Přejít na výpis diskuzí
Zoufalství uprostřed pekla: Proč armády riskují kvůli záchraně byť jen jednoho vojáka
21.8.2016
599 příspěvků
-
Lidé se shodují, "Rusové rabovali, znásilňovali a také vraždili." Takto mnozí pamětníci na jižní Moravě vzpomínají na "osvobození" Rudou armádou na jaře 1945.
Slova pana Opluštila potvrzuje i zakladatel Strany soukromníků České republiky Rudolf Baránek z Poštorné, která je nyní součástí Břeclavi. Ten v rozhovoru pro Parlamentní listy uvedl, že v sousedním domě se před koncem války usídlil štáb německé jednotky, jehož důstojníci se chovali slušně. Místním pak, když ustupovali, na rozloučenou řekli, „nás nenávidíte, ale uvidíte, co přijde po nás.“ A poštorenští opravdu viděli. „Když přišli Rusové do Poštorné, znásilnili několik žen, kradli budíky a jízdní kola, prostě Hotentoti…Němci, kteří byli navýsost inteligentní, byli v mnoha svých činech prasata, pak přišli mužici, jež s inteligencí neměli nic společného, a chovali se do jisté míry stejně,“ řekl pan Baránek, který, jak sám přiznal, je silně protirusky orientovaný, což se mu nelze divit.
Další příběh na iDNES se rovněž zabývá svědectvím o řádění vojáků Rudé armády a odehrál se v dubnu 1945 v Kaprálově mlýně v údolí Říčky asi deset kilometrů od Brna. Zaznamenali jej dokumentaristé sdružení Post Bellum. Ruští vojáci se ožrali, jak zákon káže, znásilňovali ženy a ukradli, co mohli. Jejich totální opilosti využili Němci a z kulometů jich postříleli na dvě stě. Tyto ztráty byly naprosto zbytečné, a takové události kromě jiných jsou rovněž příčinou toho, že vojáků Rudé armády padlo zbytečně moc v mnoha případech jejich vlastní vinou. -
Rusko se svým gigantickým přírodním bohatstvím je na tom hůře než mnohé ekonomiky rozvojových zemí..
Vládnoucí elity rozkrádají státní finance i v době, kdy je ruská ekonomika doslova a do písmene mrtvá ( nulové investice, nulový export, stagnující i tak skromná průmyslová výroba, drastický odliv kapitálu ze země, ruské ministerstvo hospodářství pro rok 013 přepokládá hospodářský růst ve výši 1.3%, přičemž ani zvýšené ceny ropy a plynu, ani zvýšená spotřeba domácností ruské ekonomice již nepomáhají – Putin slíbil svůj předvolební slib, a zvýšil státním zaměstnancům, kteří tvoří 30% práceschopného obyvatelstva, platy, avšak produktivita ruského dělníka se rovná jen 45% produktivity dělníka z EU ).
Autoritářství Putina korupci podporuje, korupčníci i zkorumpovaní se spoléhají na despotický státní aparát.
Neoblíbenost Putina roste, tradičně ve velkých městech, zejména v Moskvě , kde proputinovský starosta málem neprošel, a v Petrohradu. -
Nedávno v rozhovoru pro Magazín Víkend MF DNES uvedl fotbalista Jan Koller, který hrál mimo jiné za ruskou Samaru, řekl, že v tomto městě na březích Volhy stojí sto metrů od luxusního hotelu Hilton chatrče bez elektřiny, ve kterých lidé jedí psi. Čili výjev bližší spíše třetímu světu než vyspělé Evropě.
A nejhorší je, že za sto let se v Rusku prakticky nic nezměnilo. Bývalý prvorepublikový politik Rudolf Beran navštívil tuto zemi začátkem 20. století. Města v okolí Volhy včetně Samary popsal takto: „Z přístavu vede ulice do centra města, po které jezdí tramvaj a stojí na ni krásné výstavné kupecké domy. Stačí však sejít do bočních ulic a člověk je v jiném světě, plném bídy a nuzných chatrčí.“ -
Turkmenistán se obrátil ke Gazpromu zády a podbízí se západním firmám, Kyrgyzstán znovuotevřel vojenskou základnu Manas pro US armádu, Uzbekistán se odmítl zapojit do vytvoření SNS sil rychlého nasazení …
Rusko jim nemá co nabídnout, prosazuje se jen armádou, ropou a plynem -
-
táhni havloidní mrdko,smrdíš fetem a hubu máš celou od hooven
-
-
S největší pravděpodobností byl elitní estonský policista Eston Kohver odvlečen do Ruska proto, že věděl o spojení tamní tajné služby FSB s kriminálními gangy. Rozhodně je to další důkaz porušování mezinárodního práva ze strany.
Eston Kohver byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen soudem v Pskově k patnácti letům vězení. Vyšetřování dokázalo, že měl mít schůzku se svým ruským informátorem na estonském území, a ruskou hranici v žádném případě nepřekročil. Naopak stopy po plynových granátech použitých ruskými agenty na místě setkání potvrzují, že byl do Ruska unesen.
Vypadá to tak, že věděl o spojení s ruskou tajnou službou FSB a ruskými pašeráckými gangy. A proto musel být umlčen. Zpravodajské hry sice mají svá poněkud drsnější pravidla, ale tohle je i z hlediska mezinárodního práva hodně za hranou. Tento elitní policista měl na starosti boj s nejhorší formou kriminality s nájemnými zabijáky, zločinci nejhrubšího zrna. Působil na estonském území a nebyl to špion. Proč tedy Rusům vadí to, že se Estonsko snaží potírat mafie? Logicky se nabízí zdůvodnění, že organizovaný zločin je v Rusku se státem úzce spojen. Důkazů o tom už bylo podáno dost, viz kauza právníka Sergeje Magnitského, a jaksi není zájem na odhalení těchto praktik. Tohle je tedy normální únos estonského občana do Ruska. Kreml opět dokázal, že gangsterské metody, nerespektování mezinárodního práva a přepadávání cizích států jsou mu vlastní. -
Je fakt, že režim generála Franca byl autoritativní, nicméně nebyl tak strašný, jako například komunistické diktatury v padesátých letech v sovětském východním bloku. Španělsko tehdy například umožňovalo svým obyvatelům svobodné cestování, komunisté nikoliv. Úsměvně působí vyprávění pamětníků z caudillovy éry, že na zakázané filmy se museli jezdit dívat do Francie.
Asi nejpřesněji to vystihl britský premiér Winston Churchill, který řekl, že Francův režim sice není podle jeho gusta, ale pořád lepší než Stalinova rudá hrůzovláda v bolševickém Rusku. V každém případě je úspěch národního a konzervativního povstání příkladem, že s levičáckými násilníky se musí jednat tvrdě, a pak nastane klid. -
Blogy bývalého dopravního policisty Stanislava Humla většinou nečtu, protože to považuji za ztrátu stejně jako reakce na ně. Nicméně, jeho výmysly o údajném útisku ruské menšiny v Litvě, Lotyšsku a Estonsku nemůžu nechat bez povšimnutí. Jeho výhružný styl vůči Pobalťanům, připomíná rétoriku nacistů, kteří neustále krmili svět výmysly o českém teroru vůči zdejším Němcům s cílem vyvolat válku a zmocnit se Sudet.
Rusům v Pobaltí nikdo neubližuje, problém je v tom, že si nemohou zvyknout na to, že podobně jako kdysi Němci v Protektorátu Čechy a Morava, tak i oni už nejsou panskou rasou, která může beztrestně terorizovat Litevce, Lotyše a Estonce.
Jistý americký publicista popisoval situaci na hlavní poště v estonském hlavním městě Tallinu ještě v roce 1987! Nějaký Estonec promluvil na ruského úředníka estonsky, načež dostal vynadáno, ať mluví jako člověk, tedy rusky. Podotýkám, že i za protektorátu mluvili Pražané na hlavní poště v Jindřišské ulici česky a nikoliv německy.
Rusové se v komunistické éře totiž vůči Litevcům Lotyšům a Estoncům dopustili v Pobaltí genocidy. Jejím důkazem jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%.
Nelze se tedy divit opatrnosti Pobalťanů vůči ruské menšině. Pan Huml ale opravdu lže, když napsal, že v Narvě patří 93 % tamních obyvatel ruské národnosti k neobčanům, kteří nemají volební právo. To jednoduše není pravdou, protože ne všichni Rusové v Estonsku stejně jako v sousedním Lotyšsku patří k tzv. neobčanům. -
-
Rusové v Pobaltí mají zaručena standardní menšinová práva obyvklé i v jiných zemích. Je také třeba rozlišovat mezi Rusy a jejich potomky, kteří tam žili do roku 1940 a těmi, kteří se tam přistěhovali za ruské komunistické okupace v letech 1940 - 91. Ti první dostali tamní státní občanství bez problémů, ti druzí je dostávají postupně po splnění zákonem stanovených podmínek, které se od těch českých moc neliší, tedy se například vyžadují složení zkoušky ze státního jazyka a slibu věrnosti příslušné pobaltské republice. Právě problematiku státního občanství muselo Pobaltí upravit tak, aby bylo kompaktibilní s právem Evropské unie, což se stalo.
V Pobaltí existují ruské školy, ruská média, ruské kulturní instituce a rusky nikdo mluvit nezakazuje. V hlavním lotyšském městě Rize jsem viděl na stáncích více novin v ruštině než v lotyštině. V Litvě jsem s lidmi normálně mluvil rusky a tamní policie mě za to opravdu nezatkla. Zákaz ruštiny tady fakt neexistuje. Čili pan Huml si zase něco, i když s odkazem na wikipedii, vymyslel.
Všechno má své příčiny a následky. Podívejme se tedy na to, kde jsou kořeny pobaltské opatrnosti před Ruskem. Chtělo by se s klasikem říci, jak prosté milý Watsone, On každý normální človek se má před násilníky na pozoru.
Výsledkem roční ruské okupace Litvy, Lotyšska a Estonska v letech 1940-41 bylo ruskými komunisty 170 tisíc zavražděných lidí, a také prudký pokles průmyslové výroby i zemědělské produkce. Pobalťanům se za ruské nadvlády razantně snížila životní úroveň, obchody dříve plné zboží začaly být prázdné a objevily se pro socialismus typické fronty. I když za nedostatek zboží v Pobaltí mohly i komunistické špičky z jiných míst Sovětského svazu, které zde skupovaly to, co u nich doma kvůli předchozí komunistické devastaci už nebylo k dostání. -
-
Rudí zločinci tak v první dny války brutálně pozabíjeli na tisíce Pobalťanů. Násilí zmíněné z Litvy se nevyhnulo ani zbývajícím pobaltským státům Lotyšsku a Estonsku.
Nelze se tedy divit, Litevcům, Lotyšům a Estoncům, že nechtěli být součástí SSSR a v lidových referendech na jaře roku 1991 se rozhodli pro nezávislost. V Litvě z 84,7% registrovaných voličů jich 90,47% hlasovalo pro nezávislost. V Lotyšsku z 84,7% voličů jich bylo pro samostatnost 73,7%., v Estonsku z 82,9% 77,8%. Poté získaly všechny tři pobaltské republiky nezávislost.
Pan Huml byl kdysi členem komunistické strany a komunisté toho mají s nacisty hodně společného, což je historicky doložitelný fakt. Jeho evidentní lži o útisku Rusů v Pobaltí totiž připomínají nacistickou propagandu vůči Československu o údajném brutálním českém útisku zdejší německé menšiny. Současné vedení v Kremlu podporované lidmi jako pan Huml používá tuto rétoriku Adolfa HItlera s cílem vyvolat v Pobaltí teror vůči domácímu obyvatelstvu, stejný jakým se na podzim roku 1938 předvedli němečtí nacisté vůči Čechům v Sudetech. Tehdy nás bohužel spojenci zradili. Nyní dalo NATO Pobaltí záruku, že je před případným násilím zelených mužíků podle krymského scénáře ochrání. A to je dobře.
-
-
-
Podrabinek zkritizoval Putina za rehabilitaci Stalina a natírání „zločineckého, falešného a ostudného“ SU na růžovo, načež mu Putinovo nacionalisticky fanatické mládežnické hnutí Naši vyhlásilo válku, a začalo jej nevybíravě zastrašovat a obtěžovat ( stanováíní před domem „nepřítele“ je jeho běžná taktika na vyvedení „nepřítele“ z míry, učinilo to již za skandálu s Litviněnkem, kdy takto obtěžovalo UK velvyslance - své stanové městečko před jeho rezidencí vyklidilo až poté, co si tento stěžoval na ruském zamini) …
Podrabinek dostával výhružky smrti, t