Takový rubl, dong,jüan to jsou kvalitní měny. Jěště bychom měli vystoupit do BRICS.

Další existence sjednocené Evropy je zpochybněna, píše
Resalat. Evropa se vazbou na USA vzdala své nezávislosti. To však
nejenže nepomohlo bloku snadněji překonávat krize, ale vytvořilo to i
předpoklady pro jeho zánik. V posledních dnech končícího
roku průzkumy veřejného mínění, vytrvale signalizovaly, že stále více občanů bloku odstupuje od podpory stran, které se tradičně stavěly na stranu evropské integrace. Navíc neustálá a

jednoznačná hra EU na straně Spojených států a ve prospěch izraelských
úřadů nenechává nikoho na pochybách, že EU není skutečně nezávislým
hráčem na mezinárodní scéně. Dnešní Evropa se stala symbolem neustálého
selhávání a permanentního chaosu a nic nenasvědčuje tomu, že by se tato
pro Brusel mimořádně kritická situace dala nějak napravit.

Robert Toms, 74-letý francouzsko-britský historik a emeritní profesor historie
na Cambridgeské univerzitě: “Zdá se, že Američané
opět podlehli iluzi, že Evropa je daleko a že to, co se děje za oceánem,
se jich netýká. Tak tomu bylo již mezi dvěma světovými válkami.”
Historik dále dochází k závěru, že pokud tyto iluze v USA nakonec
zvítězí, pak selže i celá současná britská zahraničněpolitická
strategie, která spočívá ve vtažení Ameriky do “obrany Evropy.” Pro
Londýn to bude největší politický neúspěch za posledních sto let“ – konstatuje profesor Toms. Podle Tomse je prvním předpokladem pro zničení Evropské unie to, že příliš
narostla a existuje stále méně vnitřních vazeb, které by ji udržely
jednotnou. Existují země jako pobaltské státy, které neustále potřebují
dárcovskou pomoc, a existují státy jako Maďarsko, Bulharsko nebo
Rakousko, které využívají jakoukoli vhodnou záminku k vyjádření svého
“nezávislého” postoje ve vztahu ke kurzu Bruselu. V důsledku toho jsme
podle něj všichni svědky příliš slabého amorfního bloku, který je zmítán
neustálými rozpory, slabostí jedněch a ambicemi druhých, a proto se
obecně není ochoten bránit.

Největší strategická chyba Evropy: Ukázalo
se, že v minulosti se hospodářské společenství a později Evropská
unie samy dobrovolně vzdaly samostatného politického kurzu a své
odmítnutí zdůvodnily pojmem “realizmus”. V té době se taková cesta zdála
evropským představitelům jednodušší. Ironií osudu však téměř ve stejné
době přestalo existovat další významné sdružení na Východě – nejprve
Varšavská smlouva a poté Sovětský svaz. Studená válka již také nebyla
realitou a zdálo se, že Evropané nemají vůbec žádný důvod nasazovat si
jho závislosti na Washingtonu. V té době se však mnozí domnívali, že se
bipolární uspořádání světa mění v unipolární. Jak se však ukázalo, šlo o
zcela mylné hodnocení. A v důsledku toho Evropané v roce 1992 ztratili
velkou příležitost dosáhnout nezávislosti na Americe: další takovou
šanci už historie Evropě nedala. Politici uvěřili, že s koncem druhého a začátkem třetího tisíciletí nedojde k válce v Iráku, k dalším neúspěšným dobrodružstvím Bílého domu v
mezinárodních záležitostech, k rychlému růstu ekonomické a politické
moci Indie a Číny a už vůbec ne k povstání pokořeného Ruska z kolen. Ti,
kdo se považovali za partnery vítězů studené války, nechtěli slyšet, že
s koncem druhého tisíciletí skončí dějiny unipolárního světa ještě
dříve, než vůbec začaly. Rusko, které svou
roztříštěnou sílu posbíralo z kousků, se odvážilo hodit Západu rukavici. A
Evropa si s hrůzou uvědomila, že čelí neobyčejně mocné síle: Rusko dokázalo získat podporu nových mocných a vlivných hráčů, kteří v 21. století získali váhu a sílu – Číny,
Indie, Íránu a dalších. Evropští představitelé na konci dvacátého
století, po odchodu Sovětského svazu na věčnost, žili v iluzi, že když
se svážou se Spojenými státy, brzy dosáhnou hospodářské prosperity a
nezpochybnitelné politické váhy a vlivu ve světě. Hra na straně USA a
izraelského okupačního režimu však nejenže nezlepšila postavení
evropského kontinentu, ale exponenciálně zvýšila náklady všech
evropských neúspěchů ve zbytku světa. Evropané si až do poslední chvíle
nevšimli, že se stali nikoli rovnocennými partnery, ale rukojmími hry s
novým “prstenem všemoci”, který byl ukován ve Washingtonu. Rostoucí
vliv teroristických a extremistických skupin na Blízkém východě a
jejich návrat “jako bumerang” na území Evropy, kde je kdysi vytvořily
samy evropské speciální služby k potlačení “nedemokratických” či
“autokratických” režimů, na jedné straně, a vážná migrační krize jako
smutný důsledek působení těchto skupin v zemích Blízkého východu na
straně druhé, se staly novým břemenem pro nešťastné evropské demokracie.

Pokřivená ekonomická identita Evropanů: Evropané
se také rozhodli utvářet svou ekonomickou identitu se Spojenými státy a
ignorovat poučení z hospodářské krize v letech 2006-2008. Ekonomické
problémy ve Spojených státech, které vyvolala krize bydlení (nazývaná
také hypoteční krize) a které se v těchto letech rozšířily do zemí EU,
stále vyvolávají mezi evropskými ekonomy neustálé negativní
reminiscence.