"to jak v průměru všechny recenze přijímají specifická herně-designová
rozhodnutí jako něco parádního, ve mně zcela otevřeně vyvolává pocit, že série Dark Souls se dává recenzovat jenom specifickým, DS nadšenám, fanouškům, kteří tato rozhodnutí podporují."

Řekl bych, že v každé herní redakci to vypadalo přibližně stejně. O recenzi Elden Ring bojovali fanoušci série DS.

A komu dá šéfredaktor recenzi na starost? Někomu koho tenhle žánr moc nebaví a nebude mít motivaci udělat týdenní crunch a pokusit se projet co největší část hry?

A nebo fanouškovi série, který s nadšením bude crunchovat, i když za cenu toho, že fanoušek snadno odpustí některé otravnosti, protože si na to u DS zvykl a považuje to za "feature"?

Proto taky jsou ty hodnocení (lehce) nadsazené.

S vizuálem se souhlasit asi dá, i přesto nicméně dokázalo jak DS, tak Sekiro vyčarovat nádherný scenérie, takže tady bych body neubíral, ale tohle ti nechám. Úplně nevim, proč animace neobstojí (vyjma samozřejmě úsměvně vypadajících skákajících koní a rollů s armorem), ale výtka na design je teda hodně zvláštní.

Nevím, kde se vzala představa o tom, že tam chybí minimapa, je tam úplně stejnej kompas jako např. ve Skyrimu nebo Kingdom Come. Quest log, když ve hře klasický questy nejsou, je další opakovanej nesmysl, promiň. To, jestli tam questy bejt maj nebo ne, je úplně jiná otázka.

Zrovna první DS je podle mě game designově dost otravnej i přes oslavovanej propojenej worldlevel design. Hrozně moc backtrackingu a dlouhý cesty po každý smrti jsou věci, s kterejma já osobně mám taky problém. Nic z toho už nicméně v novějších hrách neni.

Hodnocení podání příběhu mi přijde, promiň, trochu povrchní. Nemusej se ti líbit filmy od Lynche nebo Villenevuea, ale i přesto můžeš objektivně ocenit jejich tvorbu. Tohle je stejnej případ.