tady zoufalí soudruzi a jejich nohsledi zaklínají rádoby statistickými údaji, které mají dokázat jejich údajné úspěchy v letech 1948 – 1989. To je slabota, pro větší úspěch bych si to rozdal s érou Karla IV. a například údajně „skvělé socialistické zdravotnictví“ by tak vyniklo ještě víc. Ve skutečnosti je to všechno velká rudá lež.

Argumenty zdejších rudých poblouzněnců jsou o ničem, protože mají hodně slabin a jejich vyvrácení je velmi snadné.

Za prvé, nabízí srovnání s dobou minulou, a je jasné, že ta novější z toho vždy vyjde vítězně. Říkám si tedy, proč se nechlubit úrovni komunistické dopravy v porovnání s dobou panování císaře Rudolfa II. v 16. století, kdy cesta kočárem z Prahy do Brna trvala dva až tři dny, kdežto rychlíkem za komunistů necelé čtyři hodiny. No to je přece paráda.

Já nyní jako důkaz daleko lepšího života v současné době uvedu, že v roce 1989 vlastnili Češi cca dva miliony aut, kdežto nyní jich mají přes čtyři miliony, čili více než jednou tolik!
Za druhé, rudí podvodníci se raději nesrovnávají s vývojem ve stejnou dobu se srovnatelnými zeměmi. To je totiž katastrofa, které se právem bojí. Pusťme se rovnou do údajně skvělého socialistického zdravotnictví. Statistika je jasná, v roce 1988 se v Česku provádělo 150 kardiochirurgických operací na milion obyvatel, v západní Evropě a USA pak 700 až 800 na milion obyvatel. Česko za bolševiků zaostávalo i v perinatální, tedy porodní a časné novorozenecké úmrtnosti. V roce 1976 byla u nás perinatální úmrtnost 19 ‰ a do roku 1989 došlo k jejímu poklesu až na 9,9 ‰. To soudruzi vydávali za skvělý úspěch, ovšem ze světového hlediska nic moc, protože lepší výsledky vykazovalo stále 23 vyspělých zemí, takže jsme v posledním roce socialismu obsadili v této disciplině podprůměrnou 24. příčku. To samo o sobě dokazuje, že nárok na údajně nejkvalitnější dostupnou zdravotní péči obyčejní lidé tehdy neměli, pouze soudruzi v SANOPZech, a kdo tvrdí něco jiného, je mluvka a lhář.