Zkusim priblizit svymi osobnimi dojmy z prvni hry.

Hollow Knight jsem rozehraval trikrat, nez jsem se do nej dostal. Duvod byl jednoduchy, neumel jsem moc hrat skakacky a neuspech me proste snadno omrzel. Napotreti jsem ovsem zkusil prejit na ovladani d-padem (Dualshock 4) a to byla ta klicova zmena. Od te doby jsem si uzival, jak me hra nuti pouzivat obtiznejsi mechaniky vic a vic, protoze jsem byl proste schopen je provest s vyssi preciznosti a citil jsem ten progress, Hollow Knight me tak naucil hrat 2D platformery.

Jenze jak clovek hru proleza, je velka sance, ze si oblibi i vsechny ostatni aspekty, at uz je to pribeh s vice konci, originalni zasazeni brouciho kralovstvi, ruznorodost prostredi, objevovani aj., protoze kolem dokola je to vsechno taktez mistrovsky vypilovane.

Nejvetsi lakadlo Silksong pak muze pro nektere proste jen samotny fakt, ze je to vice Hollow Knighta, pro mnohe to ovsem bude taky ta hlavni postava, na kterou parkrat v prvni hre narazis, ale moc se o ni nedozvis.

Obtížnost je nádherná, jsem u toho přesně tak správně vytočenej, jak bych chtěl. Ale to "pogování" v diagonale souhlasím, že je možná už moc uživatelsky nepříjemný, snad si na to člověk zvykne. :-)