Na krutost bolševiků vzpomíná i Litevka Malvina Pranaitieneová. „Rodiny roztrhali od sebe, děti byly odvedeny od rodičů. Spolu s dalšími ženami jsem cestovala v přecpaném dobytčáku, kde bylo pouze jedno vědro na tělesnou potřebu, pitná voda žádná. K jídlu jsme nedostávaly nic.“ Jako cesta do Osvětimi, že.

Nakonec je po začátku války odvedli z vlaku a zavřeli do nějakého lágru, kde ležely na betonové podlaze zesláblé bez jídla a nakonec se nemohly ani hýbat. Nelze se tedy divit, že ony ženy 29. června uvítaly německé vojáky jako osvoboditele. Nutno říct, že Němci -vojáci Wehrmachtu se k nim zachovali lidsky, dali jim najíst a nechali je prohlédnout a ošetřit lékařem.

Důkazem genocidní likvidace Pobalťanů jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%. Rusové se v Pobaltí dopustili zločinů systematického vyhlazování místních obyvatel.

Podíl USA a západních spojenců na porážce nacismu nebyl jen o vylodění v Normandii v roce 1944, ale také o významné vojenské pomoci Sovětskému svazu v letech 1941 – 1945, kterou ocenil i maršál Žukov.

Američané poslali do zemí válčících s hitlerovským Německem a jeho satelity materiál za desítky miliard dolarů. Západní spojenci také už od roku 1942 masovými nálety bombardovaly Německo, které muselo v protivzdušné obraně soustředit na 1,5 milionů vojáků a většinu svých letadel. Tyto síly jim pak chyběly na východní frontě. I díky tomu byl poměr mezi sovětskými a německými letadly v roce 1944 20 tisíc ku dvěma tisícům ve prospěch Rudé armády.

Američané se do přímého boje se silami Osy dostali už 8. listopadu 1942, kdy se vylodili v severní Africe v rámci operace Torch. O rok později v květnu pak před nimi, Brity a Francouzi kapitulovalo v Tunisku na 300 tisíc německých a italských vojáků, čili skoro stejný počet jako padl do zajetí u Stalingradu. Západní spojenci pak pokračovali v bojích s nacistickými vojsky v Itálii

Asi nejvýznamnějším příspěvkem Američanů k porážce Německa byla jejich pomoc, kterou dostalo i Stalinovo Rusko, tehdy Sovětský svaz. Podívejme se třeba do pamětí maršála Georgije Konstantinoviče Žukova, jeho slova jsou jasná: „Dnes se říká, že nám Spojenci nikdy nepomohli. Ale sotva lze popřít, že nám Američané dodávali obrovské množství materiálu, bez něhož bychom nemohli formovat naše zálohy, ba ani pokračovat ve válce. Dostali jsme 350 000 aut, a jakých aut! Chyběly nám výbušniny, střelný prach, neměli jsme ani čím plnit patrony do pušek. Američané nás opravdu dostali z nouze.“

Na jednu stranu se sovětští bolševici oháněli humanitou a lidskostí, jenomže v SSSR došlo k masovému vyvražďování lidí z třídních důvodů a daleko horším zločinům, než kterých se dopustili nacisté. Sovětský vůdce Stalin má na svědomí životy zhruba 20 – 25 milionů nevinných lidí, jak píše v knize Rusko plné křížů bývalý přední sovětský komunista Gorbačovovy éry Alexandr Jakovlev, který důkladně prostudoval i tajné sovětské archivy, takže jeho číslům můžeme věřit. Kromě komunistické Číny se žádná jiná země na světě v dějinách lidstva nedopustila tak otřesné genocidy na vlastním obyvatelstvu

Ruští bolševici během roční okupace Pobaltí deportovali a pozabíjeli statisíce Estonců, Litevců a Lotyšů. Ještě na konci června 1941 oddíly NKVD i Rudé armády vraždily při ústupu civilisty, například 26. června v Panevežysu zmasakrovaly personál nemocnice včetně lékařů a zdravotních sester a rovněž dělníky v místním cukrovaru.

Logickým výsledkem bolševických zločinů bylo mohutné protisovětské povstání v Pobaltí, kterého se jen na Litvě zúčastnilo asi sto tisíc lidí. Většinu území včetně hlavního města Vilniusu a Kaunasu se podařilo litevským vlastencům osvobodit od bolševiků ještě před příchodem německých jednotek.

Sovětský svaz, nástroj ruské komunistické agrese

Sovětský svaz byl ve skutečnosti zemí, kde Rusové vládli a zotročovali ostatní obyvatelstvo, které navíc uvrhli do chudoby. Jak se trefně říkalo, Se Sovětským svazem přišla bída na zem.

Jako jeden z prvních dekretů vydali ruští bolševici Deklaraci práv národů Ruska, což byl kolosální podvod, protože SSSR, který sloužil ve skutečnosti jako nástroj rusifikace, byl také žalářem národů a koloniální mocností, ve které Rusové utiskovali neruské národy a ty jakmile mohly, daly ruským bolševickým násilníkům rázné sbohem, nejdůrazněji pak Pobalťané.

Již ve dvacátých letech minulého století Rusové násilím obsadili Kavkaz a zlikvidovali tamní nezávislé státy včetně Gruzie, dále pak dobyli i tehdy samostatné středoasijské země. Ruské komunistické agrese dále pokračovaly. A tak Sovětský svaz v roce 1940 okupoval Pobaltí a ruští bolševici se v Litvě, Lotyšsku a Estonsku chovali stejně brutálně jako němečtí nacisté v Protektorátu Čechy a Morava.

Vivat burkiny
Vivat Prorok!

*14* *14* *14*

Jsem Ruský komunista a homosexuál. Na Tiscali teploušuju , kradu nicky a podvádíém
s hlasováním.
Jsem komunistický podčlověk a Adolf Hitler dělal dobře že nás házel do plynu i s rodinama.

Jak je u vody s milionem přátel?

Jsem to ale pitcha, viďte. *14*

Tak BTW půjde do basy. Tam si ten homosexuál užije. Vem si ňit aby jsi si zašil natrženou řiť. *1* *1*