Stoupnul jsem si za spolubydliciho a pozoroval jak se potyka s final bossem. Hru jsem sice jeste nehral, ale spoilery mi nevadi. Po par minutach neuspesneho snazeni mu rikam: Zkus rozstrilet ty krystaly? On to zkusil, bosse zabil a rika:  To jsi nasel na netu, ze? A ja rikam: Ne.

---

Osobne mne vic dostal Theif: The Dark Project a System Shock 2 na ktery mam vzpominky z te doby rekneme hlubsi. 

První HL se u mě srdcovkou nikdy nestal, asi proto, že jsem ho dohrál (i s oběma datadisky) až pár let po vydání, kdy už jsem měl za sebou věci jako NOLF nebo Deus Ex, takže na mě to, co HL přinesl (že to není jen bang-bang typu Doom nebo Quake) už logicky nemohlo tak zapůsobit. Přesto tu hru mám rád a v rámci Black Mesa jsem si ji rád zopakoval. Ale za srdce mě chytla až dvojka, na kterou nedám dopustit a proklínám Valve, že tak dlouho čekáme na dokončení Gordonova příběhu.

Pro mě je Half life synonymum skupinového hraní. Všichni kluci z vesnice sedíme kolem jednoho PC v té době pravděpodobně jediného v obci a střídáme se po smrti v posouvání naprosto neuvěřitelného příběhu ze kterého hltáme každou sekundu. Do té doby králové herních dýchánku Doom a DukeNukem jsou pro nás již mrtví a já si užívám výsadního postavení ve skupině, protože dokažu přeložit alespoň pár základních slov z Angličtiny a vyřešit tak několik zakysů. Doteď si pamatuju jak sme všichni vyklepaní z horrorovějsich částí, monster, vrtulníku a nakonec ze zcela mozky šrotujícího Xenu. 

Na H-L mám jen ty nejlepší vzpomínky. Vše začalo legendárním demem Half-Life: Uplink, které bylo přiložené na CD od Score či Levelu. Se zatajeným dechem jsem Uplink drtil neustále dokola a nevěřícně sledoval dění na obrazovce, speciálně pak postup speciální jednotky za poslechu chrčících vysílaček, které vzbuzovaly dojem, že jednotka spolu inteligentně spolupracuje. Stejně tak jsem obdivoval důkladně vymodelované zbraně, kterých jsem se nemohl nabažit a samozřejmě geniální level design, který se naplno rozvinul v plné hře. Po Duke Nukem, Doomech a Hereticovi to byl prostě šok.

První H-L se mi dostal na Celeron 444 (nebo hodně podobný krumpl) a vyjma dema Need For Speed II jsem dokola pařil "háfa" z upirátěného disku, který mi vypálil spolužák z bohaté rodiny, jenž si z vypalování her a por*a udělal solidní živnost při studiích. H-L jsem dohrál, no... 5x určitě. Nikdy nezapomenu na 3hlavou bestii se zobáky v silu, nevědíc, že reaguje na zvuky a správný postup je odlákávat ji granáty a silo postupně proběhnout bez větší újmy. Co jsem si tam vytrpěl! :-) V druhém průchodu jsem silo proběhl prakticky okamžitě, tím jak se zlepšovala moje angličtina. Zážitků je nepočítaně... včetně strachu z vody, ve které lovila ona hnusná paryba (přehrada) či klec s kuší a následná adrenalinová scéna, jak se co nejrychleji vyškrábat na povrch. "Důlní" kolejnicové vozítko a střelba do cedulí, nahrazujících výhybky a směr... A samozřejmě všechny pasáže s vojáky a následně s extrémně rychlými prsatými ninja ženštinami, na které platila velkorážní bouchačka atd. apod. Nemluvě o dimenzi XEN, která mi dala na první průchod dost zabrat.

Další vzpomínky se vážou k H-L: Opposing Force, naprosto geniálně vymyšlený datadisk v roli Adriana Shepharda. Po škole jsem musel jet se svým mistrem k němu domů, do nějaké zapadlé části Liberce, abych mu datadisk zprovoznil. Nebyl schopný jej nainstalovat a nastavit :-D To byly časy!

No a dvojka? Nespočetněkrát dohrána... Hrátky s fyzikou, grafika, ze které se tajil dech (a dodnes hra nevypadá vůbec špatně), hororové pasáže, brutální špendlení nepřátel tyčemi ke zdi, vytrhávání radiátorů ze zdi, půlení "zombie" kotouči ze cirkulárky a porcování nepřátel vrtulemi... Pavoukovitá monstra, mimozemské lodě s kulomety a samozřejmě jízda buginou! Kdo by nepamatoval na video, ve kterém nám tvůrci ukázali příjezd na nádraží v City 17 a hození plechovky přímo do obličeje nepříteli? Vznášedlo na vodě? Half Life byl naprostý převrat v mnoha směrech. Řada akčních her z této legendy čerpá do dnešních dnů.

Když to tak čtu, "bylo mi devět", "byly mi čtyři", připadám si strašně staře. A taky mi dochází, proč už na tenhle web moc nechodím.

Máte rádi Half-life? Máte kamarády? Hrajte Sven Co-op!