Jasně. Občas se najde nějaký blbec. A pak to není lehké.

no tak já jsme zase tolik cool nebyl, byl jsme nerd, i když tenkrát jsme to slovo neznali a nepoužívali.  některé děcka by se se mnou asi i bavili, ale byl tam vůdce party, kterého bavilo být zlý. a děcka věděli, že já jsem tam dva tři týdny v roce, a on pořád.

Tebe vesnické děcka šikanovali? Fakt? Já měl spíš opačné zkušenosti. Když jsem přijel na léto, tak pro děcka z vesnice jsem byl "ten cool" kluk z města.

Jinak Kojak, Herkules, Xena byla zlatá klasika. A ještě pak s babičkou jsme se dívali na Colombo.

Ale ty různé telenovely Dallas, Tak Jde Čas, Melrose Place jsem prostě nerozchodil a radši šel ven. 😂

Mně moje babička fandila při hraní Sonica na Sega Mega drive! :D 

Moje nejvyznamnejsi nostalgicke vzpominky patri prvnimu a druhemu Falloutu. Treba to, ze jsem jednicku dohral na pocitaci, kde nefungovala mys, takze jsem to hral s mysi emulovanou na klavesnici. Nebo to, ze byt jde o stejny engine, tak Fallout 2 se ukazal jako vyrazne narocnejsi a tehdy nase Pentimu 133Mhz melo nemaly problem. Presto jsem to dohral. Nebo skorodohral. Mam pocit, ze uz tehda jsem koncil Fallout 2 v momente kdy jsem se dostal na tu ropnou plosinu Enklavy a dal uz nemel chut a nervy hrat to dal. Kazdopadne Fallout 1 a 2 jsem hral od te doby tolikrat, ze ty nostalgicke vzpominky jsou notne pokroucene a zustava uz jen to hrani na klavesnici a pomaly sekajici se performance. :) Jo a neustale pady hry a s tim souvisejici "strach" pri kazdem vystrelu z energeticke zbrane, protoze ty se zdaly byt hlavni pricinou padu hry.

MGS2 ... jo, to jsem tehdy dopoledne zapnul s tim, ze to odehraju na jeden zatah, kdyz sla jednicka, co by nesla dvojka... no dohral jsem to na jeden zatah... po 27 hodinach. 😀 Kazdopadne situace, kdy jsem se kvuli nekonecnym cutscenam malem pocural si z toho pamatuju asi nejvic. 😀

Já jsem  kbabičce mohl sice odvézt pouze videohry od vietnamců, nicméně ani to by neprošlo, protože babička byla náruživý sledovač telenovel a kriminálek, a tak si pamatuju, že jsem s ní na její černobílé televizi sledoval dallas, tak jde čas (tam človek přeskočil mezi léty 200 dílů a byl schopný se v ději chytit), melrose place, hardcastle and maccormick, stephanie, doktro z hor, kojak, a mou oblíbenou školu zlomených srdcí (tu jsme sledoval i během roku). Kvli mě baička na léto zařadila do repertoáru i herkula a xenu. Taky jsme si dost četl. Takže jsem přečetl docela dost červené knihovny , což mě docela bavilo, rpotože v tom bylo (pro 12 letého jkluka) hromada sexu. ven jsem moc nechodil, protože mě vesnické děcka trochu šikanovaly.

Draky sice ne, ale aspon tam mel nejakou nahotu. 

Moje babička se mnou hrála Mortal Kombat 3 na Mega Drivu. Podobné vzpomínky jen tak někdo nemá 🙂

Přijde mi zvláštní, odlifrovat dítě k babičce i s konzolí. Už jenom ta představa, že bych večer mohl zabral televizi, je jak z jiného vesmíru. Plus horší přenostnost PC, jehož jsem byl uživatelem. Žádné kecy o získávání kamarádů na celý život ale nečekejte, já jen byl naštěstí knihomol, což babička plně respektovala. Průser nastal ve chvíli, kdy sem po pár dnech přečetl svoje tři bichle plné draků a magie a musel se porozhlídnout u babičky a v místní knihovně. Můžu rozhodně říct, že mnozí klasikové jsou těžce přeceňovaní, takovej Balzac - ani jeden drak, ani jeden barbar drtící trůny podrážkami svých sandálů... odpad.

Prijemne pocteni, u mne taky vyvolalo vlnu nostalgie. Celkove se mi stoupajici mnozstvi uvah a clanku o zivote s hrama a kolem her na games zamlouva. Jen tak dal a vic myslenek na papir :)