Jaké hry bychom nejraději zapomněli, abychom je mohli zažít znovu poprvé?
-
Fallout 1, 2
-
-
Fallout!!! Naprostý souhlas 😉 Ta volnost, dospělost, ta hudba... stále se mi vybavuje i po těch letech.
-
-
valkyria chronicles 4, horizon zero dawn, metro last light, homeworld 1
-
asi žiadnu. väčšinu hier som si užil aj vďaka aktuálnemu rozpoloženiu a životnej etape, v ktorej som ich hral. dnes by som už zrejme tie hry vnímal inak a kto vie, či by mali s aktuálnymi životnými skúsenosťami a poznatkami rovnaký dopad.
ale nebránil by som sa zažiť ešte raz to očarenie svetom baldurs gate, rome total war, alebo ten prvý pocit z doom 3, ktorý bol... iný ako som čakal. prvé kroky s cate archer v no one lives forever, fascinácia otvoreným svetom far cry. za tie roky hry poskytli nepreberné množstvo emócií, ktoré stoja za zapamätanie a človek by ich chcel prežívať zas a znovu.
-
Asi trosku netradicne zvolim rts a to supreme commander. Ve sve dobe dokonala grafika a kvanta jednotek. Co mne ale dostalo ze tam byly opravdove frontove strety kdy postupujciho nepritele v posledni chvili zastavilo nekolik bombarderu poslanych v zoufalstvi jeste pred vytvorenim kompletni letky. To proste bylo naproste wow ( nemyslim world of warcraft)
-
-
A nebo ty momenty v Supreme Commander, kdy hráč projel skoro celou misi a těsně před koncem AI dokázala najít skulinu v hráčově obraně a obrátit celou misi a člověk prohrál.
Prostě neskutečná AI v Supreme Commander!!! Ještě jsem se v žádné jiné RTS tolik nezapotil (nepočítám ty případy, kdy AI podvádí a de facto cheatuje, aby vyrovnala své šance)
-
-
Určitě bych chtěl své poprvé ve Feablu 1. Na tu hru a karma systém nikdy nezapomenu.
-
-
Az na to, ze jsi uz zapomnel i to, jak se to spravne pise.
-
-
No a co ?
-
-
-
Rozhodně Life is Strange 1, protože ždímání emocí už potom nikdy v žádné hře nebylo tak brutálně krásné/smutné.
-
Zaklínač 3 a Death Stranding
-
-
Zaklínač 3... stovka hodin, kterou bych si dal znovu rád. Snad se dočkáme podobně rozmáchlé a inteligentí fantasy i v budoucnu.
-
-
Jednoznacne Dark Souls. Neco tak jineho jsem od te doby (cca 2013 pro me) opravdu nezazil. Ten prvotni zazitek s timto zanrem zapusobi nejspis na kazdeho (at uz dobre ci spatne), nicmene ja doufam, ze se nekdy objevi hra, ktera by ty pocity neznama a udivu ve mne dokazala vyvolat znovu.
Predstavuji si, ze takove velmi rozlehle MMO, kdy kazdy krucek dal znamena krok do mene probadane oblasti se stupnujicim se nebezpecim (neco jako v EVE online), jen vy a vase parta, zadna mapa, zadna guida, nahodna setkani, by mohlo mit neco do sebe.
-
-
Yes
-
-
Takovýhle mindset jsem měl taky, ale nepotřebuju hru zapomenout abych si jí užil znovu. Nedokážu spočítat kolikrát jsem dohrál oba Baldury, Kotory, F.E.A.R, nové Deusy, Breath of the Wild jsem dohrál jenom letos 2X. Některé hry mám zkrátka jako takový "comfort food" a k některým z nich se vracím právě proto, že je znám - mnohdy nazpaměť - nehledě na to, že jsou hráči i žurnalisty považovány za legendy. A pak jsou hry s náhodně generovanou mapou, nebo obsahem od komunity jako Heroes of Might & Magic 3, to je mor...
-
Prvního stalkera a Torment: Tides of Numenera. Rhinin dej mě po dlouhý době celkem příjemne dojal :)