Každý ví, že arabské teroristy vyzbrojovaly a cvičily USA. Malinko se to otočilo proti nim. *3*

Rudými ideology dlouhodobě budovaná lež se hroutí jak domeček z karet. Julius Fučík byl všechno možné, jen ne hrdinou protinacistického odboje. Průměrný novinář, lhář, rudý ideolog rádoby odbojář a nakonec zbabělec a zrádce. Když měl bojovat, nebojoval, a kvůli němu gestapo zatklo další lidi. Důkazů je proti němu víc než dost.

Kniha Ve znamení Temna s podtitulkem Sovětská špionážní a podvratná činnost proti Československu v letech 1918 – 1969 od autorů Františka Augusta a Jana Beneše přesvědčivě dokládá Fučíkovu zradu. Pan August byl významným špionem komunistického Československa, který později utekl na Západ i s mnoha cennými informacemi. On ví dobře, co říká.

Spolupráci Julia Fučíka s gestapem potvrdili nezávisle na sobě při výsleších u čs. policejních vyšetřovatelů dva agenti Gestapa Johan Siebert a Rudolf Nachtmann. „Spolupracoval s komisařem Gestapa Josefem Boehmem a zrazoval své přátele z komunistického odboje a intelektuálních kruhů,“ vypověděl

Židé, šťastně přežili holocaust a vrátili se v květnu 1945 z koncentráků do Prahy. Jenomže happy end se nekonal. Neměli totiž kde bydlet, protože v jejich domě jsou Rusové, kterým ho daroval prezident Beneš. To je de facto legalizace nacistického bezpráví a arizace židovského majetku. Nejhorší je, že Rusům to nevadí. Na tento fakt upozornil redaktor České televize David Vondráček v pořadu Reportéři ČT.

Od našich komunistů nemůžeme nikdy čekat nic dobrého. Je směšné, že jejich šéf Vojtěch Filip, kterého někteří znají jako Falmera, se rozčiluje nad průjezdem americké vojenské kolony, která se vrací z cvičení v Pobaltí. Přitom on jako správný soudruh opakovaně schvaloval ruskou komunistickou okupaci v roce 1968 s mrtvými a raněnými.

Přesun americké armády po vlastní ose přes Českou republiku není žádnou novinkou, v minulosti to už tady bylo mnohokrát. A docela se mně líbí řev, který kvůli tomu spustila rudá skvadra. Tak soudruh Filip a spol. se vztekají nad tím, že prý americký konvoj zničí silnice a kdo to prý zaplatí. Ale ať vzteky třeba puknou!

Člověk také neví, jestli se má smát nebo brečet. Kde byly tyto normalizační kádry v roce 1968, když k nám na příkaz Kremlu dorazili braťja zachvatčiky, jak zpívá Karel Kryl. Tato bolševická sebranka u nás střílela do dětí, zavraždila jen v prvním roce okupace přes sto lidí, ničila památky včetně Národního muzea a způsobila miliardové škody.

Na Ruského Teplouše semjona BTW který podvádí s bodováním seeerte.
Pokud se ten komunistický čůůůrák nezklidní tak bude zklidněn plynem. *14*

Ještě hůře se chovali Rusové v Polsku. O tom se rovněž zmiňuje Feierabend a především také vynikající britský historik Norman Davies v díle Polsko s podtitulem Dějiny národa ve středu Evropy. To, že ruští komunisté měli se zaváděním komunismu u našeho severního souseda velké problémy, přiznal sám Stalin. „Je to jako osedlat krávu,“ řekl.

Rusové v Polsku od roku 1944 někdy rovnou vraždili, jindy zatýkali vojáky Zemské armády (Armia Krajowa), které pak deportovali do Ruska, kde tyto hrdiny polského protinacistického odboje soudili ve vykonstruovaných procesech za kolaboraci s Hitlerem, a zavírali na mnoho let do sibiřských lágrů.

Polsko bylo moskevskou rudou říši ruinováno též hospodářsky. Tak jako ostatní východoevropské země nesmělo přijmout Marshallův plán hospodářské obnovy a naopak musela tato válkou těžce zničena země dodávat sovětskému Rusku v letech 1946 – 1950 třináct milionů tun uhlí ročně za cenu jednoho dolarů a třiceti centů za tunu, což byla šestina světové ceny! To by nás nemělo překvapit, protože mám podobnou zkušenost s dodávkami uranu svým východním porobitelům. Ostatně Kreml se nechal výhodně živit celou východní Evropou, tak, jak to okupanti dělají.

V plejádě ruských válečných násilností začneme v Afghánistánu. Ruská komunistická armáda se tam po vpádu v roce 1979 dopustila mnoha válečných zločinů. Bývalí ruští vojáci sami přiznávají, že v Afghánistánu se svými nepřáteli nijak nemazlili. Tak poru­čík Igor Kotov, který v osmdesátých letech válčil ve východním Afghá­nistánu, prohlásil zcela otevřeně: „Za­jatce jsme nelitovali, často jsme je mučili.“ Ten také přiznal, že Rusové běžně zabíjeli zajatce tak, že je shazovali z vrtulníků z velkých výšek. Hodně se o zločinech ruské armády v Afghánistánu píše v Černé knize komunismu.

Ruští vojáci postupovali vždy stejně. Nejdřív hodili do vesnického domu granát a pak pro jistotu ještě postříleli všechny přítomné muže. To, jestli patřili k protikomunistickým bojovníkům nebo se jednalo o civilisty, samozřejmě nezjišťovali. Asi k nejhoršímu masakru došlo 20. prosince 1980, kdy byla zničena městečko Tarinkot u Kandaháru. Sověti tam během jediného dne povraždili na tři tisíce lidí včetně žen a dětí. To bylo daleko víc obětí než v Američanům tolik předhazovaném vietnamském My – lai. Je jasné, že ruské komunistické běsnění v Afghánistánu bylo hlavní příčinou vzniku fanatického muslimského Talibanu a rovněž radikála Usáma bin Ladina, zakladatele teroristické al-Káidy. Kdyby Rusové nechali Afghánistán na pokoji, Taliban by neexistoval. Rusové jsou tedy v případě Afghánistánu hlavní příčinou islámského terorismu.

Častým evergreenem různých rádoby milovníků spravedlnosti jsou rovněž indiánské války v Americe. Jenom připomínám, že ve stejné době, kdy ve Spojených státech amerických válčili bílí s Indiány, tedy v první polovině 19. století, zahájily ruské armádní sbory dobývání Kavkazu. Nakonec obrovské přesile - půlmilionové carské armádě – tamní horské kmeny podlehly. Tato brutální invaze si vyžádala 8 milionů mrtvých Kavkazanů (Toto číslo je uvedeno v knize Dějiny Ruska, str. 237, nakladatelství LN, Praha 1995), tedy daleko víc než zahynulo Indiánů v severní Americe.

Co myslíte, pošleme jim to nebo na něj sereem?

Teplouš Semjon Gayínek se původně jmenoval teplouš Kosťa Smith, ale to znělo moc drsně americky, tak se přejmenoval, páč ho nechtěli za příslušníka SNB!!!


JO JO ČTVERÁK SEM !!!

Už mně unavuje současná ubohost Hradu, kdy pan Jiří Ovčáček nemůže najit článek Ferdinanda Peroutky Hitler je přece gentleman. Nemá šanci, protože tento novinářský mistr jednoduše nic takového nenapsal. Prezident Miloš Zeman lhal, avšak jako mravní ztroskotanec si to nechce přiznat, a tak jeho poskoci sáhli k vytahování špíny. Chci jenom dodat, že komunističtí literáti obdivovali v té době daleko horší zrůdu, kterou byl bolševik Stalin.

Žurnalista Ferdinand Peroutka napsal v roce 1939 to, co napsal. V září téhož roku po vpádu Němců a Sovětů do Polska skončil v koncentračním táboře a zůstal v něm až dokonce války v květnu 1945. To byla tedy dost divná odměna za údajnou kolaboraci. Pravdou také je, že Peroutka veřejně odmítl nabídku státního ministra pro Čechy a Moravu Karl Hermanna Franka, který mu výměnou za svobodu chtěl svěřit post šéfredaktora protektorátní Přítomnosti. Raději zůstal v koncentráku.

Jeho první manželka Marie Bienenfeldová, kterou si vzal v roce 1919, byla Židovka, mezi Židy měl Peroutka spoustu přátel. Těžko tedy mohl být antisemitou. Kdo to o něm tvrdí, je lhář! Navíc psal ony sporné statě ještě před tím, než začala II. světová válka a holocaust. Hitler sice byl diktátorem, ale v té době ho okolí považovalo za autoritativního vůdce stejné úrovně, na jaké byli třeba Miklós Horthy nebo Francisco Franco.
Naopak komunistický zločinec a masový vrah Josef Stalin měl v roce 1939 na svědomí miliony lidských životů. A přesto tohoto netvora velebili podřadní komunističtí literáti v čele s Juliem Fučíkem, který se rozplýval nad úžasným životem v bolševickém ráji – Sovětském svazu. To, že tam už dříve minimálně deset milionů lidí zemřelo hladem, další miliony byly v gulazích a vražděni, mu jaksi nevadilo. Otevřeně tak kolaboroval s režimem, který byl v té době horší než nacistický.