Jasně, ta konzole se mi "líbí" co se HW týče. Kdyby na ní bylo co zajímavého hrát, tak už ji dávno mám. Ale prostě superheroes mě nezajímá a Baldur's Gate 3 nebo Kingdom Come 2 nejsou pro mě hry, kvůli kterým si pořídím konzoli za 10+ tisíc, kromě trošičku lepší grafice. Většina ostatních zajímavých her byla i na PS4 a na zbytek si počkám a zahraju si zpětně na PS6. Aspoň tam bude vidět ten generační skok, který mi u PS5 chybí (necháme-li loadingy stranou). A holt budu muset vydržet a GTA6 si zahraju případně až o půl roku, nebo rok po vydání. 

Hele, tak sorry, ale dávám větší šance tomu, že GTA6 Remaster vyjde dřív než Squadron 42. Tím samozřejmě myslím kompletní Squadron, jak bylo slíbené. Žádné trapné "Episode 1". 

Navíc po vydání EP1 je slíbené do roka vydání EP2 a následně finální EP3. O co se vsadíme, že to tak nebude?! Až jednou možná vyjde EP1, tak budeme dlouhé roky čekat a poslouchat další Robertovi plané sliby o následujích epizodách. 😂

Zajmat te to bude az bude v roce 2028 s nama rukovat taky ke zbrani :) Cviceni te ceka :) Fronte zdar!

30+? Kde jsi ten věk vzal? Odhad?

Tvoje reakce vlastně skvěle potvrzuje, o čem jsem psal – že část lidí úplně ztratila schopnost vidět svět za hranicí svého lcd/OLED panelu (mobilních telefonu, monitorů).

A je zajímavé, že člověk, který prohlašuje, že je mu „Sudán a Gaza u pr*ele“, zároveň cítí potřebu se rozčilovat kvůli mému „blábolu“.

Takže lidské tragédie tě nechávají chladným, ale jeden komentář na internetu tě rozhodí. A možná to i vysvětluje, proč vývoj her trvá tak dlouho – někteří hráči by prostě psychicky nevydrželi delší odklad.

A upřímně, tvoje reakce má silně sociopatické rysy (ne nutně klinicky diagnostikovatelné, ale hodnotově i emočně určitě).

„Je mi úplně u pr*ele celý Súdán nebo Gaza. I kdyby se to tam vymlátilo mezi sebou, nechá mě to chladným."

To již není pouhý cynismus, nebo vyjádření postoje „nechci se o tom bavit“. To je projev naprosté absence empatie, kdy sociopat (resp. člověk s výraznými antisociálními rysy) má tendenci:

- bagatelizovat utrpení druhých,
- převracet morální kontext (z tvého pohledu jsem zejvně „já ten problém“, protože jsem zmínil téma, které ti narušuje komfort),
- vnímat emoce druhých jako slabost a reagovat pohrdavě,
- a být chladně racionální tam, kde by měla být lidskost.

Je docela typické, že takoví lidé jako ty se rozčilují kvůli naprostým banalitám (např. odklad hry), zatímco vůči reálnému utrpení jsou otupělí - ne proto, že by tomu nerozuměli, ale protože je to emocionálně nezajímá.

Tedy jsi minimálně emočně otupělý cynik. A pokud je ten postoj upřímný (ne jen provokace), pak to hraničí se sociopatickým myšlením – neschopností základní empatie vůči lidem mimo vlastní bublinu.

Souhlasím, eskapismus je přirozený. Jen bych rozlišoval mezi únikem a odpojením od reality.

Hry jako relax ano. Ale když se z odkladu stane důvod k hysteriím a svět mimo monitor přestane existovat, už to není útěk, ale ztráta kontaktu s realitou.

A na Ježíška věříš taky? Michodem týdenní pobyt vyjde nevněji na kanárech než týden u nás na horách. To jenom na okraj.

Tak dětský naivní rozdělení útěku od reality jsem naposledy viděl v nějaké pohádce. Nižší třída neuniká z reality pomocí her. Ale pomocí chlastu a mnohdy ještě jiných legrací. Hry to fakt nejsou.