Once Upon a Katamari – recenze šílené japonské hříčky o nabalování předmětů
-
Diky za recenzi na tuhle nintendarnu. Napady nekterych japonskych studii jsou z jineho sveta. 😅 A je to moc dobre.
-
-
To není nintenďárna, to je multiplatformní Namco šílenost. První díl byl zpočátku exkluzivní na PS2. Zajímavé na tom je, že původní nápad sice byl jako z úplně jiného světa, ale další díly si vystačily s relativně malými obměnami hratelnosti a přesto dokázaly dobře bavit spousty lidí.
-
-
Zdravim, no byla to nadsazka, kdy jsem vychazel z toho, ze japonske, nekrvave, kreslenkove originalni pociny byly drive domenou spise vychazejici na Nintendo. :-) Dnes je to relativne jedno asi, pokud nepocitame exkluzivity.
Nevim, jestli je to mentalitou asiatu, ale prijde mi, ze radi pak podpori dalsi dily nejake znacky i pres male novoty.
-
-
-
Já už s v těch dílech ztrácím, protože všechny vypadají stejně. Takže dva dotazy:
1 - do jakých velikostí tady Katamari jdou? Je to ten díl, kde se na konci nabalují kontinenty? Nebo díl, kde se pak nabalují planety a hvězdy?
2 - Jsou tam pořád při určitých milnících ve velikosti loadingy (každý rozsah velikosti je vlastně separátní level), nebo už to využívá moderního HW, aby se odmala dovelka šla plynule bez loadingů?