Takový nadpis mohl napsat jenom ŠMEJD. Pokud to napsal Just, pak je ŠMEJD Just.

Mě by spíš zajímalo, kdo se vrátí k nám v našem režimu.

Ruské starosti bych přenechal Rusům. Oni si s tím už nějak poradí i bez našich hlubokomyslných rad. 

Podívejte se třeba, jak naši milí Piráti rádi cestují za veřejné korunky. Nebylo to tady už někdy?

Moc prostě chutná a moc moci chutná moc. 

My, co jsme neokusili, nevíme. 😛

Přezdívku Stalin si tento diktátor zřejmě zvolil proto,že jeho gruzínské jméno nemělo takovou razanci.Kdo se alespoň trochu zajímal o životopis Sovětského ,krutého diktátora,tak nabude dojmu,že kdyby na jeho místě stanul po smrti Lenina jiný,byť také tvrdý diktátor,ale národnostně Rus,tak by zcela určitě nebyla porevoluční doba zastíněná tolika mrtvými,které způsobila Stalinova ješitnost spojená s krutostí.Ta krutost Stalina byla částečně kompenzovaná v 2.světové válce porážkou fašistického Německa.A že ho obdivuje současná,mladá generace?Tak to je po určitém čase se všemi diktátory,protože slabí vládci se nikdy v mysli lidí nezapíšou.

Pokud
jde o politické zřízení, v Rusku, kde stále intenzivně přežívá ona morbidní
nostalgie za Sovětským svazem, je dodnes druhou nejsilnější parlamentní stranou
stalinistická Komunistická strana RF (jež v posledních volbách získala přes 7
milionů hlasů), těsně následována Žirinovského fašizoidní LDPR.

Ze
složení oficiálního politického spektra RF tak vyplývá chmurná perspektiva pro
Rusko i svět.

 A to, že někdejší bolševické Rusko dnes míří
mílovými kroky spíše k fašismu, než k demokracii. Pokud jde o státní
uspořádání, nachází se dnes Rusko kdesi na pomezí samoděržaví, socialismu a
tzv. "státního kapitalismu" . Politicky pak má dnešní ruská
postsovětská kleptokracie – s trochou nadsázky ⎼ blíž ke Kimovu či Berdymuhamedovu režimu, než
k standardní parlamentní demokracii evropského typu, a v případě Kadyrovova
Čečenska pak spíše k Bokassovu bizarnímu císařství či Haiti Papa Doca a jeho
Tonton Macoutes. Pokud někomu připadá tvrzení, že Rusko je na cestě k
fašistickému režimu, přitažené za vlasy, pak by se měl zamyslet nad fakty.

O tom, že v Rusku již
zapustilo své kořeny i neonacistické hnutí, rovněž není sebemenších pochyb. V
zemi dnes existuje až několik stovek neonacistických organizací sdružujících
podle odhadů na 70-100 tisíc aktivních členů. (To, že nejde o komunitu aktivní
jen ve virtuálním světě internetových diskuzí, potvrzují statistiky ruské
nevládní organizace Sova, podle nichž jen v letech 2004-2012 došlo v Rusku
[oficiálně] k 549 rasově motivovaným vraždám a skoro 3500 vážným zraněním
ne-ruských obyvatel. V r. 2013 bylo v Rusku jen při oficiálně registrovaných
xenofobních, rasistických a ideologicky motivovaných útocích zavražděno min. 20
lidí a nejméně 173 osob při nich utrpělo zranění. V r. 2016 byly rasistické
útoky zaznamenány v 16 ruských regionech. Důležitou skutečností je, že tisíce
stoupenců neonacistických a nacionalistických organizací se účastní i bojů na
východní Ukrajině po boku proruských separatistů.)

Možná to někoho
překvapí, ALE tak, jako kdysi jezdili do Moskvy anarchisté a komunisté (slovy
Gottwaldovými) "učit se, jak zakroutit buržujům krky", dnes tam
putují z celého světa i náckové, aby absolvovali kurzy, jak rozvrátit EU a
NATO, … a ztroskotanci a naivní pitomci typu Monsona, Seagala, Depardieua a
Snowdena. Přesně v souladu s Leninovou tézí o "užitečných idiotech". Aktivizace
ultrapravicových a ultralevicových uskupení − jako jsou Ruská národní jednota
(RNE), Slovanský svaz, Ruská pravoslavná armáda, Černá sotňa, Bílá legie,
Pamjať, Strana národní suverenity Ruska (NDPR), Fronta národní spásy, Jiné
Rusko, Nacionálně-revoluční fronta, Severská aliance, Křesťanský stát – Svatá
Rus, Sláva Rusku, Lidově-nacionální strana, Ruská nacionálně-socialistická
strana (RNSP), atd., atd. − která pojí xenofobie, šovinismus a idea
imperiálního revanšismu, jen dokresluje obrázek ruské společnosti na prahu nové
totality. Šokujícím obrázkem pro veterány Velké vlastenecké musí být pohled na
neonacisty pochodující ulicemi někdejšího Leningradu (dnes St, Peterburgu).

Viz článek
"MOSKVA – Odvěká Mekka světové reakce" https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/moskva-mekka-svetove-reakce.html

Ti, kterým ten gruzínský zloděj koní, zničil životy - už nežijí.

A ti, co to nezažili - zřejmě se dostali k oslavným tirádám v knihovnách otců a dědů...

Podle některých příspěvků soudím, že na ruskou ambasádu přišla z Moskvy zásilka vodky a kolaboranti dostali "odměnu" za své "služby".

"Stalin je symbolem otce a pomsty zároveň"

Krásná věta. Ta by se dala tesat do mramoru.

Díky Putinově režimu se nemůže vracet nikdo. Režim je maskulinum. Díky Putinově snaze by to naproti tomu možné bylo. Redakce opět přinesla svou trošku do mlýna destrukce jazyka a zavádění novořeči - a to jsme jen u nadpisu.

Bohužel tato morbidní nostalgie aneb ruský
postkomunistický satanismus přetrvává u poloviny ruského národa dodnes...  Pokud
někomu připadá Putinovo Rusko jako standardní demokracie, resp. evropský stát, se kterým lze
normálně spolupracovat, znamená to, že tam buď nikdy nebyl (resp. kdysi
se zájezdem SČSP či ROH) a čte pouze zprávy Sputniku a Aeronetu; anebo pod
pojmem "normální stát" má na mysli postsovětskou opričninu,
kleptokracii šmrncnutou směsí pravoslavného šovinismu a stalinského satanismu
(není-li sám kremlobot). Za posledních 100 let jakoby se totiž v postavení a
vztahu Ruska vůči světu, ani v Rusku samotném (co do uvažování i zaostávání
životní úrovně za Západem), nic zásadního nezměnilo.

V
mezinárodní politice je zcela zřejmá kontinuita Stalin⎼Brežněv⎼Andropov⎼Putin. Stejně
jako před 100 lety tvoří triangulární centrum Ruska mocenská triáda Kreml⎼Lubjanka⎼Danilovský
klášter[1] (tj. kremelský dvůr, tajná policie a
pravoslavný patriarchát). Tuto konfiguraci nazývám Ruská tripartita anebo
Trojjedinost na ruský způsob. Klidně ji můžeme ztotožnit s tzv. Bratrstvem,
jelikož nejvyšší představitelé všech tří složek jsou navzájem spjati jak
minulostí (službou v KGB), tak ekonomickými zájmy a vazbami v současnosti.

Pokud
jde o státní uspořádání, nachází se dnes Rusko kdesi na pomezí samoděržaví,
socialismu a tzv. "státního kapitalismu"[2]. Politicky pak má dnešní ruská
postsovětská kleptokracie – s trochou nadsázky ⎼ blíž ke Kimovu či
Berdymuhamedovu režimu, než k standardní parlamentní demokracii evropského
typu, a v případě Kadyrovova Čečenska pak spíše k Bokassovu bizarnímu císařství
či Haiti Papa Doca a jeho Tonton Macoutes.  Pokud
bych měl heslovitě charakterizovat stav ruské společnosti, použil bych výrazy
byrokracie, formalismus, korupce, frustrace, nihilismus, šovinismus, xenofobie.
Z těchto ingrediencí těžko splácat životaschopný, rozvíjející se stát západního
typu.  

Více
viz článek RUSKÁ OPRIČNICKÁ DEMOKRATURA V PRAXI: 

http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/05/rusky-antimajdan-navrat-opricniny.html  

 Výmluvným
faktem – svědčícím o iracionálnosti takových tendencí – je, že nejhorlivějšími
obdivovateli Putinova Ruska (potažmo SSSR) byli vždy lidé, kteří tam sami nikdy
nebyli, resp. ho poznali jen z okna limuzíny či salónního kupé (ať již doslovně
či obrazně, tj. třeba z okna odborářské zotavovny), resp. ruští patrioti z
Paříže, New Yorku, Prahy a Karlových Varů... 

Tak,
jako kdysi jezdili do Moskvy anarchisté a komunisté (slovy Gottwaldovými)
"učit se, jak zakroutit buržujům krky", dnes tam putují z celého
světa i náckové, aby absolvovali kurzy, jak rozvrátit EU a NATO, … a
ztroskotanci a naivní pitomci typu Monsona, Seagala, Depardieua a Snowdena.   Viz článek  "MOSKVA – Odvěká Mekka světové
reakce" https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/moskva-mekka-svetove-reakce.html