Otázka je, chceme to po všech těch zkušenostech?

Důstojných filmů podle her se dočkat občas můžeme, ale moc na to nesázejte.

Hry jako takové mají kolikrát mnohem vyšší scénáristické, produkční, herecké - zkrátka filmové hodnoty, než filmy samotné.

Takže není úplně běžné je překonat. Kdysi hráli herci ve filmech podle her, dneska hrajou desítky slavných lidí reálně ve hře - je to prostě neopak.

Taky existuje morda lidí, co hry nehraje, ale kouká na hraní jako by to byl seriál - prostě je to samo o sobě lepší než film.

Nikdy.

Řekl bych, že tomu brání dva velké problémy, kdy oba demonstruje níže příspěvek SeppJorgena.

1) Herní fanoušci mají úplně nerealistické představy ohledně toho, jak lze stohodinové hry smrsknout do dvouhodinového filmu tak, aby to dávalo smysl i pro lidi, co hru nehráli.

2) Místo posuzování kvality filmu jako takového se fanoušci her zabývají hlavně tím, jestli si náhodou filmaři nedovolili snížit počet chlupů na zadku prastrýčka hlavního hrdiny s pěti sekundami screentime.

A kvůli tomu ty filmy nejen přicházejí o svou cílovku, ale ještě je po jejich vydání kolem nich nablito na internetu spoustu negativity. To je potom těžký.

Nojo, proste "nejlepsi" adaptace podle her mel Uwe Boll - ty byly tak spatne, ze si je clovek alespon i zapamatoval, narozdil od soucasne produkce. ;)

Jinak k tomu Silent Hill bych klidne i pridal Prince of Persia - ano, nebyl to zadny filmovy zazrak, ale tak nejak byl poplatny hre (to take nebyl zrovna scenaristicky klenot) a vlastne me celkem i bavil. Ale to uz je take letita zalezitost.

Pro mě jako fanouška Warcraftu, byl film průšvih už v první minutě kdy tam šoupli "drajneje". A celkově spousta změn byla naprosto zbytečná a nelogická. Dosud nechápu slova režiséra, které jsem četl na jednom webu - snažili jsme se příběh zjednodušit, aby to lidi pochopili. Jasný nesmyslnou změnou kánonu... namíchnou akorát fanoušky a ti, co by je díky filmu Warcraft universe vtáhl tak by zjistili že to vlastně bylo úplně jinak.

Díky za zajímavej článek, vesměs s ním souhlasím. Jedna věc mě ale zarazila, a slyšel jsem ji už i od Pavla Makala (asi v nějakým podcastu). I Pavel mluvil o Detektivovi Pikachu jako o něčem výbornym v porovnání právě se Sonicem. Nečekal jsem, že podobnej názor si přečtu znova, skoro mi přijde, jak kdybych koukal na jinej film.

Za mě je Detektiv Pikachu absolutně průměrnej film, kde to navíc zachraňuje bohužel jen pár hlášek R. Reynoldse a jedna scénka s mimem. Timhle už si protrpět nepotřebuju a nefunguje to ani jako dětskej film, protože ta akce/humor je tam dost nulová. 

Sonic je sice taky dost pitomej, ale minimálně neteř se u toho bavila a má to dostatečně kvalitně zpracovanou akci, aby se u toho člověk neuzíval. Plus tomu vypomáhá Carrey a výborný herecký obsazení všech těch potvor.

Docela by mě, Aleši, zajímalo, proč je D. Pikachu i pro tebe tak zajímavej film.