Ja musim rict, ze jsem si vlastne uzival kazdej ten moment kdy jsem si myslel ze uz mam dohrano a ono se ukazalo ze mam jeste nekolik hodin pred sebou.
Takove smysene pocity z radosti ze jsem to dohral a smutku ze UZ jsem to dohral. 😀

Proboha v kolika hrách si na tento scénář narazil, že máš pocit, že je to úplně všude? :-D

já tohle zase na hrách nemám rád. Dneska je to totiž všude, kdy jste hozeni doprostřed akce hned na začátku. Vůbec netušíte, která bije a pak přijde skriptovaná smrt, někdy relativně rychle, někdy až třeba za hodinu, která je ještě často blbě udělaná, takže dramaticky trvá moc dlouho a vy mezitím 5x načtete předchozí checkpoint, než vám dojde, že se trápíte zbytečně. Pak následuje cesta časem o X let zpátky a teprve tutoriál a pak se k této scéně znovu dojde někdy ve 2/3 hry, kdy už si ji pomalu ani nepamatuju, akorát po té naskripotvané "smrti" se probudíte, protože vám z toho někdo vysekal.

To ja zas nelinearni pribeh rad, ale musi to byt na tom postavene. Pokud se to hemzi lacinymi flashbacky (tedy opacko udalosti, ktere uz zname), tak to mi prijde taky otravne.