Stím assassinem je to trochu psychologická hra, když se smíříš s faktem, že nevyzobáš vše a spíš jen tak plyneš hrou, tam kde se ti líbí toho splníš víc a zase se vydáš dál, tak ztoho máš pěknou příběhovou odysseu, kde každý hráč může zažít něco trošku jiného.

Uplne stejne u mne. U AC Valahlla jsem dal uvodni ostrov a pak uz to bylo jen to same v blede modrem do unavy. takze uninstall a vlastne spokojenost s hrou jen nudny a hlavne repetitivni mid game.

Tak si hlavně nezapomeň zážitek po každým hraní pushnout na github 😉 

Hry zásadně dohrávám. Dlouhodobě. Mám přesně roztříděný backlog a z něho si vybírám, na co mám zrovna chuť. Tady tučné rpg na 100+hodin či casual open-world, tady dezert v podobě kratších stříleček atd.

Do velkých a dlouhých her se pouštím jen když vím, že se jim budu moci třeba měsíc věnovat. Ale někdy si prostě řeknu fuck it a dam si pořadnej hambáč v podobě nějaké novinky a nechám se ji absolutně pohltit. Takhle se chystám třeba na Diablo 4.

Před koupí studuju recenze a jestli mě hra bude bavit, takže se mi nestává, že bych hru odložil z nudy. Oblíbeným kouskům vyhradim nejvíce času, nastavim nejvetsi obtížnost a rochnim se. Jindy se potrebuju rychle zabavit nebo třeba jen projít hru kvůli příběhu atd.

Všechno je to o čase a hlavně vnitřním nastavení. Někdy čekám na nejlepší okamžik, klidně i správné roční období, než se do nějaké hry ponořím, abych maximalizoval zážitek.

Ono se stačí podívat na statistiky, kolik hráčů danou hru dohrálo. Archievementy na začátku hry 70-80% a za dohrání třeba jenom 16%.

Já se snažím hry dohrávat, ale ne vždy se zadaří. Hlavně ty s otevřeným světem, kde mám tendenci plnit vedlejší questy, až mám 200 hodin a hra se omrzí:) Mám tak deset her rozehraných najednou a pár stálic. Restů je hodně. Někdy mám hru odloženou, tak dlouho, že musím začít od začátku, protože si už nepamatuju příběh nebo herní mechaniky:D

No je to někdy boj:)

Mozna to souvisi s obojim. Jak s profesi a relativne levnym a - pro prakticke ucely - nekonecnym prisunem her, tak s povahou jak psal kolega nize a dokonce mozna i s vekem. 

Kdy ve veku ranem ma clovek tendence zkouset vse nove - a nove to neni proto, ze to prave vyslo, ale protoze to predtim nezkusil - a ve veku pozdejsim uz muze mit vyhraneny vkus nebo nazor a jelikoz toho uz dost videl a zazil, tak objevit to nove - koncepty, mechaniky ci zanry - je obtiznejsi. 

Se začátky složitějších/rozsáhlejších her taky mívám problémy. Možnosti jsou omezené nebo je člověk nezná, příběh většinou není zpočátku nic extra a zlepší se to až když potkáš dostatek zajímavých NPCček.

Jinak hry zpravidla dohrávám. Když mě přestane bavit plnění sidequestů a vylepšování postavy, tak se prostě vrhnu na hlavní linku a většinou je za pár dní hotovo.

Kedysi som to takto robil aj ja.... do nekonecna zacinal nove a nove hry. Potom som zistil, ze mi to vlastne nerobi radost a povedal som si, ze nie, musim ich dohravat do konca. A moj zazitok z hier sa zrazu zlepsil, aj ked s kazdou stravim ovela viac casu. 

Samozrejme, vysledkom su preplnene herne kniznice, ale snazim sa nutkanie kupovat hry v akciach uz ovladat a kupovat iba to, co na 100% viem ze budem chciet hrat do konca a aj platinovat/100% achievmentovat.

Je ale velmi zaujimave ako hranie hier dokaze odkryt povahu cloveka a prispiet k sebapoznaniu :)

Mám to stejně :) Zkusím spoustu (i díky GamePassu) a buď odložím hned (80 %), nebo dohraju. A u složitějších her (RPG, strategie), které mají více herních principů, naopak začátky moc rád nemám, protože se musím učit a mám pocit, že hru nevyužívám naplno.

To co Patrik popisuje nevychazi z podstaty jeho prace, ale spise z charakteru. Jednou mi kdysi nekdo rek, ze na svete jsou dva druhy lidi: rozkopovaci a dotahovaci.. Patrik je rozkopavac a ja jsem dotahovac. Nerikam, ze to ci ono je spatne, ale je to tak..

Ja taky hodne zkousim hry... venuju jim od 5 - 15 minut a pak se rozhodnu, jestli to budu hrat nebo ne (vetsinou honba za dokonalou hrou), ale kdyz se to rozhodnu hrat, tak jedu az dokonce, i kdyz me to treba pak moc nebavi... potrebuju dokoncit svuj zavazek... a u mensich her sbiram 100% achievementu..

Na jednu odehranou hru, mam min. 20 her, ktery zkusim.. jeste ze je na steamu refund a obcas ten gamepass za euro...

Jinak Patrik nezminil "sandboxy", nektery hraju uz leta a tam proste clovek jen jede do desitek a stovek hodin...

Patriku to, že jsi ochutnávač tě plně omlouvá už jen kvůli práci, kterou děláš :)

Nutnost Mít velký obecný přehled, “neomezený” přísun her atd.. člověka nutí skočit na jednu a za dva dny na druhou hru bez toho, aby tu první dojel do nějakého rozumného bodu.

AC:Odyssey - můj první a poslední AC, jsou tam slabší místa, ale než se mi to okoukalo bylo těch ostrovů opravdu hodně. Ta hra rozhodně není nezábavná.

Celý problém onoho “přeskakování” z jedné hry na druhou vidím v tom, že her je nekonečný přetlak a vše valí ze všech stran. Navíc je to až nechutně levné (jsem rád), nechutně levné je i herní náčiní (xBox-S). A pokud někdo ke štěstí potřebuje každé dva roky novou  i9 a top nV, tak je to jeho potíž ne nutnost ke kvalitnímu hraní

Nechci to tak, ale kdyby hry stály 2500kč, nikdy neslevovaly, nešly pirátit, tak věř…. - že ten AC:Odyssey dohraješ :)

Taky mam pár her, kde dycky dojdu do stejnýho bodu, a pak mě to naprosto pustí. Dragon Age Origins, Arcanum atd.

Díky za to zamyšlení. Něco na tom je a cítím se tak už taky dlouho. Zajímavý je fenomén začátku, který popisuješ, kdy jsem přišel o savy při přechodu z PS4 na PS5 a obě hry - Ghost of Tsushima a Death Stranding - jsem podruhé dohrál do konkrétního bodu, kde mě přestaly bavit stejně, jako poprvé. 

Taky je zajímavý poznatek o těch koridorech, jelikož Uncharted a jí podobné hry jsem prostě často dohrál, ač s tím mám u větších her prostě problém.