Nic pro nás veterány. To tenkrát, když byla tráva zelenější, nebe modřejší  a mně bylo o 35 let míň, byla soulsovka každá hra. Tři životy a čau,jedete znova. Od tý doby tyhle hry nějak nemusím 🙂

Měl jsem to ve wishlistu. Po recenzi do toho nejdu, kvůli frustraci  a blbým bonfirům. Letělo by to z okna jako Hollow knight 😀.  Zlatý Princ of persia Lost crown, Quacameelee nebo Salt and Sanctuary. Těžké ale pro mě férové. 

Rozumím, někdo to tak má. Každopádně dobře udělaná soulsovka se značí i tím, že u většiny smrtí je hráči jasný, kde chybu udělal a co musí příště udělat jinak/zlepšit, tím pádem to tolik nefrustruje. Navíc by měl být gameplay natolik zábavný, že by to vlastně ani tolik nemělo vadit. Ale i tak to není pro každýho, o tom žádná.

Chtěl bych mít nervy na tyhle hry. Ale jet po desátý smrti pořád to stejný, tak comp letí z okna. To je snad nějaký druh masochismu:)