No, hry jsou především otázkou vkusu. Generické břečky (nebudu jmenovat konkrétní tituly, abych se někoho nedotkl) zaplavují trh, 95 procent z nových her proto zcela ignoruju, o 5 procentech si přečtu a 1 procento z nich si zahraju. Čas je vzácný. CP je jednou z těch her, který stojí za to hrát. Hraju to pomalu, Night City je krásný, designérská perla...ale musí vás bavit sci fi. Bugy? Spadlo mi to jednou, když jsem se podíval do zrcadla. Tak jsem to přestal dělat. No a co? Celá smear kampaň proti CP je totiž vedená hlavně proto, že je to stěžejní titul roku, jehož scénář vznikal mimo kontrolu amerických vládních institucí a dostaly se tam i postavy typu Silverhand, jehož celá bytost je kritikou kapitalismu. Kdo si tu scénu nepamatuje, napište do YT "Johnny Silverhand Explains why he Hates the Big Corporations". Když jdete kolem bordelu, slyšíte patřičný zvukový doprovod, město je obklopeno odpadky a sutí, na ulici samej feťák, tohle prostě neni bezobsažná hra typu Monster Hunter - bez přesahu do reality. Že se CP Bětce nelíbí? Za mě je to pro hru velká poklona.   

Vzali si velké sousto. CP je pěkná hra, konec mě také zklamal, ale ne proto, že by byl špatný, ostatně konců je mnoho, ale proto že sem nedostal potřebnou odměnu za celé to úsilí. 

Příběh se jim povedl, město ale moc nefunguje. Co se dá dělat, mohlo to být ještě mnohem lepší.

Odloženo jako Kingdome na neurčito

Bětko, možná jsi došla na konec cesty, hry už ti nemají co nabídnout a je čas se posunout dál. Z článku vyplývá, že tě vlastně hraní nebaví (což dáváš najevo už delší dobu) a jsi ráda za negativní emoce z jedné hry, než vůbec žádné z ostatních. Máš samozřejmě právo na svůj názor, jen mi přijde divné ho takto publikovat na webu pro herní nadšence.Je to podobné, jako kdyby moderátor v přímém přenosu prohlásil, že ho moderování nebaví. Každopádně hodně štěstí a třeba zase najdeš ztracenou vášeň :)

Dohrál jsem cca 3 týdny po vydání. Od té doby nezapnul. Na druhou stranu utopil jsem v tom více jak 70 hodin, splnil veškeré vedlejší úkoly kromě pěstních soubojů (na jednu ránu jdu dolů, jednoho bojovníka jsem v rámci jiného úkolu tak trochu zbavil hlavy) a nákupu aut, což mi přišlo zbytečné, protože ke konci jsem stejně pořád jezdil v Porsche. 

Za mě skvělá hra s mouchama, co měla být ještě chvíli ve vývoji. Ne že bych se nebavil, ale zatím není jediný důvod se vracet do hry zpátky. U Zaklínače jsem takový problém neměl. Letos jsem dohrál počtvrté (základní hra, základní hra+DLC, finální verze 2x) a za rok, možná dva si to zopakuji, protože to bude bavit. U CP si nejsem jistý. 

Cb je top ne každý ending me bavil ale ten secret solo + panam je nejlepsi + jako nomad  nedavno sem to dal znova na rx 6900 a 1.2 verzi a za vikend  hlavně příběh neřešil sem ticíc věcí jako při releasu a nic mě dlouho tak nebavilo, užil sem si to mnohem víc než předtím

Tak zas pořád lepší než: " Dohrála jsem Cyberpunk 2077 a tohle se stalo" 😀

CD projekt a jeho hry jsou skvělá ukázka toho, co udělá tržní úspěch a potřeba cílit an čím dál větší publikum s tvůrčím týmem. Je to velice smutný pohled a je víc než příznačné, že završení tohohle procesu korporatizace a ztráty duše výměnou za vysoké výnosy investorům se stala hra na motivy Kyberpanku. To je totiž úroveň ironie galaktických rozměrů. 

Daleko menší hra (některých odejitých CP vývojářů) Observer je ve všech ohledech lepší hra i umělecký zážitek. Já ji nebyl skoro schopen dohrát, protože je příliš děsivá, což by hra o rozbíjení reality pomocí technologie měla být. Narozdíl od načančaného pudlíka CD projektu je Observer promyšlený, uvěřitelný a vtáhne mě do sebe jako správná noční můra. 

CB77 není uvěřitelný, ani promyšlený. Je to směs těch nejotřepanějších klišé literárního žánru 30. let po smrti. Má méně odvahy než Marvelovské blockbustery, punková je asi jako Michal David a hluboká jako kaluž. 

Nic by teď hernímu průmyslu a hrám jako koníčku 21. století neprospělo víc, než crash jako v roce 1983. Možná by stačilo si jen třeba rok nekupovat ty na vývoj nejdražší hry a zaměřit se jen na malý a středně velký hry. 

CP jsem dohrál na pár zátahů a byl to intenzivní zážitek. Napodruhé už mě okamžitě začala nudit.

- Podle mě jeden z největších problémů byl Johnny Silverhand. Hra byla očividně mnoho let vytvářená jako příběh, ve kterém si děláte jméno a dobýváte Night city. Pořád tam zůstalo, jak se chcete stát legendou, nejlepším žoldákem atd. Pak ale ulovili Keanu Reevese a na poslední chvíli to změnili na příběh, ve kterém jde hlavně o něj a vy od začátku umíráte a snažíte se co nejrychleji situaci vyřešit.

- Město je krásné, ale je to mrtvá kulisa. (Je fajn vidět, jak policie někoho zatýká, ale za deset dní dělá na tom samém místo to samé). Tvůrci naznačovali, že můžete pařit v barech, jezdit na horské dráze, atd. Nemůžete. Můžete ale sbírat hromady rozbitých vějířů a plechovek. Policie, zločiny, reputace, darmo mluvit.

- V tomhle RPG je málo RPG. Ať vyrazíte k ohni mezi nomády jako původem nomád nebo korporátní krysa, nezáleží na tom. Zradíte nějakou frakci, masakrujete její členy, nemá to vliv. Kecy o tom, na čí straně budete stát, nebo o větvících se questech podle toho, jak využíváte svůj background, byly jen kecy. Za mě spíš akční hra s rpg prvky. (O to horší srovnání, že jsem zrovna hrál Wasteland 3, kde zrada jedné frakce znamenala, že jsem ji musel kompletně zničit se všemi postavami, obchodníky, atd.)

- Vybavení, hackování, implantáty, kyberprostor, to vše pro mě bylo spíše zklamání.

A já jsem, oproti ostatním zde prskajícím, za takový článek rád, protože to je něco jiného - jiný pohled na věc a navíc od někoho, kdo má nyní ke hrám tak podivný vztah, až je to vlastně zajímavé. A zajímavé už jen proto, že se do takového stavu můžeme časem dostat i my 🙂

Přijde mi, že spousta lidí by tu rádo četlo snad jen pozitivní ohlasy (celkově na hry) a když snad někdo takto vybočí a nedej bože hodí nějakou kritiku na jejich oblíbenou hru, začnou nesouhlasně křičet.

+ mi příjde, že většina z vás ani myšlenku za Bětčiným článkem nepochopilo. Ten článek sice tu hru shazuje, ale v konečném důsledku si ji Bětka vlastně užila, a to pro ní velmi nečekaným způsobem. Čekala nejspíš lásku, kterou má např. k Zaklínači, ale dostala snad až skoro opak. Takový love-hate vztah, při kterém dostala plnou dávku emocí, i když jiných, než očekávala - a to se přece taky počítá 🙂

Jestli se dá hodnotit kvalita hry podle dávky emocí, které ve vás zanechá, tak Cyberpunk zafungoval skvěle. Vám se tohle snad nikdy nestalo? 🙂

Takže děkuji za článek, mi se líbil a naprosto Bětku chápu, proč ho sepsala. Občas je zkrátka třeba, sepsat své myšlenky a vylít si emoce 😀