Aha, tak to je zvláštní... Už tam mi totiž přišla řada věcí zjednodušená. Ne tolik jako Absolution, ale víc přizpůsobený hraní na konzolích to bylo.
Tak nedohrát Blood Money mi taky přijde jako ochuzení se :)
A vůbec já si ty hry (v jakýkoliv sérii) užiju vždycky nejlíp, když je hraju chronologicky (jediná výjimka byl Soul Reaver 2, kterej jsem kdysi koupil za 30 korun v Levných knihách a přestože jsem vůbec nechápal, co se v tý hře děje, tak moc mi učarovala, že jsem si sehnal ostatní díly a stal se ze mě "die hard fan" *1* )

* myslel jsem čtvrtý díl, že jsem nedohrál, ty píšeš, že byl nejpřístupnější, já ten pocit nemám.

No proto si myslim, že v případě týhle série je jedinej způsob, jak si jedničku užít, ji hrát jako první.