Že nemůžeš dosáhnout na konci Tyranny úplně zlého konce, je poněkud zavádějící. Zla je na konci dost, problém je, že je ten konec silně nachystaný na pokračování.

Tak v KOTOR a KOTOR2 byl vskutku pomalý začátek. Pomalý rozjezd, ale pak to začalo nabírat na obrátky a ke konci mega finish s nadupanými zvraty. Zkus tomu dát šanci znovu, fakt to za to stálo.

Jinak zkus SW: The Old Republic. Je to sice MMO RPG, ale příběhová linka se hraje prakticky jako nějaká Single Player hra. Vůbec nemusíš řešit online části a interakci s jinými hráči. Zvolíš si tam nějaké povolání a každé povolání má úplně jiný příběh.

Příběhy za Imperiálního Agenta, Sithského Válečníka a Sithského Inquisitora jsou považovány za jedny z nejlepších vůbec.

Hele, nemyslím si, že takhle to funguje. Ti, co se v životě chovají jako pěkné s**** , většinou postrádají jakoukoli sebereflexi. Takoví lidé budou těžko hrát hry a dumat nad morálnosti rozhodnutí v těch hrách.

To je jeden důvod. Zajímavé je, že se tu moc lidí (včetně mě) nepřiznalo, že jsou ve hrách hrozní kleptomani a seberou vše, co není přibité (a i to se snaží odpáčit). Pokud za to hra netrestá, tak většina hráčů vybílí domy chudáků i boháčů a často riskují i kradení s rizikem dopadení případně to provádějí pomocí save/load. A možná ještě zajímavější je, že autoři her vykrádání domů přátelských NPCček vlastně podporují tím, že tam cenné a často nehlídané zdroje dávají.

Druhý důvod bude, že hra ti mnohem lépe než život naznačí (nejen přes odměny), co je ta "dobrá" cesta. Spousta těch, co se chovají zle v životě, se tak nechovají proto, že by je zlo nějak přitahovalo a vyžívali se v tom, jak jsou zlí, ale proto, že si myslí, že je to tak správné a v podstatě "dobré". A ano, v životě jsou za to i ty odměny.

Spíš je to o tom, že lidi se hry prostě snaží hrát co "nejlíp" (získat co nejvíc expů, nejlepší loot, vidět co nejvíc obsahu). A naprostá většina hra, i když cestu zla nabízí, tak za ni vlastně trestá (přijdeš o možnost dělat některé questy, ztratíš společníka a neuvidíš jeho dialogy... s tím vším ztratíš možnost získat související expy a odměny za tyhle quest liny) - a to hráči obecně nechtějí. Dej jim za tohle chování odměny (Dungeon Keeper?) a najednou nebudou mít problém mučit a vraždit hodné hrdiny, protože to je nejlepší cesta k vítězství.

"Pokud jde o stolní RPGčka, tak tam je nutnost zapadnou do party (a tedy hrát spíš klaďase) ještě důležitější, protože jinak kazíš hru ostatním živým hráčům a v krajním případě ti ostatní buď neherně řeknou, ať přestaneš hru rozbíjet nebo tvou postavu vyhodí z party či rovnou zabijí."

Kdysi dávno pradávno "potřeboval" můj rogue zjisti nějaké informace od zajaté tieflingské hraničárky do které se náš přitroublý brad bezhlavě zamiloval na první pohled. Nevím co bylo větší potěšení, jestli to když můj rogue uřezával kousky ocasu a jiných částí těla hraničárky, nebo sledování lidského představitele našeho barda, kterému se to fakt nelíbilo.
Skončilo to tím, že hraničárka mučení nepřežila (už to rogua nebavilo, tak ji uškrtil na jejích vlastních střevech) bard na rogueho zaútočil, čímž si vysloužil podříznutý krk, na což na mého rogueho zaútočil zbytek party a tady se vyplatila moje munchkinovská nátura a syslení omračovacích šipek (a notná dávka štěstí v kostkách) a rogue pobil i zbytek party (s tím pitomým barbarem si pohrál obdobně jako s tou zajatou hraničárkou) a tím epicky ukončil  více jak půlroční tažení

Tohle těm hrám chybí v imersi - Vybereš balíkovi barák do tla, tak ho druhý den uvidíš u kostela žebrat, pátej bude krást na trhu jídlo a uvidí se jestli ho chytnou stráže, nebo prostě bude přepadávat lidi na chodníku u lesa. Ženská půjde šlapat aby uživila děcka .... na návsi uslyšíš, že Frantovy od třetího baráku u horní brány někdo v noci podřízl krk. Mařku z vedlejší vsi nějaký pasr opíchal a aby to nebylo málo tak ji ještě vypíchl oko.
Ne že vybereš celou vesnici a nikdo nic - tak se nám holt všem ztratili věci a sousedi ti nám taky nechybí.

Edit: A z toho vybíleného baráku se hned dá udělat quest - protože až ho stráže chytnou tak ho buď zavřou do kobky, předají mistrovi málodobrému nebo uvážou na pranýř a ty ho můžeš vysvobodit, nebo po něm hodit hnůj, pošeptat mu do ouška, žes to byl ty a až si někdy pro Tebe přijde tak ho zapíchneš v souboji ....

Hm. Nejuspokojivější byly pro mě kotory a swtor za sitha top. Proste cesta ZLA. V Dragon Age 2 jsi více takový douchebag, ale taky tam dost vraždíš. 

Tyranny je super a není tak dlouhé. Dohral jsem dobro i zlo a chtěl jsem ještě něco mezi tím. Ale je pravda co si pamatuju, tak to ultimátní zlo, tak jak jsem to  chtěl já nejde. Ale rozhodne stojí za zahrání.

Nedávné Outer Worlds. Jsou tam frakce a můžeš zabít 99,9% postav. Třeba už na začátku tam nemusis někoho zachránit a ještě ho zabit a obrat.

Jo a Vampyr je skvělý.

Zdlouhavý a nudný začátek to má (hlavně dvojka, ale jednička vlastně taky). Grafika je z dnešního pohledu samozřejmě mizerná a early 3D vlastně nevypadalo skvěle ani v době vzniku. Boj je podle mého peklo (hlavně s více postavami). Bohužel, protože pak se dialogy hodně zlepší a příběh se rozjede. Stálo mi za to se tím prokousat.

A to jeste nevis ze Bertold ma svoje veci zamknute v prizemi, prvni dvere vpravo, ve skrini uprostred protejsi zdi, a u Peska ti to hodi zhruba litr grosu denne - v hardcore.

Jo, KOTOR zní logicky. Ale zrovna KOTORy mi nikdy nesedly, strašně zdlouhavej a nudnej začátek, slabé dialogy, divná grafika a hlavně neuspokojivej boj. Dokonce jsem kdysi naivně koupil originálku ale pak zjistil, že star wars alternativa k Baldurům to fakt není a skončilo to na dně skříně.

Pathfinder WOTR vypadá jako by mohl být dobrý pro zlý playthrough. Některé mytické cesty jsou přímo zlo dělané (lich, swarm) a jsou tam společníci se zlým přesvědčením, ze kterých si vytvoříš družinu. Ti s dobrým tě opustí. Ale nezkoušel jsem to, já jsem to hrál za dobré.

kotor

tam jsem na konci mel jen 4 kamarady, pro ostatni to bylo pres caru nebo byli pod drnem

Asi KotORy. Tam se to naopak dost vyplatí. Temná strana Síly má silnější útočné schopnosti a tím, že se k ní přikláníš, si je zlevňuješ (a opačně zdražuješ schopnosti světlé strany jako je léčení). Tvrdí se, že je to až rozbitý, ale nemohu potvrdit, protože jsem hrál za světlou stranu.

Myslím, že už nikoľkokrát zmienené Tyranny by tú požiadavku malo spĺňať. Ja som ho síce nehral za úplne zlú postavu (dokonca by som povedal, že som hral za dobrú postavu... z môjho uhla pohľadu samozrejme :D ), ale tie možnosti tam sú.

No a nějakej tip na příběhový RPG kde lze hrát za zlouna opravdu zcela bez postihů? Akční věci jako Fable tím nemyslím. Napadá mě snad jen Tyrany, ale co jsem slyšel tak tam to ultimátní vítězství zla ve finále nejde prosadit. Pokud se nepletu tak i ve Falloutu 2 to mělo nějakej háček, plno postav na mě automaticky útočilo jakmile mě zahlídly.

U akčnějších RPG a jiných her kde příběh byl jen cosi navíc to zpravidla neřeším a volím dobro když je nějaká volba.

Zato v rozsáhlých příběhových RPG jako BG2 a Torment mě lákalo bejt hajzl, jenže brzy jsem zjistil, že na expy se to překvapivě moc nevyplácí a radši jsem začal od začátku za chaotic good. Zejména zlo v Tormentu nabízelo jen extra nevýhodný akce jako prodat libovolnýho člena party za mrzkých 5000 což je nesmysl. 

Se  zlem jsem se jednou slušně vyřádil u starých Gothiců, šlo podrazit, okrást a nakonec zabít téměř všechny, bohužel neumožňovali vám bejt stoprocentní psychopat a po masakru se skamarádit se Spáčem a drakama i když jsem se o to snažil. Navíc se vždycky našel někdo nesmrtelnej komu se moje počínání nelíbilo, a tak občas nezbylo zlu nic jinýho než potupně utéct před nakládačkou.

Je to krásně depresivní 😀

V Metru 2 se právě být zlý nevyplatí, když zemřeš.

No jo, když Zikmund přitáhl ke stříbrné skalici, už tam skoro nikdo živý nebyl. To nic nemění na tom, že jsem pomohl komu se dalo ale taky jsem mu pomohl od všeho co měl u sebe :D Jsem strašný klepto ve hrách.

Je vtipné, jak ve hře mají někteří lidé problém hrát za zlé postavy, ale ve skutečném životě se občas chovají jako pěkné ...

Možná je to tím, že mají pocit, že hra je pozoruje... a hodnotí. Tak si netroufnou.