Šéf vývoje World of Warcraft Classic si stěžoval v práci. Vyhodili ho
-
korporátní peklo. Ti manažeři vymýšlející podobné kktiny jsou zcela mimo realitu.
-
-
My korporatem ostrileni veterani, tohle povazujeme za naprostou samozrejmost😅😅 Hlavne v klidu...
-
A ono to, bacha, neni žádnej novej výmysl, tenhle systém se poprvé začal veřejně probírat už někdy před 40 lety, takže reálně nejspíš existuje ještě daleko dýl.
Osobně mě nejvíc fascinuje, že za tak dlouhou dobu pořád nevznikl žádnej konsenzus, že je to jakože docela blbost, a že se to pořád zkouší.
-
-
To je problém s lidmi v pozici managementu. Ti lidé, chcou ukázat, že něco dělají, a tak vymýšlejí často velké blbosti. Nezáleží na tom, jak velká blbost to je, ale hlavně že se "něco" dělá.
-
-
Nedelal bys to jinak, kdybys byl na tehle pozici za ty penize a kazdy ctvrt rok musel prezentovat cos dokazal😊
-
-
manažerské pozice přitahují narcise. Samozřejmě ne všichni manažeři jsou narcisové, ale se stoupající pozicí je to procento narcisů čím dál větší. A pokud procento narcisů ve firmě překročí určitou mez, tak začnou působit toxicky a sebedestruktivně na tu firmu, stává se z toho toxické pracovní prostředí. Pak je nejlepší z firmy odejít v rámci zachování svého duševního zdraví.
-
-
Jak píšu, nedělal bys to jinak, kdybys byl na jejich pozicích a bral jejich peníze... nejdřív se tam musíš dostat, abys mohl soudit...
-
-
Jo, tak samozřejmě. Něco člověk dělat musí.
Důležité je ale, jestli daný člověk má dost sebereflexe, aby byl schopný akceptovat zpětnou vazbu a změnil věci, které moc dobře nefungují.
Už jsem viděl spoustu lidí, kteří byli neochotni (a nebo neschopni) akceptovat fakt, že se spletli.
-
-
-
-
-
Znám z bývalé práce.
Byli jsme v teamu celkem 4, a kvartální bonusy byly nastavené tak, že je vždy "mohli" dostat jen dva z nás, protože údajně není budget, a ten, který je, se nebude dělit na čtvrtiny.
Všichni z nás pracovali na poměrně efektivní bázi, nikdo nedělal o hodně méně či více, každý měl nějaké větší aktivity navíc, které jiný kolega neměl. Přesto se v kvartálu pokaždé museli najít dva z nás, kterým šéf, co tenhle systém nesnášel, řekl: "Franto, pracoval jsi výborně a mám na tebe jen chválu, ale... já nevím, protože sis jednou v kanceláři uprdnul nahlas, bonus dáme Pepovi."
Šílenost. Z korporátu jsem šel do české "punk" firmy a nemohu si vynachválit.
-
-
Naštěstí jsem se s tím nesetkal. Naopak o výši platu a tom, kdo dostal odměnu, se nemá mluvit (dokonce o tom jistý čas nevěděl ani nižší management). Ale nemohl to šéf udělat tak, že by jeden kvartál dal odměnu jedné dvojici a druhý zase druhé? V rámci týmu zcela otevřeně. Jasně, po roce by to vyšším manažerům mohlo začít připadat divné a není to pro pozice, kde se lidi mění po pár měsících, ale přijde mi to jako způsob, jak podobné svinstvo obcházet.
-
-
Jasně, že to ten šéf "mohl" nějak spravedlivě rozdělit. Jednou tihle, podruhé zase jiní.
Jenže takové věc se dlouhodobě neutají a jednou na to vrcholový management přijde. A co pak? Má ten jejich šéf riskovat svou pozici jenom kvůli tomu, že chtěl spravedlivě rozdělit odměny svým podřízeným??
Něco takového by si mohl dovolit udělat jenom někdo, kdo je nenahraditelný. Jenže v korporátech je z principu nahraditelný každý.
-
-
Nahraditelný je každý, otázkou je, za jakou cenu. A nulová ta cena není ani v korporátu. Pokud někdo jen slepě plní rozkazy shora, tak je cena jeho náhrady nižší. Pokud tým pod ním funguje líp než ty ostatní, už to tak levné není. Podezřelé to těm nahoře po nějaké době být může, ale pokud to někdo prostě nevykecá nebo to nejde přímo proti zadokumentovaným výsledkům jednotlivých členů, vždycky je možnost to rozdělení odměn obhájit.
-
-
Hele, v ideální situaci by to mohlo fungovat, tak jak říkáš. Ale v reálu zase až tak moc ne.
Vždycky je to o lidech. Jednak riskuješ, že lidi budou dělat méně poctivě, když budou vědět, že tentokrát je/není řada na ně s bonusy.
A pak riskuješ, že se najde nějaká sketa, která tě napráší, aby si polepšila u vyššího managementu. Jestli všechny lidi fakt dobře znáš a spolu na 100% dobře vycházíte, tak se takovým obavám vyhneš. Ale u většího kolektivu se prostě vždycky najde nějaký nespokojený či problémový člověk.
-
-
-
-
Taky jsem tohle zazil. Jako mlady team leader na meetingu se svym manazerem ukazuju excel s vysledkama a rikam neco ve stylu bylo to dobre obdobi, lidi pracovali skvele temer vsichni dosahli na odmeny. Odpoved byla ve stylu ne ne ne tohle je spatne, tolik penez im vyplacet nebudeme, jdi a najdi nejake chyby za co to snizime. Tohle sem odmitl, vypoved sice nedostal ale na pristi obdobi manazer zvedl pozadavky na bonusy tak, ze nikdo na ne dosahnout nemohl.
-
-
Antisociální nástroje korporátní exploitace. Humus. Prostě aby nějaká čára podle který obchodujou predátorský AIčka šla nahoru, tak se lidi používaj jako vyměnitelný součástky mechanismu na maximální extrakci hodnoty z práce. Pokud má mít lidstvo budoucnost tak tahle věc nesmí přežít.
-
-
No ono na samotné maximální extrakci není imho nutně něco špatně. Jde spíše o pomyleny názor "manažerů", že nejlepší nástroj k tomu je krácení odměn a tvoření konkurenčního prostředí ve stylu nejslabší máte postih. Ono to lze dosáhnout i jinak, třeba že práce ty lidi baví a cítí se v ní dobře. Pak se ani moc motivovat nemusí.
-
Zivot v korporacii je presne to iste ako kedysi zivot v KSC. Intrigy voci spolustranikom, za kazdu cenu sa dostat vyssie a mat materialne vyhody a zapredat svoje presvedcenie.... a dole ostava obycajny lud. Jediny rozdiel je, ze komousi rozdavali odznaky a korporaty davaju diplomy.
-
-
Za ty roky co vedu mini tým jsem dávno zjistil, že negativní motivace (srážky, krácení odměn aj. formy trestání) je ten nejhloupejsi a taky nejméně funkční systém. Proto korporat nikdy, leda bych fakt neměl co žrát.