Jo, v Crysis grafice, opravdu, skvělý nápad. Ixitixl má naprostou pravdu. K čemu by ti u taktické hry byla nějaká top grafika proboha? Jak by ti na bojišti mělo pomoci to, že listy od stromů nepropouštějí sluneční světlo, a podobné hovadiny, které mají lidem leda otevřít hubu a nechat je zapomenout, že ten příběh kolem stojí za ho*no a je to jedno velký klišé?

A co se prvního příspěvku týče, "Hearts of iron v unreal engine 3.5 s physX fyzikou", no to mě po*er, takovou ptákovinu jsem už dlouho neslyšel. To je právě ono, že ten kdo řekne takovouhle ptákovinu, naprosto neví o čem mluví, protože:
1.) Ten vývoj stojí prachy, čim náročnější, tím složitější a dražší. Bystrý člověk si všimne, že tyhle hardcore hry dělají malá studia, který by museli prodat polovinu týmu do otroctví, aby si mohli koupit nějaký pitomý Unreal engine (pravda, mám dojem, že zrovna Unreal engine je do jisté míry zdarma, pokud daná hra nepřekročí 50 000 prodaných kopií, pak se tam vybírají nějaké poplatky, ale ani tak to není zadarmo).

2.) Náročnost enginu jako taková, a hlavně to, že není přizpůsoben na nějaké kdovíjak specifické úkony. Prostě stručně řečeno by na to nebyl vhodný, a proto si ty studia vytváří vlastní enginy, které jsou jednoduché, dobře modifikovatelné (což pak oceňuje komunita, především co se zmiňovaného Hearts of Iron týče).

3.) 3D dělá v tomhle typu her bordel. Opět se vrátím k Hearts of Iron. Jednička a především dvojka byly skvělé hry, přehledné, intuitivní a rád se ke dvojce vracím. Pak přišla trojka. Kvalitativně rozhodně zdařilá, ale už byla ve 3D enginu, který mi vůbec nesedl a hlavně byl strašně nepřehledný. Proto se i nadále radši vracím ke dvojce, než k trojce.

Na grafiku jako takovou jsem osobně nikdy příliš nehleděl, naopak jsem vždy oceňoval grafickou propracovanost a detailnost, a je mi jedno jestli jde o 2D nebo 3D. Stejně tak jsem vždy oceňoval vývojáře, kteří svoji hru udělali takovou, aby co nejvíce vyhovovala cílové skupině, a zavrhoval naopak ty, kteří hru přizpůsobovali tupým masám a absenci kvalitního příběhu a hratelnosti vynahrazovali grafickým pozlátkem a všelijakými rádoby "cool" věcmi. Proto už dnes ty střílečky jsou tak "skvělé", že člověk jde jednou jedinou cestou, bez možnosti se vrátit, či ukročit někam stranou, a jen jde a bezhlavě střílí. Ale hlavně že to má perfektní grafiku! A když se pak nějaká hra nedejbože snaží z tohohle zajetého stereotypu alespoň trochu vyklouznout, tak jí pak hloupí pseudorecenzenti vytknou, že má například příliš složité úrovně ve kterých se člověk ztratí. V posledních letech se objevily snahy o to, aby se v široké veřejnosti vymanily hry ze škatulky jakožto zábava pouze pro děti. Pokud se ale ty hry samotné nezmění, a zůstanou takhle tupé (kdyby to vlastně bylo jen že tak "zůstanou", ono to ale naopak jde s nimi leda z kopce), tak se tohle těžko může kdy podařit. Dřív (kdysi dávno) byla u her hlavní hratelnost a až pak nějaké ty grafické vymoženosti. Dnes jde ale hlavně o prachy, a samozřejmě že vydavatelé raději sázejí na to, že lidi si koupí hru kvůli pár pěkným screenshotům, než kvůli tomu, že hra má taky kvalitní a inteligentní příběh a hlavně hratelnost. Tak to by bylo zhruba vše co jsem chtěl říci k tomuhle tématu...