Všem z Games.cz můžeme věřit, protože jsou hubení. Kdyby nebyli, dostávaj chlebíčky!

Líbí se mi, že v poslední době se tu objevily hned 2 kritické recenze na hry s dost silným marketingem (AC3 a MoH). Ono totiž celý ten problém popisovaný v článku, je podle mě závislý ještě na jedné věci. Recenzent vždy do určité míry píše článek tak, aby ho čtenáři neukamenovali, jenže právě na úkol objektivity. Když je pak v očekávání nějaký obří titul, který má za zadkem spoustu fanoušků, je dost těžké napsat o něm pravdu (že mohl být o dost lepší) a přitom nepřijít o čtenáře. Právě u recenze na zmiňované AC3 se to podle mě povedlo. Nicméně je tu stále spousta titulů, které mají podle mě hodnocení přilepšené tak o jeden až dva stupně jen proto, že jde o velké hry s tunou fanoušků. Doufám, že bude víc a víc kritických recenzí a že se recenzenti nebudou bát jít pořádně hluboko a do masa i u velkých her. Protože to, že je hra super, mi napíše každý, ale to, že má hra spoustu chyb, nevyladěný příběh a nevěrohodné prostředí napíše otevřeně a na plnou hubu jen ten, kdo na to má koule - a jeho článek já budu číst rád.

Je sice hezké, když píšete, že většina herních novinářů je slušná, ale po mých zkušenostech s médii (tím myslím neherní média) nevěřím žádným novinářům ani slovo. Kdykoliv jsem narazil v novinách nebo v televizi na něco, čemu velmi dobře rozumím, nebo na událost, které jsem byl přímým účastníkem nebo hlavním aktérem, vždy byla podávaná informace zkreslená (velmi často účelově) a nepřesná, někdy dokonce lživá. Taky se vlastně dá říct, že NIKDY informace nebyla správná a úplná. Nemyslím si, že v herní žurnalistice to bude jiné. Je třeba s tím počítat a každou informaci takto brát, tzn. nepřebírat slepě jiné názory a řídit se hlavně svým rozumem a svými zkušenostmi.

To sou mnohem důležitější věci, o kterých se nemluví a mluvit by se mělo. Třeba jak to, že když někdo napíše recenzi na hudební CD, nebo film, dostane zhruba za svojí praci ty samé peníze, jako když herní redaktor recenzuje hru. Přitom CD je poslechnuto za hodinu, film zkouknut za hodinu a půl a hru, aby to mělo smysl, recenzent musí hrát třeba 20 hodin. To je nepoměr. A pak se řeší nějaké nesmysly s úplatky, které úplatky ani nejsou. Udělejte z herní novinařiny pořádnou profesi, kdy to budou dělat profíci, kteří za to dostanou řádně zaplaceno a pak se nebudou muset řešit úplatky, kdy chudákům distributor pošle aspoň mrkev a celer, aby se vůbec najedli :)

za toto dostanu asi milion mínusových bludíšťáků, ale když už toto téma Martin Bach načal, napíšu něco o tom, jak to panuje u nás v tuzemsku. Které zde moc nerozvádí, přitom jsme na tom minimálně 10x hůře.
Máme tu nejmenované herní pořady, které mají své zástupce celkem u třech větších distributorů v ČR, přičemž zcela náhodou jsou v jejich pořadech propagovány "nenápadnou" formou soutěží a jakýchsi reportáží právě hry jejich zaměstnavatelů.
Máme tu herní weby, které rozdávají desítky na počkaní distributorům (ne, Re-play, Rage rozhodně není desítková hra) jen proto, aby dostali review kopie, kterých je u nás samozřejmě málo a naopak distributoři musí zvát novináře po všech čertech od českých luhů a hájů, až po Istambul, aby jejich hře tu prodávanou devítku dali.
S názorem pana Bacha víceméně souhlasím, i když upřímně být defakto šéf AHP, být pisálkem u Games a zároveň psát o objektivitě...no dejme tomu.

Zapomínat nesmíme ani na takzvané eshopové herní weby, které se s objektivitou také moc nepotkali. Přece jen díky té sedmičce se nového Medal of Honor prodá víc, navíc když na čtenáře útočí virální reklama v minimálním počtu vln 10 od hlavičky stránky, po patičku.

Český čtenář si tak musí položit otázku, jestli má české weby vůbec cenu číst, a raději si neotevřít Metacritics a udělat si objektivní obrázek. Naopak český novinář si dál bude psát své "objektivní" recenze, vařit si polévku z tuřínu od Microsoftu a přesvědčovat své svědomí, "že přece nemůže dát tomu Fablu pětku, i když je to další kinect kravina"
HAWK domluvil jsem

Výborný pohled do zákulísí: poklady z popelnice s Janem Herodesem a Radkem Friedrichem. čas 22:51.

http://poklady-z-popelnice.blogspot.cz/2012/02/rozhovor-s-honzou-herodesem-radkem.html

V prvni rade recenze by mela byt jen voditkem, mela by poslouzit k ramcove predstave a ne se stat modlou. Ted jsem byl v kine na Looper s Brucem Willisem, presto ze na film peli chvalu me dvakrat neoslovil. Chyba ovsem byla na moji strane protoze jsem jen kouknul na vyslednou znamku misto abych si take precet doprovodny text. A s hrami to muze byt dost podobne. Me se velmi libila zdejsi recenze na AC3. Porad jsem si nebyl jisty zda do nej jit ale v recenzi jsem nasel dostatek duvodu odlozit koupi na pozdeji. Akcni cena otupi ostre hrany a ve vysledku budu spokojeny nehlede na vyslednou znamku.

super clanok o tejto problematike. Ja sa do tohto systemu pomaly zaplietam tiez. Recenzie pisem viac ako tri roky, z webu vsak nemam ani cent, odmenou su pre mna hry na recenzovanie, ktore obcas dostavam, ostatne kupujem. Vdaka tomu, ze hry dostavam, mam stale taky vnutorny pocit, ze by som to mal vyvojarom nejak oplatit. Trocha ma hryzie svedomie, ak mi maly indie vyvojar posle hru a ja mu obratom poslem recenziu so slabou znamkou. Navyse som za tie roky spoznal vyvojarov, PR manazerov, dokonca aj riaditelov firiem (napr. Fatshark). Ja, ako malicky redaktor si totiz nemozem dovolit nejak vyskakovat, ale vdaka tomu, ze som nezavisly a sam sebe som panom, mozem si dovolit hodnotenie, ake uznam za vhodne. Este jeden problem tu je, kde sa biju dve skupiny ludi - mam byt objektivny, alebo sa mam drzat zasady, ze recenzia ma byt subjektivny nazor recenzenta? PS: 10/10 som ziadnej hre nedal. Zrecenzovanych mam zhruba 60 titulov

Jsem si říkal odkaď znám Geoffa Keighliho. Pak jsem si vzpomněl na jeho interview s AngryJoem a už jsem si vybavil o koho se to jedná. *1*

Já osobně si nemyslím, že by zrovna novináři na Games.cz byli podpláceni PR odděleními herních studií, jak tady někteří diskutéři prezentují. Kdybych si to myslel, tak bych Games,cz nečetl. Ale jsem toho názoru, že to, co v recenzích zdejší pisálci napíší, si skutečně myslí, což se přiznám, mě děsí mnohdy daleko více. Ale budiž, osobní názor je osobní názor.

Ovšem na druhou stranu (a směřuji teď hlavně ke Games.cz redakci), neříkejte mi, že až budete recenzovat hru od Dana Vávry, kterého soudě podle podcastů za svého přítele považujete, nepřimhouříte nad jeho hrou oko, nebo naopak, vzhledem k Danově kritičnosti ostatních her, nebudete k jeho hře přísnější...jednoduše, že svůj úsudek nenecháte ovlivnit vaším vztahem k Danovi, ještě když pro vás píše i články a recenze. Takže moc Martinovi Bachovi jeho teze o krystalickém profesionálním vztahu a čistém novináři také nevěřím.

p.s: během psaní tohohle příspěvku, mi tříkrát vyskočilo to popup okno. FFUUffuu...