Přidal bych dohledávání budov a osob v Daggerfallu:
Úkol ti řekne město, název domu a osobu. Město najdeš na mapě, to je snadné. S domem a osobou už se musí hráč snažit. Buď může proklikávat všechny domy, na které narazí a doufat, že bude mít kliku (ve velkých městech je jich přes sto) nebo se začne ptát kolemjdoucích. Čím je blíž, tím je větší šance, že bude vědět a pošle tě správným směrem. Kus popojdeš a zkusíš to znovu. Ve finále buď na dům přímo narazíš nebo ti ho někdo zakreslí na mapu města. Taky je určitá malá šance, že se dotyčnému nezalíbíš nebo to prostě jen splete a pošle tě jiným směrem.

Po čase je to otravné, ale kdyby to bylo v trochu lepším provedení jako doplňková navigační funkce v novějších hrách jako KC:D nebo Zaklínač, tak bych to uvítal. Využily by se tím davy bezejmenných NPCček i jinak než jako materiál na doplnění atmosféry, šikanování a vybírání kapes.

Ono je to něco za něco, když jsem chodil do školy tak jsem si mohl dovolit x hodin hledat quest, dnes mám hoďku dvě na hraní, takže dejte mi marker já tam dojdu vyrubu to a jdeme dál.
I v simulátoru Way of the Hunter si prostě házím značky abych šel tam kam chci jít. Značku na místo na kterém stojí lovená zvěř, směr kterým zmizela z nástřelu. Co si budeme i v reálu si místo kde stojí zvěř zkouknu na kompasu (díky Cassio hodinky) azimut, vzdálenost vím díky dálkoměru abych si usnadnil dosled, naštěstí jsem to zatím nepotřeboval.

Hezký článek. - vzbudil spoustu vzpomínek na hry.. Rozhodně je navigace a "přirozenost" s jakou je zabudována do hry, důležitá část hratelnosti.

Jak jsou na tom ty různé "Hunter" simulátory v přírodě? (nikdy jsem nehrál) - nebo to není o navigaci vůbec? (např. něco jako: najít dobré loviště podle poznámky, nebo co já vím..) 

Za mě dodám, že navigace v Silent Hunteru 3 je, na vyšší obtížnosti, rozhodně nezapomenutelný zážitek.. (o zaměřování torpéd ani nemluvě 😀 ) 

Hezký to bylo v Outcastu (v novým už bude šipka, ne?). Tam si NPC žily vlastním životem. A když jste někoho hledali, tak jste se museli doptat. Když byl daleko, tak vám NPC řeklo "Jo ten, šel někam na sever". A až jste byli blízko, tak NPC řeklo "Jo to je támhleten" a ukázalo na něj prstem. Rozhodně lepší zážitek, než dnešní šipečkové hry.

I fast travel tam byl hezky vyřešený. Měli jste tři itemy které jste mohli hodit na zem a kdykoliv se na ně teleportnout. Takže jste mohli fastraveloval kamkoliv, jen jste se na to museli dopředu připravit a trošku plánovat. Taky moc hezký kompromis.

rozhodne preferujem stary pristup...zazitok z hrania kde sa orientujem prostredim a riadim informaciami ktore dostanem od postav je neporovnatelny s tym ked len nasledujem sipky, cervene skrvny a dalsie nezmysly na ktore nepotrebujem jedinu mozgovu bunku... do dnesneho dna tomuto kraluje Gothic, resp prve dve hry zo serie... zadavatelia taskov jasne naznacili kam mam ist, a nebol problem podla toho prist k cielu bez nejakych trapnych voditok...

dnesne hry su ale dizajnovane na tie ukazovatele  bohuzial...niekto tu spominal zaklinaca 3, ale v 90% pripadoch su instrukcie absolutne nejasne a bez navigacie ci sledovania "cervenych" skvrn clovek daleko nezajde...o inych openworld hrach ani nehovorim, to je este mnohonasobne horsie.... ubisoft hry sa o to aspon snazia a v zaklade sa da skoro vsetko povypinat...ale stale to nie je ono...ta radost z objavovania ktoru som mal v gothicu mi proste ine hry nepounkli... a ani sa k tomu nepriblizili....(ze v tych hrach ani nie je co objavovat je zas na inu debatu)

velmi blizko k tomu mal ale Kingdome Come v Hardcore mode, ktory povazujem za najlepsiu sucastnu hru v tomto smere....

Při hraní Zaklínače 3 jsem si tady od někoho přečetl, ať vypnu minimapu a všechny ostatní zbytečnosti na obrazovce. A o 1000 % mi to zlepšilo zážitek ze hry! Byl jsem do té doby naučený z WoW, AC 1-27 a dalších her běhat za šipečkou, takže jsem vlastně vůbec nesledoval krajinu a ve výsledku vůbec netušil, jak ten svět doopravdy vypadá. Naopak u Zaklínače 3 jsem musel pozorovat orientační body a naučil jsem se v té krajině skutečně orientovat. Chvíli to trvalo, ale ve výsledku mi to to hraní i usnadnilo. Podobně jsem to potom měl v RDR2, a to už je teda pořádný kus krajiny. Rozhodně to tehdy byla rada nad zlato, určitě zkuste!

Operace Flashpoint
Na lehkou obtížnost je vše po ruce, i nepřátelé a spojenci se ukazují na dynamické mapě a cíle byly ve výhledu zarámované s aktuální vzdáleností. Ale na tu nejtěžší bylo třeba kompas vzít do ruky (podržet klávesu), aby byl vidět. GPS navigace udávala jen číselné souřadnice, které sis musel dohledat v mapě. A nakonec v jedné misi utíkáš ze zajetí jen s kusem papíru, na kterém je načmáraná nápověda, jak na obloze najít Polárku. V té době to působilo perfektně. Člověk nebyl odkázaný jen na orientaci podle prostředí (i když i to šlo), ale dostal vše potřebné. Jen se musel trochu snažit.

Zdaleka nejlepší navigaci co jsem kdy ve hře zažil má Kingdom Come Deliverance v hardcore modu, ve kterém odstraňuje kompas i GPS ikonku z mapy a je potřeba se orientovat dle prostředí a pozice slunce a hvězd. A prostě to funguje. A je to fantasticky imerzivní. A když si k tomu člověk vezme třeba perk náměsíčnej, jde si schrupnout, a probere se v podvlíkačkách za deště uprostřed lesa a prostě musí bloudit dokud nenalezne nějakej záchytnej bod dle kterýho se zorientovat - to je prostě opravdu osvěžující herní zážitek. Kéž by podobnej mód měly všechny podobný open world hry, nicméně, musely by tomu mít samozřejmě uzpůsobený světy a hratelnost. Což Kingdom Come má, ikdyž ten hardcore mode ani původně nebyl zamýšlen.