Pivni superschopnost jsem taky vyuzil u finalniho bosse v Blasphemous. Jeho Svatost nemela sanci. Dalsi dobrej lifehack je byt na pracovnim callu, takhle jsem pokoril Yanga v Sifu.

Problémy jsem neměl - v Bloodborne jsem se většinu času točil kolem své osy se sekerou a Demon Souls a Elden Ring jsem hrál za kouzelnici. Tři platinové trofeje. Proč si komplikovat život?

nejlepší příběh napsal Gael. Tam bylo vše. Nejsem nějaký fanda boss fightů, ale pokud se skloubí hudba, příběh, animace, obrazová forma, tak to může přinést tolik emocí, že z toho běhá mráz po zádech. Ještě bych vyzvedl Sifa v momentu, když na něho jdeš v armoru Artoriase, Roma kterého  nechceš zabít, ale musíš a on se celou dobu jen brání. 

Jooo, tak kamera je samostatné téma. Bossové, kteří skáčou horem dolem, nedej bože i odletí mimo arénu, a kamera je nestíhá, je kapitola sama pro sebe.

Darkbeast byl u mě jeden z těch divných případů, kdy z těch několika průchodů BB byl v pohodě, ale v jednom případě najednou úplně náhodný problém. 

Já kupodivu nikdy vyloženě zásadní problémy neměl. Většinou tak do deseti pokusů skoro každej padl. Chce to spíš chytit rytmus (a to se mi vždycky celkem dařilo), jakmile se do toho rytmu chytíte, tak to vlastně zas tak těžký není. Ale samozřejmě pár záseků bylo, to zas né že ne. Co si vybavuju tak Nameless King určitě stojí za zmínku, pak v Bloodborne mi bůh ví proč dělal trošku větší problémy Darkbeast Paarl. Orphan of Kos byl taky dost těžkej. U Elden Ringu považuju za nejtěžšího bosse jednoznačně kameru, ta mi kolikrát zařízla vítěznou cestu, protože sem ten či onen útok prostě neviděl...