Novější Starší

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • nějakého bezvýznamného jména nám tady dorazil před časem.Proč ne.Proč se neseznámit s novou kulturou?A ejhle pikolík jen se to tady otrkalo už to uspořádalo převelikou akci na podporu těch chudáků uprchlíků co potřebují pomáhat na každém kroku.Takže se to tady z Číny vetne jako kumštýř a ono z toho vyleze zakuklený lidumil.Hochu to musíš ale říct vždycky na začátku.K takovým zákeřným umělcům my tady máme jiné postoje.
    • Takovej umelcu nas.re pan Knizak kybl
  • První fáze čínské okupace Tibetu v letech 1950 až 1969 zcela vyvrátila tuto zemi z tisíciletých kořenů. Kláštery byly zbořeny, pětina populace vyvražděna, lidé byli zbaveni svých zvyků, kultury, tradic. Zůstaly ruiny a nivelizovaná realita komunistické společnosti. Ačkoliv po roce 1969 (a zejména po návštěvě první dalajlamovy delegace v roce 1978) došlo k určitému uvolnění, a to nejen náboženského, ale i politického a kulturně národnostního útlaku, tibetskému národu jako distinktivní skupině hrozí akutní nebezpečí zániku. Stejně jako u náboženské svobody i zde platí, že otevřené vraždění vystřídaly mnohem skrytější a plíživější metody - zejména čínské přistěhovalectví a politika systematického diskriminování a odnárodňování tibetské populace. Tibet se postupně stává jednou ze zcela uniformních provincií Číny nesoucí jen zbytkové znaky kdysi vyspělé a kompaktní kultury. Tibeťané sami pak ve své vlastní zemi začínají být pouze jakousi přežívající folklórní minoritou sloužící víceméně k pobavení turistů.

    První vlna čínského přistěhovalectví následovala bezprostředně po obsazení Tibetu Čínou a zejména pak po odtržení provincií Kham a Amdo od Tibetu a jejich rozpuštění v přilehlých čínských správních provinciích. Další vlna následovala v souvislosti s novými ekonomickými reformami Teng Siao-pchingova vedení v polovině 80. let. Oficiálním důvodem této nové vlny přistěhovalectví byla tzv. pomoc čínských odborníků k překonání ekonomických rozdílů mezi Tibetem a ostatními částmi země. Výsledkem pak je skutečnost, že již dnes v původních hranicích Tibetu žije přibližně 6 mil. Tibeťanů oproti 7,5 mil. Číňanů a tento trend neustále pokračuje. [35] V roce 1950 se přitom počty Číňanů žijících v celém Tibetu daly počítat jen na stovky.

    Čínská vláda láká nové usedlíky do obtížných klimatických podmínek himálajského Tibetu celou řadou výhod: příplatky za nadmořskou výšku, nejvyšší platy v Číně, delší dovolená, okamžité bydlení, výhodné podnikatelské úvěry, atd. Zejména městské oblasti Tibetu jsou dnes proto predominantně čínské. Lhasa, hlavní město Tibetu, se z původní třicetitisícové osady vesnického typu stala betonovým fádním městem bez špetky individuality, kterému dominují čínské obchody, restaurace, kasárna a paneláky. Ačkoliv Číňané trvají na tom, že alespoň tři čtvrtiny obyvatel Lhasy jsou Tibeťané, každému, kdo Lhasu navštívil, je jasné, že to nemůže být pravda. [36]

    Číňané městskému životu dominují na první pohled. Naprostá většina obchodů ve Lhase, ale i ostatních městech, městečkách a větších vesnicích patří Číňanům. Podobná situace je s restauracemi, dílnami, službami. Čínské betonové obytné domy socialistického typu zabírají několikanásobně větší plochy než tibetské tradiční domy a novostavby určené k bydlení těch Tibeťanů, kteří byli z tradičních domů vysídleni (dají se odlišit podle modlitebních praporků vlajících ze střech). O dynamice čínského přistěhovalectví do Tibetu svědčí celé nové čtvrti, které ve Lhase, Žikace, Gjance, Ali a dalších městech Tibetu vznikly v letech 1994 až 1997.

    Číňané se však přestávají spokojovat s osidlování měst. Dokonce i větší vesnice, zejména poblíž hlavních dopravních tepen začínají být převážně čínské, s většinou čínských domů, obchodů a obyvatel. Stará tibetská zástavba musí ustoupit, aby vytvořila místo pro nové budovy k uspokojení rostoucí potřeby přistěhovalectví. Pod rypadly buldozerů končí středověké paláce ve Lhase, Žikace a Gjance, stejně jako staré rodinné domy Tibeťanů na venkově. Nově vytvořené kapacity bydlení i obchodní prostory jsou přitom přednostně udělovány Číňanům, zatímco Tibeťané se obvykle musejí stěhovat na okraj obce bez dopravního spojení a do podmínek, které jsou oproti těm původním mnohonásobně horší
    • To, co se nepodařilo čínské armádě a Rudým gardám, tak dnes dovršují přistěhovalci. Se souhlasem místních úřadů likvidují staré domy a historická a svatá místa, s nimiž je "duše" tibetského národa spjata způsobem jako např. český národ spojuje svoji identitu s Pražským hradem či Václavským náměstím. Unikátní tibetský svět se pomalu ztrácí v záplavě unifikované čínské architektury, která dnes z měst proniká i na venkov a likviduje tak i poslední vnější projevy odlišnosti tibetské identity od čínské. Jedinečná tibetská civilizace pomalu začíná přežívat jen ve vyhrazených skanzenech obklopených stoprocentně čínským prostředím: již dnes např. ze Lhasy, kdysi magického středobodu tajemného světa tibetského buddhismu, zbyl prakticky jen dalajlamův palác Potala, poslední původní tibetská čtvrť Barkor o rozloze 1 km2 a několik roztroušených svatyní obklopených betonem čínské Lhasy; podobně druhé největší město Tibetu Žikace je dnes městem paneláků a Tibet zde připomíná jen zrekonstruovaný klášter Tašilhünpo. Na místě tradičních tibetských vesnic po celém Tibetu vyrostly anonymní čínské betonové osady, z nichž Tibeťané byli vystěhováni do stanů na okraji.

      Tibeťané jsou ve své zemi výrazně diskriminováni na základě svého rasového a etnického původu. Číňané ovládají všechna důležitá místa, kterými mohou působit na správu veřejných věcí - naprostá většina vedoucích kádrů jsou Číňané (případně Číňanům loajální Tibeťané), stejně jako doktoři, policisté, úředníci a vůbec kvalifikované síly. Podmínkou k přijetí do zaměstnání je velmi často znalost čínštiny, v případě možnosti výběru je přednost dávána čínským uchazečům před tibetskými. Mezi Tibeťany je tak velmi vysoká míra nezaměstnanosti.

      Tibetští uprchlíci také informují, že Tibeťané musejí obvykle platit plnou taxu za lékařskou péči, zatímco Číňané neplatí nic (výdaje jsou přitom velmi vysoké - jen poplatek za přijetí do nemocnice činí 800-1000 jüanů, tedy asi 4 000 Kč [38]). Naprostá většina nových zdravotnických zařízení je stavěna v oblastech ovládaných čínskou většinou.

      Podstatnou roli v procesu sinizace Tibetu sehrává také vzdělávací systém. Číňané sice v Tibetu postavili okolo 1000 škol, jejich kvalita je ale mnohem nižší než v Číně. Číňané jsou navíc při výuce a studiu všemožně zvýhodňováni. Čínština je prakticky výhradním vyučovacím médiem na středních školách i jediné tibetské univerzitě ve Lhase, také přijímací zkoušky jsou v čínštině. Podobný trend se začíná prosazovat i na základních školách. Vyučovací osnovy dezinterpretují tibetské dějiny, jsou výrazně protibudhistické a protitibetské. Podle tibetských uprchlíků jsou tibetské děti a studenti otevřeně ve školách zesměšňováni a stávají se "otloukánky" nejen svých čínských spolužáků, ale i učitelů. Jakýkoliv projev dodržování tibetských zvyků (oblečení, svátky, jídlo, náboženství) je trestán. Školáci a studenti jsou často nepokrytě nabádáni k nerespektování svých rodin, jestliže tyto své děti vychovávají v tibetském národním duchu. Děti jsou navíc vyzývány k tomu, aby ve škole referovaly o jakýchkoliv protičínských projevech a postojích svých rodinných příslušníků. Běžným zjevem dnešního Tibetu jsou rodiče obcházející v náležité úctě buddhistický klášter či jiné svaté místo za odříkávání posvátných manter, zatímco děti se jim vysmívají a recitují čínské říkanky, které se naučily ve škole - nikdo je přitom nesmí okřiknout, protože by se vystavil riziku potrestání. Mezi děti a rodiče tak čínský režim staví hráz vzájemné nedůvěry a podezřívání.
      • Pokračující invaze čínských přistěhovalců a čínské civilizační kultury spojená s otevřenou rasovou diskriminací Tibeťanů jednoznačně směřuje k vyhlazení tibetské národní identity a k zničení přirozených podmínek, ve kterých tibetské etnikum může nadále existovat jako jedinečná a od Číňanů odlišná skupina. Zachování této identity je přitom v současnosti největším nebezpečím, které tibetskému národu hrozí. Hrozbu fyzického vyhlazení vystřídala hrozba kulturní nivelizace s čínským prostředím a likvidace většiny prvků tvořících páteř jedinečnosti tibetského etnika.
        • Jdi do hajzlu ty havlova kurwo s těma tapetama *12*
          • Tady jsme ve svobodné Eu a na svobodné debatě komunistický prase AVF:
            Pokud se ti stýská po cenzuře a chceš jen názor jedné totalitní KSČ strany tak táhni
            do Číny. Tam totalitu a cenzuru iinternetu mají
  • Vlastizrádný žvástavý, křivácký vřed z hradu - po vytažení svého uslintaného prolhaného ovaru z řiti svého vůdce, komouš-fašisty putna zorganizoval s partou svých rusofiních gaunerů na jeho pokyn před-okupační "návštěvu" stejného "esa" jako je on sám - furera komunistického gulagu - Číny.
    Je tedy snad možné očekávat něco jiného než jen další jeho nesmyslné žvásty, podrazy, křiváctví? Vyvěšené plakáty jsou toho přímým důkazem.
    Jak dlouho bude trvat až ta zrůda zmízí v propadlišti dějin aby se narovnala všechna jeho proradná, vlastzizrádná, rusofilistická zvěrstva.
    Je nesprávné schvalovat ničení majetku - ale ty zehodnocené rudé cáry jakých si komoušských přicmrdalů z východu se mi dnes na Evrposké velice líbily. To nemá chybu, ať ten číňanský trapjzlík vidí jak o něj tady opravdu stojíme.
    A cancy jeho poskoka - pisálka odkojeného štavým plátkem zločinecké party - KSČ - halóóó novin - ovčáka. Jsou zrovna tak směšné jako on sám.
    *12*
    • A vidíš to, pitomo, britská královna toho "stejného" vozila ve zlatém kočáře. Takže chyba bude jednoznačně v tobě, simone multitrolle. *14*
  • Číně došla s ruskou neschopností stavět dálnice trpělivost a hledá náhradní dopravní trasy do Evropy přes Kazachstán, Azerbájdžán a Turecko. Rusko za celou putinovskou éru nepostavilo jediný kilometr vysokorychlostní železnice.

    Silnic dnes Rusko staví čtyřikrát méně než na konci Jelcinovy éry. Dosud nebyla dokončena dálnice mezi dvěma největšími ruskými městy Moskvou a Sankt Petěrburgem, která se staví od devadesátých let. Některé úseky současné silnice mezi těmito městy jsou rozbité tak, že proti nim je naše ‚dé jednička‘ úžasně rovná. To, že dálnice není dostavěna ani ve směru pro Rusy klíčovém mezi Vladivostokem a Moskvou, není snad třeba ani připomínat. Dokonce některé úseky této trasy nemají ani asfalt.

    Právě okolnost, že Rusko není schopno stavět dálnice, rozlítila Číňany. Rusové jim totiž nabídli projekt západočínské-západoevropské tranzitní dálnice. Jenomže zatímco Číňané své úseky bez problému postavili a Kazaši mají svou 2400 kilometrů dlouhou dálnici těsně před dokončením, ruská delegace pouze ukazovala v Pekingu maketu své dálnice, na které se ovšem reálně ještě ani nekoplo.

    O letecké dopravě v Rusku není třeba mluvit. Podle údajů Mezinárodního úřadu pro civilní letectví patří k nejnebezpečnějším na světě. Jaromír Jágr kdysi trefně poznamenal. „Ruská letiště, to jsou často jen takové malé budky v poli, ale alespoň tam netrvá dlouho odbavení.“

    Rusko jako země, které není evidentně schopno postavit dálnici o délce cca 700 kilometrů mezi svými dvěma největšími městy a moderní dopravní komunikace vůbec, patří tak spíše mezi rozvojové země.
    • Právě budování moderních dopravních komunikací je důležitým atributem vyspělého státu. Na Číně se mně mnohé nelíbí. Ale tato země se modernizuje neskutečně rychlým tempem. Mezi Pekingem a Šanghají vede místy i osmiproudá dálnice v každém směru a obě města spojuje vysokorychlostní železnice, po které uhání vlaky až třísetkilometrovou rychlostí. Číňané dobře vědí, že kvalitní moderní dopravní komunikace jsou jedním z klíčových předpokladů pro zařazení mezi vyspělé státy světa a proto je zkrátka masivně staví. Čína je pro nás skutečně perspektivním státem z hlediska zahraničního obchodu a musíme jí věnovat velkou pozornost. To ovšem neznamená, chovat se vůči Číňanům poníženě a servilně. Když nějací čínští podnikatelé měli jít v Praze na diskusi s českými vysokoškolskými studenty, tak chtěli, aby odpovídali jen na jimi dopředu schválené otázky. Na to česká strana správně nepřistoupila, protože to už je za hranou. Číňanům je třeba v takových případech slušně ale důrazně říci, že u nás takové způsoby nejsou zvykem.

      Ale zpátky k Rusku, které na rozdíl od Číny akorát řeční, ale nestaví. Od roku 2000, tedy po příchodu Putina do Kremlu, nebyl v této zemi postaven jediný kilometr vysokorychlostní železnice. Rovněž slib, že při příležitosti mistrovství světa ve fotbale v roce 2018 bude zprovozněna vysokorychlostní železnice Moskva – Kazaň v délce 700 kilometrů, zůstane jenom na papíře.
      • Už zase tapetuješ 9 let staré informace a lží?
        • Je to pravda o zaostalosti Ruska. Lhář jsi ty pokud to popíráš lokaji Kremlu bbbb
  • Obří korupce v Číně: komunistický politik měl 68
    domů, 37 kilo zlata a stamiliony

    Majetek objevený v domě Ma Čchao-čchüna, bývalého manažera Beidaihe Water Supply Corporation, byl tak obrovský, že ho i jindy poměrně zdrženlivá oficiální tisková agentura Nová Čína označila za „šokující“.
    Nová Čína shrnula pod titulkem „Malí úředníci, obří korupce“.
  • Navrhuji poslat Zemana na protialkoholní léčení, složila by se na to jistě ráda celá republika! A nebo by se to zaplatilo z toho jeho fondu, ze kterého tahá peníze na klokany či jinou zvěř!
    • Já bych ho poslal do rrdele. To by bylo nejlepší řešení.
    • já bych nedala ani korunu, kdo se má uchlastat, ten ať se uchlastá
  • Hup!!!
  • Půjdeme vítat Čínského prezidenta, chtěl bych se zeptat budou se rozdávat Čínské vlaječky papírové nebo plastové? Rád bych si doma chtěl zatopit a drobet se ohřát. Pokud ovšem nebudou železné, jako tvrdá komunistická pěst, to bych je musel odmítnout.
  • Korupce je v Číně obrovský problém a ti, kteří jsou do ní namočeni nejvíc, jsou často členové komunistické strany. Číňané dnes mají rčení: „Postav se korupci a znič stranu, nepostav se jí a znič národ

    Aby komunistická strana udržela kádry jakžtakž na uzdě a motivované, nabízí jim celou řadu výhod požitků, které nejsou stanoveny v zákoně, a přimhouří oko nad početnými případy korupce. Neomezená moc funkcionářů se ale čím dál víc vymyká kontrole a s růstem internetu a sociálních médií se o všem dozvídají i rozhněvaní občané.

    Jeden čínský novinář nedávno zveřejnil na Sina Weibo (čínský Twitter) článek pojednávající o čínských funkcionářích a částkách, které zpronevěřili, stejně jako majetek, kterým disponují. O těchto skutečnostech se ví pouze díky tomu, že tito jednotlivci byli chyceni, a to jen díky tomu, že jejich političtí rivalové zrovna získali převahu.
    • Komunistický Uhelný baron - zloděj.

      Chao Pcheng-ťün byl stranickým bossem úřadu pro pozemky a přírodní zdroje v menším městečku Pchu v provincii Šan-si. Tato provincie je známá pro velké zásoby uhlí. Chao svého postu využíval k řízení uhelných dolů, jako by mu patřily. K nelegálním nákupům používal veřejné prostředky a přijímal úplatky od podnikatelů v uhelném průmyslu za to, že rozšiřoval těžební plochu do obytných oblastí a tím zvyšoval bezohledným podnikatelům ziskovost.

      Za dobu, co byl ve své pozici, si Chao přišel svými nečistými praktikami na téměř 800 milionů jüanů (asi 2,4 miliardy Kč). Podle zpravodajství Sina také vlastnil 35 nemovitostí po celé zemi. I když působil na nízké úrovni, jeho korupční praktiky předčily mnohé nad ním
  • O zločinech komunistické číny budeme znovu hovořit zase zítra.
    Volte Petra Cibulku. www. cibulka. net. ten jediný ví že čeští komunističtí zločinci a vlastizrádci v žoldu Kremlu jako je zdejší hrdina BTW Pitkin patří do vězení.
    • zločiny jsou nám u zadele...
      • Pak podporuješ zločince a jsi gauner. Naštěstí jsou tu i slušní lidé kteří ke zločinům
        komunistické číny lhostejní nejsou

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
Novější Starší