Přejít na výpis diskuzí
Nová generace, část čtvrtá: Budoucnost procedurálního generování
18.2.2017 | Mark Johnson
39 příspěvků
-
Ach, Bloodborne *14* Vymažte mi paměť, jaký to masterpiece. Dungeony byly fajn, mělo to fakt atmosféru, i když byly generované. Hlavně Amygdala v dungu mi dala zabrat, to byl slušný progress a pak samozřejmě Watch Dog of the Old Lords, na něho jsem pořád čuměl, jak je nádherný, tak mi to taky trvalo x pokusů. -
-
Bloodletting Beast padl snad na první pokus, toho jsem si popravdě musel vygooglit, protože jsem si ho ani nepamatoval, ale byl fakt easy. Abhorrent Beast bylo horší, ale určitě ne jako Amygdala, ta mi v tom dungu tedy nesedla a umřel jsem tam xkrát. Asi to bude o buildu a zbraních, já tedy primárně sekáček a sekundárku Rakuyo od DLC a druhá ruka jenom Evelyn.
PS. Jinak souhlasím, že je to nejslabší část hry, o tom samozřejmě žádná, strašně mě štval ten mechanismus s pákou, který se opakoval do zblbnutí, ale v globále to byla pořád fajn záležitost díky atmosféře, zasazení. Ve finále to bylo přejemné získaní těch nejlepších run a platiny...
Reakce na Harbingera *7* -
-
Asi nejlepší a nejpůsobivější je Isz část dungeonů. Opravdu nádhera, nechápu proč něco podobnýho nedali do hlavní hry.
Abhorrent beast jsem musel sundat přes "cheese" kdy jsem tu potvru prakticky sundal na poison dmg. Snad jedinej boss ve hře kterýho jsem nedal normálním způsobem.
Snad někdy vydaj B2 :) -
-
Jojo Isz je super :) Tady taky souhlas. Když to vezmu v globále, tak pro mě byl opravdu noční můra Kos, to bylo jedno úmrtí za druhým.
-
-
Já sem dlcčko procházel v ng+3. Hotová noční můra. Už ludwig mi dal neuvěřitelně zabrat(natož pak orphan)
Osobně jsem seřadil obtížnost bojů nějak takhle:
1. Orphan of Kos
2. Laurence
3. Abhorrent beast
Orphan je naprostá šílenost. Porazil jsem ho snad po 2 nebo 3 dnech pokusů a pravděpodobně už ho v životě znovu nesundám(všechno sem sundal minimálně 2x ale jeho ne.)
To dlc je těžší než defiled dungeony nebo depth 5 isz/loran.Masterpiece :) -
-
No, Orphan to bylo opravdu asi taky na dva dny. Nakonec jsem se dobře naučil jeho pohyby, takže jsem vlastně řešil přes parry. Laurence, to je právě super na těch hrách, všichni psali, jaká je to mrcha a on mi padl na třetí pokus, naopak Ludwiga jsem nemohl dát ani za prase. Takže pro mě:
1)Orphan of Kos
2)Ludwig
3)Amygdala v Defiled -
Orphana jsem taky nemohl dát. Asi dvacet možná třicet pokusů. Zkoumal jsem pak vybavení, který by mi pomohlo ho porazit, střídal zbraně. Často byl problém dostat se do druhé fáze a utlouct ho do půlky. Ve třetí fázi mě pak dával na dvě tři rány. Nakonec jsem začal používat nějakou kostičku nebo jak se to jmenovalo - používala to ta holčina - boss v DLC. Pak jsem zrychlil a Orphan mě prostě už netrefil a já ho utlouk - fakt radost z výhry.
-
-
-
-
-
krása? já v tom vidím creepy sh*t -
Tak vzhledem k tomu ze tam se vetsina hracu ani k tem nahodnym dungeonum neodstala, bych zrovna Bloodborne jako priklad proceduralni hry neuvadel. Tam to byl jen vedlejsi bonus pro nejvytrvalejsi fanousky. Ale hlavni hra byla naprosto opak proceduralu. Jeden script za druhym aby jsi se mohl naucit exploitovat soubje (asi jsi si vsimnul ze scripty zarucovaly ze se protivnici zacli hybat az jsi do mistnosti vkrocil aby jsi vzdy zacal se stejnymi podminkami jako pred tim). To nemyslim negativne jako zapor (tu hru zeru) ale jen rikam jako holy fakt.
-
Děláš jako by to byla jediná hra na světě, ani to už vtipné není *7* -
Nesouhlasím, chalice dungeony jsou nejslabší část hry(defiled jsou přeci jen jiná káva ale není to kvůli jejich designu, spíš kvůli umělý obtížnosti). Watchdog i amygdala jsou neuvěřitelně slabý bossíci. To taková Headles Bloodletting Beast nebo Abhorrent Beast je úplně jinej level.
Ale jinak souhlasím s tím že hry jako ME2 nebo bloodborne bych si chtěl ještě jednou zahrát s prázdnou kedlubnou :)
-