Švédsko přijalo 160 tisíc migrantů z nichž si 5 tisíc našlo práci !!!!

Pryč s tímhle morem parazitujících kobylek !

Semjon Gayínek je teplouš, to je vizitka, fuj!!!


PCHE !!!

Disident Michas Kukobaka tvrdí, že Rusko opět obdivuje komunistický režim a velebí Stalina. Tento Bělorus odsoudil okupaci Československa v roce 1968 a sedmnáct let strávil v sovětských lágrech .

Zajímavý článek o statečném Bělorusovi přinesla dnešní MF DNES v článku Ivety Polochové. Michas Kukobaka vrátil v srpnu 68 vojenské správě armádní knížku s tím, že nechce být spolupachatelem zločinu. Je to mimořádně statečný člověk, kterého nezlomily ani psychušky, což byly blázince, kde si personál dělal s pacienty, co chtěl a obrany proti nim nebylo. Já si nesmírně vážím lidí jako je on, kteří obětovali vlastní život v boji se zlem. To se samozřejmě týká i Rusů, kteří veřejně protestovali proti hanebné okupaci naší vlasti a svým způsobem si zachovali svobodu uprostřed otroctví. Ti všichni projevili obrovské hrdinství v boji se zlem a za to jim patří dík. Je dobré si tyto neblahé události připomínat.

Náš přední ukrajinista a historik Ústavu pro studium totalitních režimů David Svoboda v rozhovoru pro lidovky.cz velmi přesně vystihl, že problém dočasného obyvatele Pražského hradu je v jeho technokracii bez humanitního vzdělání. Jaksi nechápe, že nelze vytrhávat jednotlivé citáty z kontextu, a navíc je ještě přisuzovat jiným lidem.

Pro pochopení složité ukrajinské historie a vztahů Ukrajinců s Poláky, Litevci a Rusy atd. je třeba toho znát víc než pouhý citát. Je nutné porozumět protipolskému povstání ukrajinského hejtmana Bohdana Chmelnického z poloviny 17. století, je potřeba znát rusifikační útlak Ukrajiny po polovině 19. století, který vyvrcholil roku 1876 carským zákazem používání ukrajinského jazyka. Nelze zapomínat ani na miliony mrtvých Ukrajinců za hladomorů na počátku třicátých let minulého století, který vyprovokovalo ruské komunistické vedení v Moskvě, na obranu proti polonizaci atd. Stepan Bandera jistě nebyl ukázkovým čítankovým hrdinou, ale bez pochopení složitých staletých dějů nelze vynášet soudy nad ukrajinskou historii.

Bylo úsměvné sledovat příznivce Miloše Zemana, jak s fanatickou nenávistí volají po „krvi“ majitele penzionu Modřín, který jemu a jeho doprovodu odmítl rezervovat místo v restauraci. Porušení zákona však nastalo v nekuřácké restauraci Poštovna na Sněžce, kde její majitel dovolil panu Zemanovi „výjimečně“ si zakouřit.

Zákon praví jasně, majitel musí u vchodu výrazně označit restauraci, jestli je nekuřácká nebo kuřácká. Já sám si v hospůdce zapálím, ale když jsem byl nedávno v Irsku, respektoval jsem, že tamní zákon kouření v restauracích a pubech zakazuje. Můj kamarád má v Brně útulné bistro, kde nesmí kouřit a tak, ti, co si svoji nikotinovou vášeň neumí odříct, chodí ven včetně mě. S tím jsem srozuměn.

Zemanovi příznivci mají plná ústa toho, že všichni lidé mají stejná práva. V tom případě tedy až dorazíme na nejvyšší horu Krkonoš, tak si v Poštovně vytáhneme cigaretu a zapálíme si, jsme si přece s Milošem Zemanem všichni rovni. Pokud majiteli Poštovny nevadí kouření, tak ať změní svůj podnik v kuřácký, pokud ano, tak ať striktně trvá na tom, že uvnitř nikdo kouřit nebude. Jestliže je restaurace nekuřácká, ale jednomu z hostů bylo kouření dovoleno, je to porušení zákona.

Pan Zeman, který se tak rád ohání zájmy prostého lidu, dal ve skutečnosti najevo, že někteří z nás jsou si rovnější. Vysmál se svým hloupým voličům, kteří si myslí, že nyní jim začnou pečení holubi lítat sami do úst. Ve skutečnosti jim vzkázal, děkuji vám „lůzo“ za hlasy, ale teď Vám ukáži, kdo je pán. A co je nejhorší, veřejně pohrdl právem ve stylu, já jsem Miloš Zeman a pro mě zákony neplatí. Nejde o jednu vykouřenou cigaretu, ale o veřejnou aroganci vůči právním předpisům.

Současnou generaci Putinových mladých novinářů nazvala zbabělými Putinovými klauny, Politkovská napsala : “ Novináři musí být servilně oddaní Putinovi, jinak jim hrozí kulka, jed, či politický proces s následným vězením či psychiatrií - Brežněvovu éru lze charakterizovat jako cynickou demenci, pro Jelcinovu éru bylo typické velkorysé rozkrádání státního majetku, zatímco za Putina žijeme ve zbabělosti „ ...

Na tiskové konferenci ve Vídni v 12/05, zorganizované nevládní organizací Reportéři bez hranic, 10 měsíců před svým zavražděním, prohlásila : “ Vyhrožují mi každý den, nemohu říci, že se nebojím, mám strach, lidé někdy platí svými životy za to, že říkají pravdu, ale mám zodpovědnost za své informátory, kteří mi věří, a kteří jsou ještě ve větším ohrožení života

Simona Křenková = krásná mladá starej teplouš Semjon Gayínek!!!

Hodně důkazů potvrzuje, že Rusové po vzoru hitlerovského Německa vyhrožují násilím a terorem pobaltským republikám, jejich terčem je hlavně Lotyšsko. Jedná se o stejný scénář, jaký použili nacisté v našich pohraničních Sudetech.

Bývalý soudruh KGB Vladimír Putin se evidentně zhlédl v německém vůdci Adolfu Hitlerovi. Jejich postup je stejný jako přes kopírák. Oba dva zneužívají národnostní menšiny vůči místním vládám. Nejdříve následují jakoby starost a obavy, pak lživé obviňování z jejich útlaku, později vyvolání nepokojů a nakonec přímá agrese. K té v našem případě nedošlo jenom proto, že Československo tehdy na podzim roku 1938 přijalo potupnou Mnichovskou dohodu, která mu nařizovala odstoupení pohraničních oblastí s více než padesátiprocentním podílem německého obyvatelstva.

Slovní útoky nacistů brzy přerostly v provokace vůči Československu. I tady Rusové své německé vzory pilně následují a v nedávné době se dopustili několika drzých vyzývavostí vůči pobaltským republikám. Mezi ně patří únos estonského policisty Estona Kohvera z estonského území a nezákonné zadržení litevské rybářské lodi Juros Vilkas (Mořský vlk) v mezinárodních vodách ruskou pohraniční stráží. To jsou ovšem jen dva příklady zločineckých praktik Moskvy a hrubého porušení mezinárodního práva

V roce 1956 napadli Rusové Maďarsko, kde pomocí brutálního násilí svrhli zákonnou vládu. V roce 1979 pak za Brežněvovy éry vpadli do Afghánistánu, kde se zbavili nepohodlného prezidenta a dosadili svoji loutku. Při této agresi zahynulo během následujících deseti let na milion lidí. Dále nesmíme zapomínat na ruskou podporu tzv. národněosvobozeneckých hnutí v Asii a Africe, ve skutečnosti se ovšem jednalo vrahy a teroristy. Dokazuje to i příklad alžírské tzv. Fronty národního osvobození, francouzsky Front de Liberation Nationale (FLN), kterou slušní Francouzi právem pokládali a pokládají za zločineckou organizaci. FLN údajně v padesátých a šedesátých letech minulého století zápasila za svobodné Alžírsko zbavené francouzské vlády. Její boj se však rovnal masovému vraždění francouzských civilistů bez rozdílu věku a pohlaví žijících v Alžírsku a také Alžířanů, kteří ji odmítali.

V srpnu 1955 hrdlořezové z FLN v Ain-Abid u Constantine doslova rozsekali na kusy 37 Evropanů, z toho deset dětí mladších patnácti let. Muži měli useknuté ruce a nohy, děti roztříštěné hlavy a vyhřezlé mozky, ženy rozpáraná břicha a vyvrhnutá střeva. Jedna běloška měla rozříznutou dělohu, do níž vrahové nacpali její pětidenní rozřezané novorozeně. To bylo horší jak řádění SS za II. světové války, ovšem komunistům a jejich stoupencům nevadí. A dokonce tyhle zločince obdivují.

Nicméně pro komunisty jsou jakékoliv zločiny legitimní, pokud slouží jejich zvrhlým cílům a tak se Vojtěchu Filipovi nelze tolik divit. Jenomže tolerování lháře na vysokém postu v Parlamentu, který podle tvrzení některých obyvatel Českých Budějovic, kde žije, udával jako podnikový právník Sfinxu StB lidi za tři stovky měsíčně, rozumné není.

U soudruha předsedy KSČM už nemůže nic překvapit, nicméně tato zcela drzá lež je hodně za hranicí. Je smutné, že někoho takového si naši poslanci zvolili za místopředsedu Poslanecké sněmovny.

V jednom rozhovoru pro Parlamentní listy šéf českých komunistů Vojtěch Filip prohlásil, že SSSR nikdy nikoho vojensky nenapadl. To, že náš vrchní soudruh je usvědčeným lhářem, je známou věcí. Už dříve mu redaktoři MF DNES dokázali, že jeho řečí o tom, že za komunistické vlády u nás nebyl nedostatek toaletního papíru, jsou pouhými výmysly a doložili to zprávou ze zasedání předsednictva ÚV KSČ, které se tímto problémem zabývalo.

Nyní si ovšem dovolil dost. To, co řekl, je tak nehorázným výmyslem, za který by měl být citelně potrestán. Kdyby někdo řekl, že hitlerovské Německo nikdy nikoho vojensky nenapadlo, ale bylo vyprovokováno k válečným akcím, asi by si vykoledoval přesun do psychiatrické léčebny. A soudruh Filip v podstatě řekl něco hodně podobného.

Komunistické Rusko (SSSR vznikl až v roce 1922) hned zkraje své existence začalo válku proti pobaltským republikám a Polsku, v tomto případě však nakonec bylo v roce 1920 chvála Bohu poraženo. Dále vojensky napadlo Ukrajinu, Gruzii a některé země ve střední Asii, které násilím opět připojilo ke své říši. Sovětský svaz v září 1939 jako spojenec hitlerovského Německa společně s ním napadl Polsko bez vyhlášení války. O něco později rovněž bez řádného vypovězení nepřátelství vojensky přepadl Finsko. To, že v obou případech navíc hrubě porušil mezinárodní právo, je jasné.