ty hry alspoň vyšly a jejich tvůrci jsou nohama na zemi. Nikdo normální nebude dělat hru, na kterou potřebuješ PC za 100 000, nebo kterou budou muset brutálně osekat i pro next gen konzole.

A nacpat do hry naprosto zbytečně polovinu hollywoodu je jen plýtvání prachama, to ani nemá s next gen nic společného. Za mě stačil např. Gary Oldman a pak čistě dobří voice actors co mají zkušenosti s mo capem.

Ale no tak. Obhajuješ tu nějaké torzo s tím, že to video je hejtování, že kvalitně kritizovat Robertse umí jen málokdo (lol) a pak sám budeš tvrdit, že s tím torzem po 10 letech máš vlastně taky problém. To jaksi nedává smysl, protože ty videa jsou prakticky podrobná analýza toho torza a hlavně toho, co si tu na Robertsovi sám kritizoval v prvním postu. Takže nám to tu suma sumárum celé působí, jako kdyby ses chtěl jen hádat o ničem a videa neviděl.

Dále tu brbláš něco o černobílém myšlení - to přesto, že sem tu ani nestačil předložit svůj názor. Tomu řikám kvalitní sugesce.

Co se týče demagogie, tak demagogie je čistě politický termín. Manipulace davem za účelem získání moci. Využívání emocí a klamů je jen prostředkem demagogů. Stejně jako je to prostředkem třeba diktátorů nebo sňatkových podvodníků. Znamená to, že když hraju na emoce a klamu, tak sem diktátor nebo sňatkový podvodník? Ne, neznamená. Můžeš to samozřejmě zkoušet zahrát do autu klasickým kličkováním ve stylu "nejde to korektně definovat" (takže si to vlastně můžu plusmínus nějak definovat sám - jo, tímhle by si určitě někde u zkoušek pobavil), ale to samozřejmě na významu toho termínu nic nemění.

Nakonec tvůj příklad s údajným hraním na emoce. Je mimo. Dával by smysl, pokud by to video dělal někdy v době, kdy si připíjeli. Jenomže nedělal. Dělal ho po letech failů a nesplněných slibů, tudíž zbyla jen trefná pointa, žadné hraní na emoce. No, zkusil si to, ale moc to nevyšlo.

Teď mi pověz ještě něco o tom, jaký sem hater, protože si dovoluju kritizovat člověka za to, že lže a hrabe skoro 10 let mikrotransakcema (jeho % příjmů z mikra jsou podobný jako u korporátů) prachy, za který ještě neudělal jedinou hru. Nakonec si ještě dovolí říkat po letech odkladů a dělání mrtvého brouka "when it's done". To z něho jaksi dělá největšího chucpeho ve městě, protože tohle si nedovolí pomalu ani EA a Activision a že si to dovolit můžou, protože mají za sebou hry. Jeho studio nemá ani jednu. A jako perlu na závěr si teď ještě rozjel nějakou mini movie sérii. Neskutečná drzost.

Chris Roberts je dokonalým příkladem, proč jsou publisheři potřeba. Posílat mu teď peníze je stejné, asi jako posílat peníze drogově závislému a doufat, že se dá dohromady. On ovšem není zavislý na drogách, ale na nějaké svojí vizi, která má přednost před dokončením hry.