Svatý Václav dostane v nebi opuštěnku, aby se mohl jít podívat, jak to v té jeho zemi po těch letech vypadá.
Vyrazí nejdříve na Václavské náměstí, tam zaparkuje koně a vyrazí na průzkum. Ale když se vrátí, tak kůň nikde.
Ztrápeně se tedy vrací k nebeské bráně. Tam na něj sv. Petr spustí:
"Václave, můžu tě pustit jenom s koněm. Někde si nějakého sežeň a pak se vrať."
Václav se vrátí zpátky do Prahy a napadne ho, že by to mohl vyřešit Husák, když je to prezident.
A tak stanou Husák se sv. Václavem před nebeskou bránou. Ta se otevře, vykoukne sv. Petr a jenom zakroutí hlavou:
"Václave, já ti říkal s koněm a ne s volem." *15* *15* *15* *15* *15*

Klement Gottwald byl hrdina, že kokotíí palice Simonova.

Jedou Husák se Štrougalem na zasedání strany, jedou kolem kostela a tak přijde řeč na náboženství a co ti lidi na tom mají a proč tam chodí, vždyť Lenin řekl, že už Marx řekl, že Engels řekl, že Bůh není a z dialektického hlediska je to naprosto pochybený. Kazí to kredit naší lidově demokratické republice a škodí to myšlence internacionálního socialistického společenství v čele se SSSR jako takové. Tak nad tím špekulují a pak Husák říká: "Víš co, Lubomíre, běž tam na výzvědy, co se tam vlastně děje."
Štrougal se teda proplíží do ztemělého kostela a vidí na klekátku v kapli babičku, jak se úpěnlivě modlí: "Milosrdný Bože, mám velké trápení a prosbu - blíží se zima a já v tom svém sklepním kamrlíku asi umrznu, z důchodu sotva vyžiju, nikdy jsem tě tak neprosila, jako teď - spočítala jsem si to, a kdybys mi nějak seslal tisíc korun, tak by mi to moc pomohlo. Koupila bych si svetr v partiovce, nějaký to uhlí, to by mi zachránilo život..."
Štrougal se vrátí do auta, povykládá co a jak, Husák na to, že to je teda ostuda, takhle dostat lidi ke konkurenci kvůli pár stovkám, hele, já jí to dám ze svého, ať už tam nepropadá takovým bludům. Začne se šacovat, ale ať hledá jak hledá, nestluče do kupy víc než sedm stovek.
"Tak jí dej, Lubomíre aspoň to, ať už jde pryč."
Stane se, jedou už pozdě večer zpátky ze zasedání a u kostela vidí, že se tam babička pořád ještě modlí. Tak zastaví a Štrougal zas jde na výzvědy, proč tam ta babička ještě straší, když už dostala, co chtěla. Přiblíží se a slyší tato slova: "... tak Ti, Pane Bože, nastotisíckrát děkuju za peníze, které mi zachrání život, ale příště to, prosím Tě, neposílej po těch komunistických sviních, oni mi z toho tři stovky sebrali..." *15* *15* *15*

Co ty na to kokotíí palice Simonova.

Kokotíí palice Simon už nemůže.

Víte jak se jmenuje Zemanův čůůrák? Miloš Zeman. *15* *15* *15* *15*

Klement Gottwald se tak v české historii řadí k statečným hrdinům jako byli Emanuel Moravec, hrdiní novináři Emanuel Vajtauer, Vladimír Krychtálek atd.

Kokotíí, kokotííí palice je Simon.

Simonek a jeho kokotíí palice.

V září 1918 vyhlásili Lenin a spol. v Rusku rudý teror. Jen v Kyjevě bylo podle skromných odhadů kyjevskými čekisty za dva měsíce zavražděno a umučeno více než tisíc dětí důstojníků carské armády, žáků kadetských škol.

Na fotce je kadet Vladimirského Kyjevského sboru Ždanov se sestrou. Oba byli komunisty vyhozeni z okna na dlažbu. Zároveň bylo v hlavním ukrajinském městě rudými zločinci zavražděno na šest tisíc důstojníků carské armády.

Jeden z českých leteckých hrdinů II. světové války generál František Fajtl prohlásil moudrá slova: „Komunisté, co slovo, to lež, co čin to zločin.“ U ruských komunistů nebylo vraždění dětí v Kyjevě nic neobvyklého. Stejně ohavného zločinu se dopustili vojáci Rudé armády vedeni Tuchačevským při potlačovaní rolnického povstání v Tambovské gubernii. Ti na začátku dvacátých let minulého století použili bojové otravné plyny proti civilistům včetně žen a dětí, kteří se schovávali v tamních lesích. Tyto komunistické krutosti dokazují historici v knize Dějiny Ruska 20. století nebo Alexandr Jakovlev v knize Rusko plné křížů. Zločinná rudá diktatura má v Rusku na svědomí desítky milionů mrtvých.